Celé měsíce osočovala francouzská vláda „žluté vesty“ z antisemitismu, vlivu Ruska a z brutality. Zároveň se snažila manipulovat údaje o počtu demonstrantů. A hnutí opravdu pomalu sláblo.

Minulý víkend prý v celé zemi demonstrovalo pouze necelých 30 000 „žlutých vest“. Takže vláda zvítězila a přesto včera prezident demonstrantům ustoupil.

Ve svém vystoupení prohlásil, že mnohé požadavky „žlutých vest“ byly oprávněné a oznámil řadu ústupků. Chce snížit daň z příjmu, naznačil znovuzavedení daně z majetku, plánuje usnadnění referend a ustupuje i od svých plánů na uzavření škol a nemocnic v provincii.

Emmanuel I. Dobrotivý si zjevně předsevzal neudělat věci, které chtěl a udělat to, co nechtěl. Ale obojí bude stát velké peníze. Prezident chtěl vlastně uspořit a místo toho se Francie ještě více propadne dluhů. Je to opravdu dobré východisko pro onu reformu EU a eurozóny, za kterou ho jeho fanoušci z médií a inteligence již předem tak chválili?

A když už jsme u toho, tak stojí za povšimnutí ještě tohle. Od počátku vzpoury „žlutých vest“ převzala tzv. liberální inteligence a mainstreamová média v Evropě a také u nás kritický postoj francouzské vlády. O možné oprávněnosti protestů, jejich skutečném průběhu, mocenskopolitickém významu a násilnostech ze strany policie dlouhé týdny neinformovala. Až na poslední chvíli se objevily slabé náznaky objektivnějšího pohledu.

Fronta evropských liberálů si však svou překypující vstřícností vůči Macronovi sama připravila past. Prezident se jim totiž za jejich podbízivost neodvděčil a naopak je dostal do trapné situace. Ve svém včerejším vstoupení totiž Macron otevřeně protiřečil těm, kteří ho v posledních měsících na úkor objektivity podporovali. Prohlásil, že demonstranti „oprávněně pociťovali nezájem o jejich problémy a nespravedlnost vůči nim“. Řekl i to, že se i on sám „choval tvrdě a místy nespravedlivě“; a omluvil se.

Macron včera odvolal a slíbil kdeco a je otázka, jak to chce zaplatit. No přece přebudováním EU a eurozóny směrem ke Spojeným státům evropským. Francie to nutně potřebuje proto, aby si mohla legálně sáhnout na německé peníze. Ale to půjde po volbách do Evropského parlamentu ještě hůře než doposud. V Německu je jen těžko představitelné nějaké mocenské seskupení, které by chtělo platit za prodlužování stagnace à la francaise.