Již několik let obchází Evropou strašidlo protestních stran a ruší ospalé pokyvování v parlamentech Německa, Rakouska, Itálie, Nizozemska, Švédska a také Finska.

Cesta k moci

V roce 2011 se stali „Praví Finové“ třetí nejsilnější politickou silou země a v předvčerejších volbách skončili těsně druzí. Co se stalo mezitím?

V roce 2015 volbách dostali „Praví Finové“ 17,7 procent hlasů a vstoupili do vlády. První pokus, podílet se na řízení země jim ale neprospěl. V koalici udělali příliš mnoho ústupků a to vedlo v roce 2017 k rozdělení strany.

„Pokrokoví“ politologové se v takových případech vytasí s hypotézou o tom, že podíl na moci protestní strany rozkládá. To je ale pouze vědecky zaobalené přání otcem myšlenky.

Skutečnost je jiná a pro „pokrokové“ vědátory méně příjemná. Po založení prodělá každá nová strana, i ty dnes již etablované, nejprve fázi názorového a mocenského dozrávání. V tomto procesu se vyjasňuje ideologie a mocenská hierarchie strany.

Ve Finsku se to stalo také. Jedna část strany chtěla hlavně chránit zájmy „malých lidí“ a druhá část prosazovala boj proti migraci. Toto křídlo se nakonec prosadilo a v roce 2017 ustavilo pod názvem „Finové“ (PS). Strana ale dočasně ztratila část podpory.

Tajemství úspěchu

Od června 2017 stojí v čele PS nový předseda, Jussi Halla-aho a pod jeho vedením byl dotažen politický program. Vedle protimigrační politiky se „Finové“ vymezují také proti mainstreamovému klimatickému náboženství.

PS zastává názor, že podíl lidstva na stavu klimatu je podstatně menší než věří jurodivá Gréta Thunbergová a její umanutí učedníci. Obnovená strana se zaměřuje na voliče, kterým leze krkem ideologická kaše, kterou obvykle nabízí etablované strany; klima, životní prostředí, menšiny a teror cnostných.

A to se vyplatilo. Ještě před měsícem byla PS v průzkumech veřejného mínění až na pátem místě. Nakonec se stala druhou nejsilnější stranou; o pouhých 0,2 procenta.

Co bude dál?

Sociální demokraté dostali v neděli 17,7 procent hlasů, mají 40 poslanců a poprvé za šestnáct let i možnost jmenovat premiéra. Ustavit vládu ale nebude snadné. V sousedním Švédsku to Stefanu Löfvenovi trvalo čtyři měsíce než vytvořil menšinový kabinet se "Zelenými". Situace je tam podobná jako ve Finsku. Protestní strana „Švédských demokratů“ byla ve volbách třetí a zaběhaná koaliční aritmetika etablovaných stran přestala fungovat.

Evropou obchází strašidlo nových stran a děsí ty, kteří celá desetiletí vládli přes hlavy občanů. Obyčejní lidé mají pro svůj odpor dva mocné nástroje, volební hlas a internet. Díky tomu již několik let vnikají do parlamentů protestní strany. Všechny používají stejnou „záludnou“ metodu. Všímají si toho, co si přeje přehlížená většina obyvatel.