V kakofonii názorů na řešení eurokrize dominuje zvláště několik hlasů. Jedni přísahají na snížení zadlužení, jiní zase věří v ekonomický růst na dluh a pár zarytých je stále ještě přesvědčeno, že svobodný trh není jen teoretický model a že by se o hospodářský růst postaral sám.
Vřava v souvislosti se svržením pražského primátora pomalu utichá a je nutné zhodnotit, co se stalo, než těkavá média přelétnou na jinou senzaci. Šlo totiž o více než jen o další oběť rozkladu české politické třídy.
Demokracie je údajně v krizi. Jako rozhodovací mechanismus je prý příliš komplikovaná, pomalá a úzce spjatá s národním státem. Proto není schopná řešit aktuální výzvy, které mají nadnárodní rozměr. A tak je řeč o nutnosti vzdát se některých demokratických svobod ve prospěch účinného kontinentálního a globálního vládnutí.