Nejmilovanější krajané,

víme, v jakých podmínkách musíte tvořit a žít. A přesto jste neztratili nic z tradičních charakterových vlastností, jimiž vás vybavil domov, Brno. Ač žijete v opravdovém městě s historií, řekou a podzemní dráhou, uchovali jste si zvyky, jazyk i chování našeho města. Nerozplynout se v pražském moři od vás žádá být dokonale nepřizpůsobivým vůči svému okolí a cizím lidem. Ukazuje se, že jste to dokázali, a možná i mnohem víc.

Pod rafinovanou zástěrkou kulturní spolupráce a vzájemnosti jste vytvořili odbojovou skupinu Brněnský krajanský spolek v Praze. Scházíte se na nejpražštějším z mnoha pražských míst, v Divadle Na zábradlí, jistě také díky instalaci nového vedení, což jsou naši. Co se nepodařilo generaci divadelníků v čele s Pitínským za roky, zvládli jste během pár měsíců: to divadlo teď a navždy patří nám (minule už vás prý z foyeru pustili do hlavního sálu).

Řinčení Zikmunda, rámus Lorety, ba ani děla hradní stráže nevzaly vám klid k práci. Už zítra, moravsky a katolicky, pokřtíme básně vrcholného autora, rodáka a milce našeho, Karla Škrabala. Sejděme se v našem divadle ve 21.00 hodin brněnského času. Vždyť krásně umí o našem políčku, úhoru i vinici psát, tento náš Neruda, Machar i Sabina:

Karel Škrabal

Vinice

Vinice je
Kunda přírody
Jazykem hledám
Nosem nasávám
Ideální buket

Jen vás prosím, krajané drazí, až se potkáme, nechci vidět ty smutné oči psa vyhnaného z domu, nelkejte hlasitě za rodným městem v prostorách, kde nejsou výhradně naši lidé, a písně zpívejte veselé a optimistické. Pro pláč není místo. Nyní, krajané v Praze, máte verše, které – když se nostalgie dostaví – povzbudí a elánu dodají. A my z Brna vezeme vám také nějaké ty veršíky, ne třeba tak poetické, jistě však potěší, vždyť nové nádraží, jaké svět neviděl, brzy bude, pasáž Jalta už se skoro opravuje, za Lužánkami moravské Wembley vyroste a příští týden poslední hlasování o Amazonu bude.