Intelektuální a politická elita Evropy dlouhodobě kritizuje národní stát jako zastaralý a iracionální. Mnohé politiky a komentátory znervózňuje stále pestřejší patchwork autonomních a o autonomii bojujících hráčů na kontinentě. Proces sjednocení Evropy si nejen v Bruselu zcela jistě představovali jinak.
Vlády se snaží prosazovat svou politiku pomocí stále detailnější kontroly. Složitost procesu vládnutí se tak stále zvyšuje, ale jeho výsledky se nezlepšují. Dokonce se zdá, že politické a ekonomické krize současnosti jsou důsledkem metod, s jejichž pomocí se politici snaží zavádět pořádek. Jak na to reagovat?
Na konci „studené války“ očekával vítězný Západ, že včerejší nepřátelé převezmou model tržního hospodářství a demokracie. O tomto sbližování systémů, tzv. „třetí cestě“, snili již teoretici pražského jara. V srpnu 1968 byli poraženi a jejich naděje ožily až po pádu železné opony. Čtvrt století poté je však zřejmé, že se pouze tržní ekonomika prosadila globálně. O demokracii to říci nelze. Autor tohoto textu se dokonce domnívá, že západní demokracie pomalu ale jistě konvertují k autoritářskému vládnutí.