V Braniborsku a v Sasku v neděli volili zemské parlamenty, a dokonce i mainstreamová média říkají, že skutečným vítězem voleb byla Alternativa pro Německo (AfD). Ale opravdu od srdce jejich chvála nepřišla.

Podpora pro AfD výrazně vzrostla

V Braniborsku získala AfD 24,4 procent hlasů, o polovičku více než v roce 2013. Ale již před pěti lety nechtěly etablované strany, aby se AfD podílela na moci. A proto se již tenkrát spojili Sociální demokraté (SPD) a Die Linke. Letos se to opakovalo, jen SPD tak Die Linke dostaly méně hlasů než před pěti lety, AfD naopak dvakrát tolik, 24,4 procent místo 12,1.

Tradiční strany ale chtějí i letos zabránit tomu, aby byla čtvrtina braniborských voličů zastoupena v budoucí zemské vládě. Na to ale již dvě strany nestačí a je potřeba trojka SPD, Die Linke a Zelení.

Stejné divadýlko se odehrává v Sasku. Obě dosud vládnoucí strany CDU a SPD ztratily voliče a AfD svůj výsledek proti minulým volbám ztrojnásobila na 28,1 procent. A tak se i v Drážďanech musí spojit tři etablované strany, aby vyvážily jednu protestní. CDU vytvoří nejspíše koalici s SPD a se Zelenými. Jen tak se podaří zabránit více než čtvrtině saských voličů, aby se mohli podílet na vládě.

Ustrašené odmítání spolupráce s AfD plodí absurdní výsledky. V Sasku volilo dohromady 60 procent voličů středové a pravicové strany. Ale jelikož má saská CDU zakázanou jakoukoliv spolupráci s AfD, tak tito voliči dostanou podstatně levicovější vládu než měli dosud a než si zvolit chtěli. CDU sice získala 32 procent hlasů, ale nemůže vládnout s nikým jiným než s SPD, která dostala 7,7 a se Zelenými, kteří mají 8,6 procent. Politickou vydíratelnost CDU využíjí nepochybně zejména Zelení.

A tak se již v den voleb ozvaly protesty středostavovských podnikatelů, kteří si nepřejí, aby jim vládli ekonomičtí náměsíčníci ze strany Zelených. Jistě, CDU by mohla zkusit menšinovou vládu. Ale představte si ten horor, kdyby je případně podporovala politicky nekorektní AfD.

Mladí volí Alternativu

Mnohdy se pokroková inteligence chová stejně autisticky, jako Gréta Thunbergová. Pacienti trpící Aspergovým syndromem si vedou svou a neohlížejí se na to, co říkají ti, ke kterým mluví, a navíc nejsou ochotni uznat omyl anebo dokonce změnit svůj názor.

Natvrdlost mnohých majitelů univerzitních diplomů a jediné pravdy je místy až děsivá. Mnozí z nich si zřejmě opravdu myslí, že jim většinová společnost dnem i nocí visí na rtech a když do ní dostatečně dlouho hučí, tak i přebírá jejich názory. Když se páří tato intelektuální nadutost s ideologickou zaslepeností, tak je neúspěch zaručen.

A to se stalo i v Sasku a v Braniborsku, kde většina žurnalistů, expertů a politiků utrpěla další intelektuální potupu. Všechny jejich hlubokomyslné úvahy o tom, co je a bude AfD a jak proti ní postupovat se totiž ukázaly jako mylné a na nich založené volební strategie vedly k neúspěchu.

Podle názorů duchovního výkvětu německé politické třídy měly totiž být hlavními zbraněmi proti AfD jednak dosažení vyšší volební účasti, koordinovaná propaganda proti AfD, doplňovaná spoluprácí etablovaných stran směřující k její izolaci. To všechno se podařilo, ale těžila z toho jenom AfD.

V Sasku se volební účast oproti minulým volbám zvýšila z 49,1 na 66,6 procent a v Braniborsku ze 47,9 na 61,3 procenta. A přesto měla v obou spolkových zemích s odstupem největší přírůstek hlasů právě Alternativa pro Německo. Co nás to učí o Česku? Čím více voličů, tím blíže k přímé demokracii a tím přesněji odráží výsledek voleb politické názory celé společnosti. Přímá demokracie je jediná spolehlivá obrana proti vzniku protestních stran jako je AfD.

Zvláště smutný osud potkal v Sasku a Braniborsku oblíbený sebeklam „liberálů“, a sice to, že za všechno špatné mohou „staří bílí muži“. Budoucnost je nutně zelená, protože mládež to jsou jenom Grétini pátečníci. Skutečnost je však jiná. Staří bílí muži a (abych to měl genderově vyvážené) i ženy podpořili jak v Sasku tak v Braniborsku spíše tradiční strany. U mládeže a střední generace vzrostla podpora AfD.

Ve skupině voličů do 30 let zvítězila v Sasku „reakcionářská“ AfD s 22 procenty jejich hlasů. V Braniborsku skončila v této věkové kategorii jen o jedno procento na druhém místě za Zelenými. A jen na okraj. Již ve spolkových volbách 2017 dosáhla AfD u těch, kteří volili poprvé v životě 16 procent hlasů a skončila tak druhá po CDU.

Popletený Ingo

Když se jedná o sporná témata současnosti, jako je evropská integrace, migrace, brexit, ale právě i AfD, tak německá mainstreamová média informují převážně o tom, o čem informují jiná mainstreamová média. Vzniká tak názorová spirála, ve které jsou uvězněni hlavně ti, kteří ji sami vytváří (novináři) ale i ti, kteří ji nekriticky konzumují (politici). Zvláště špatně jsou na tom zejména ti politici, kteří si opravdu myslí, že médii popsaný a vysílaný svět je totožný s tím světem, ve kterém žije většinová společnost.

Ale ve skutečnosti je tento popsaný a vysílaný svět na okraji zájmu většinové společnosti. V bývalé NDR k tomu přistupuje ještě to co známe také; z komunismu zděděná nedůvěra k tomu co píší noviny a říkají politici.

Příkladem politika uvězněného v této názorové spirále a nechápajícího rozdíl mezi skutečným a mediálním světem je zemský předseda braniborské CDU Ingo Senftleben. Ten se rozhodl, že úspěje ve volbách tím, že se stane miláčkem médii. Volební kampaň své strany proto postavil na tématech, která se líbí novinářům. Pomýlený Ingo převzal názory a hesla Zelených zrovna v té spolkové zemi, ve které klimatické šílenství vede k zastavení těžby hnědého uhlí. A snad si opravdu myslel, že ho budou volit ti, kteří proto ztratí práci.

Zvláště inovativní bylo také to, že zemský předseda CDU otevřeně hovořil o možné koalici s postkomunistickou Die Linke. A to nebylo všechno. Senftleben chtěl jít do voleb s kandidátkou, která byla půl na půl obsazena muži a ženami; nerozhodovaly schopnosti, ale správné pohlaví. U spolustraníků mu sice genderizace kandidátky úplně neprošla, ale zmatek, který zasel velmi úspěšně vzklíčil. Braniborská CDU ztratila třetinu voličů a skončila až na třetím místě.

A jak to půjde dál?

Tím že etablované strany odmítají voličům protestní strany AfD podíl na moci, upevňují právě tu politiku, proti které stále více lidí protestuje. Po volbách v Sasku a Braniborsku je nepochybné, že Alternativa pro Německo není žádný dočasný jev, jak se navzájem ujišťují straničtí stratégové a političtí komentátoři. AfD se stala pevnou a momentálně vedle Zelených i jedinou posilující součástí německého politického systému. Díky nepoučitelnosti politické třídy reprezentuje AfD jednak protestující občanskou společnost a zároveň je i nositelkou konzervativních pozic, které Angela Merkelová opustila výměnou za své nekonečné kancléřství.

rozšířený text pro DNES