Koronovace národního státu

25. 03. 2020 | 07:49
Přečteno 9649 krát
Rakouský kancléř Sebastian Kurz si postěžoval, že "když je situace vážná, tak v Evropě neexistuje solidarita". Kurz má skvělou hlavu a proto ho nedostatek solidarity jistě nepřekvapil. Ti, kterým to tolik nemyslí, cpali po desetiletí národy do chomoutu Spojených států evropských a drmolili přitom, že "velké problémy může vyřešit pouze velká organizace".

Evropa má společnou měnu, cosi jako prezidenta, parlament, vládu jménem komise, touží po armádě, ale nedrží pohromadě. Všechny šoky posledních let, od bankovního krachu až po migraci a epidemii ukazují, že evropské země nejsou ochotny rozdělit se mezi sebou o poslední košili a nikdy nepřestaly myslet především na sebe. EU je pouze fantom, protože jeho členové uskutečňují především vlastní národní zájmy. A když to nejde, tak ze spolku vystoupí. Brexit, migrace a korona jsou fanfáry oslavující výsostné postavení národního státu.

Migrace a infekce

Každý stát se vždy nachází někde mezi rozkvětem a zánikem. A proto je přežití národa nezpochybnitelné zdůvodnění nadřazenosti národních zájmů. Tenhle argument jsem již použil nesčetněkrát, ale pro pomaleji myslící je pochopitelný až dnes. Katastrofy posledních let a měsíců ukazují, že pojmy "zánik a přežití" mají velmi aktuální význam.

Invaze barbarů a morová rána jsou pradávné zážitky smrtelných ohrožení, proti kterým se musí národ bránit sám a bez ohledu na to, co říká cizina. V nouzi národ svoje občany obejme, omezí a ochrání a oni od něj nic jiného nečekají. Lidi kteří cítí strach (třeba i více než by bylo na místě) nezajímají dutě znějící bruselské fráze a dobře dělají ti politici, kteří se řídí podle přání svého národa.

Nejnovější doklad výsostného postavení národního státu jsme před několika dny zažili. EU kvůli epidemii (neochotně) zavřela hranice až po té, co to udělali její členové. Ztráta autority EU nemohla být zřetelnější, než když muší váha von der Leynová volala "hot" a členské země udělaly "čehý". To byl v pořadí již třetí příklad vzpoury členských zemí proti vůli Bruselu, Francie a Německa.

Kde sídlí moc?

Skutečné jádro moci každého premiéra nebo prezidenta je jeho pozice doma. To bylo dlouhá léta zamlženo tím, že poslušnost vůči bruselské komisi posilovala i vnitropolitickou moc šéfa vlády. Všichni politici se vždycky řídí podle jednoduchého pravidla: "Ustup tomu, kdo ti právě teď může udělat nejvíce nepříjemností". V posledních dekádách bylo jasné, že nejvíce může uškodit EU tím, že zablokuje peníze.

Tato závislost byla zpochybněna ve vrcholící eurokrizi, kdy se třeba Itálie začala EU vzpírat. To byl první příklad vzdoru klíčového státu proti bruselské centrále. Druhý ještě výraznější příklad odbojnosti států souvisí s migrací zaostalých cizinců na kontinent.

Pravidlo "ustup tomu, kdo ti právě teď může dělat nejvíce nepříjemností" platilo i v roce 2015. Ale političtí vůdci některých států byli v situaci, kdy nemohli ustoupit bruselskému absolutismu, protože by to zaplatili ztrátou moci doma. Z Německa, z Francie i z Bruselu sice zněly výhružky: "Kvóty nebo vám nedáme peníze." A co se stalo? Středoevropské státy je neposlechly a Brusel se samozřejmě neodvážil peníze škrtnout. Neuskutečněná hrozba a bezmocnost vůči spíše slabým členům jsou důkazy dramatického rozpadu moci a autority EU. Jen český premiér Sobotka pochopil objektivní slabost bruselské centrály a hlavní roli domácí politiky až když kvůli své poslušnosti vůči Bruselu a Merkelové prohrál volby.

Proč nadnárodní stát nefunguje

Fejetonisté a pokrokoví politologové si monotónně huhlají svou mantru "velké problémy může řešit jenom velká organizace", ale zkušenost ukazuje, že národní stát je akceschopnější.

Předpoklad o nadřazenosti velkého celku nad jeho částmi se zakládá na prostoduché domněnce, že čím větší jsou úlohy, tím větší musí být organizace, která je řeší. Intelektuální druhořadost tohoto argumentu vidíme na tom, že nepočítá s vlastnostmi jako akceschopnost, kterou velikost spíše zhoršuje nebo to, že složitost velké organizace vytváří další problémy. Když totiž řešení společně hledá hodně aktérů tak nutně

1. roste počet těch, kteří mají rozdílné zájmy a
2 řešení je proto buď bezzubé, protože musí vyhovat všem anebo se
3. prosadí jen ti nejsilnější na úkor těch slabších.
4. To jsou extrémně špatné předpoklady pro účelnost a účinnost rozhodnutí.

Nadnárodní politika je sice neefektivní, ale dá se vydržet v časech relativního klidu. V krizi se
ukáže, že národní státy fungují rychleji, spolehlivěji a efektivnějí než nadnárodní moloch a musí se mu vymknout, nechtěji-li zaniknout.

Tajemstvím akceschopnosti národního státu je to, že řídí menší a stejnorodý sociální útvar, jasně definuje cíl a snaží se ovlivnit menší množství proměnných. Takže přesně to, co příznivci "velkých řešení" považovali za největší slabinu národního státu je důvod proč funguje lépe než jeho velkoplošná alternativa. Ale to není úplný seznam důvodů jeho operativní nadřazenosti.

Národní stát je domov

Národní stát uspokojuje v minulosti i dnes potřebu lidí, najít pevný bod v rozmazaném světě a v čase zmatků. Národ, to je společná řeč, historická pamět, důvěrně známé prostředí, tradice, sdílené zkušenosti a v neposlední řadě i odlišnost od ostatních. Soudržnost národa se projevuje zcela logicky také tím, že se jeho členové společně snaží získat pro sebe co nejvíce výhod. Jak jsme si řekli. Každý stát se vždy nachází někde mezi rozkvětem a zánikem.

Ale nejde jen o emoce. Národní stát je nástroj k přežití společnosti a k tomu, jak obstát v trvalé konkurenci s ostatními. Co musí dělat společnost, která chce získat a udržet blahobyt a bezpečnost? Předně potřebuje efektivní spolupráci a ta předpokládá důvěru. Důvěru máme nejspíše k tomu, kdo se nám podobá. Takové lidi máme raději a lépe s nimi spolupracujeme; také proto, že si s nimi rozumíme „naslepo“. Navíc stoupá naděje na úspěšný rozvoj v těch společnostech, které si samy určují své normy a zákony. To je jeden z nejoprávněnějších důvodů brexitu a nadřazenosti národního státu.

Tohle všechno samozřejmě vědí prostí lidé, protože se pohybují mimo - bizarními myšlenkami zamořené - rezerváty literárních kaváren, stranických centrál a univerzitních kateder. Obyčejní lidé svou moudrost třeba neumějí dost květnatě popsat, ale zato chápou její hluboký význam, protože si ji den za dnem prakticky ověřují.

Shrnutí

Čím více je společnost ohrožena, tím zřetelnějí se potvrzuje vitalita a význam národního státu. Strojené úsměvy a vášnivá objetí politiků na tom nic nemění. A když se národní stát v krizi vymyká nadnárodnímu molochovi, tak to nedělá ze vzpurnosti, nýbrž prostě proto, že musí. Jak jsme si řekli. Každý stát se vždy nachází někde mezi rozkvětem a zánikem.

Nevíme kdy skončí epidemie korony, ale víme, že jí evropské státy přežijí. Za to Evropské Unii zasadí virus další ránu. To, že si její vládci natisknou peníze, přestože ty okamžitě ztratí část své hodnoty jenom potvrzuje, že EU je pouze spolek ekonomik a nikdy nebyla a nebude spolkem národů. Epidemie znovu vyvrátí názory expertů a politiků, kteří raněni suverenní slepotou pořád ještě trvají na tom, že národní státy jsou dávno mrtvé a jejich posmrtné ostatky rozprašuje dějinami svěží vánek evropské integrace. Pravý opak je pravdou a co více: Nikdy od vzniku EU tomu nebylo jinak.


Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy