Po druhé světové válce bylo v Německu 300 000 amerických vojáků. Dnes je jich 36 tisíc a Donald Trump chce jejich počet snížit na 24 tisíc. Němečtí politici se urazili. Typická byla reakce premiéra Bavorska Södera, který mluvil o „poškození německo-amerických vztahů“. Podobně úkorně, až trucovitě to vzala i německá média a většina veřejnosti. „Der Spiegel“ v odsunu vidí pomstu bývalého amerického velvyslance Grenella, trest za to, že Německo dost nezbrojí a že Merkelová nechtěla přijet na summit G-7 do Washingtonu.

V Německu si zvykli na to, že jim Američané celá desetiletí studené války kryli záda. Berlín si zřejmě myslí, že Američané mají připlácet na německou bezpečnost, přestože Merkelová místo na obranu vydává miliardy na to, aby zachránila euro, které má konkurovat dolaru. Totéž platí o tom, že německá vláda chce za každou cenu dotáhnout Evropskou unii na úroveň státnosti a tudíž i skutečného protihráče Ameriky.

Německá vláda a média se diví, že Trump nechce tyto cíle podporovat a místo toho klade rýpavé otázky, jako: „Proč by měly Američané chránit Němce před Ruskem, když oni odtamtud kupují tolik energie.“ (Ne)líčený udiv zřejmě vyvolává i to, že Trump chce, aby Německo platilo za americkou obranu. Čtenáře, který věří, že velkorysost a solidarita jsou pojmy z reálné politiky, ujišťuji o tom, že svět se řídí podle hesla „něco za něco“. A proto Trump říká: „Začnou-li Němci platit své účty, dalo by se o stažení jednotek znovu uvažovat“.

Svět slov a svět faktů

Teď to bude trochu složitější. Poslední Trumpův argument je dvojsečný a ne úplně pravdivý. Patří totiž do světa volebních kampaní, summitů, jubileí a kladení věnců. To je svět slov o politice. Ta jsou určená většině lidí, která se o politiku zajímá jen povrchně a médiím, která dychtí po palcových titulcích. Sem patří jak nadnesené řeči o přátelství a solidaritě tak i neúcta Merkelové vůči Trumpovu majestátu a jeho neskrývané opovržení k jejímu image humanistické a proevropské političky.

Takže i kdyby teď Němci mávnutím proutku, přestali vydávat na obranu jen 1,38 procenta HDP a skočili hned na dvě procenta, nebo dokonce jako USA na 3,4 procenta, tak Trump svoje rozhodnutí nezmění. Proč?

Za světem slov a palcových titulků se nachází svět faktů a nepohodlných pravd. Za horami planých a plamenných řečí se tyčí nehostinná poušť, ve kterém Evropa ztratila pro Ameriku význam. Odsun amerických vojáků z Německa odráží to, že hlavní americký konkurent je Čína. Toto zaostření pohledu Washingtonu na Východní Asii začalo již za Trumpových předchůdců. Tak zvanými liberály vzývaný Barack Obama se označil za prvního amerického „tichomořského prezidenta“ a již Bushova administrativa považovala Čínu za amerického soka a začala přemýšlet o tom, jak bránit vzestupu Pekingu.

Trump tedy není svévolný idiot, jak jej líčí pokroková média, ale jedná podle (na něm nezávislé) geopolitické nutnosti. Proto přesouvá pozornost do pacifické oblasti, kde hledá a doufejme, že brzy najde úhelný kámen pro novou rovnováhu strachu, o kterou se bude moci opřít mezinárodní politika.

Bezpečnost včera a dnes

Do světa faktů a nepohodlných pravd patří i to, že se v rozepřích mezi Berlínem a Washingtonem odráží i dva různé styly politiky.

Americký prezident nevěří v užitečnost nadnárodních organizací. Místo konferenční diplomacie dává přednost osobním vyjednávání mezi čtyřma očima. Je připraven mluvit s každým, kdo je ochoten licitovat. Jeho zájem je vyjednat politický obchod. Místo lišáckých meziřádkových sdělení a bezobsažných floskulí říká Trump naplno cokoliv, co by mohlo vést k cíli. Svaté krávy diplomatického okolkování jdou u něj bez milosti na porážku. A navíc. Nikdy nezapomene zkusit, jestli se neprosadí hrozbou a vydíráním. To všechno se nám nemusí líbit, ale musíme s tím počítat.

Přesně to dělá Polsko, které se dnes k Americe chová stejně loajálně, jako Německo před svým sjednocením. Polská vláda si uvědomuje, že není obranyschopná a potřebuje co nejvíce podpěr vlastní bezpečnosti. Proto se prezident Duda neptá, jestli mu je Trump sympatický, ale jestli může posílit polskou bezpečnost. Dělá to proto, že do světa tvrdých faktů a nepohodlných pravd patří i toto:

Pro Německo bylo a je důležité, že na jeho území jsou američtí vojáci. Ti jsou totiž ve hře o bezpečnost země cosi jako rukojmí. Představují (byť i vágní) naději, že USA svoje vojáky kdekoliv na světě jen tak neobětují a ochrání tím i hostitelskou zemi. A z toho důvodu se Poláci radují ze slíbené tisícovky Američanů na svém území. Ti totiž budou dalším, byť i malým tak přesto důležitým, kamínkem v mozaice nástrojů, která má slabá země k dispozici. Žádný z těchto kamínků nevystačí sám. Ale jen když je tato mozaika co nejpestřejší, tak může jako celek odstrašit nepřítele.

Co je podstatné

Konzumní společnosti hloupnou a ztrácejí pud sebezáchovy. V Německu je to ještě horší proto, že je tam celému národu již po desetiletí vymýván mozek vinou za II. světovou válku. Proto je dnes německé veřejné mínění ze 47 procent pro odsun amerických vojáků. A přitom je Německo stejně ohrožené jako Polsko. Pro všechny země platí, že jejich společenské uspořádání přežije pouze, když se brání násilím. Hodnoty jsou jako orchideje, které vzkvétají pouze ve skleníku s pancéřovými skly.

A řeknu to ještě tvrději. Zachování tolerance anebo rovnosti uvnitř státu předpokládá ochotu a schopnost operovat navenek netolerantně a dokonce i udržovat nerovnost. Koho to pohoršuje, toho upozorňuji na to, že jenom tak a jenom proto přežil Západ "studenou válku". Obchodoval se Sovětským svazem, ale nezpochybnil mocenské rozdělení světa. O nás a náš osud se staral jenom soucitnými slovy, protože tehdy ještě věděl, že bez vlastní bezpečnosti je všechno nic. Poláci a snad i my, to víme i dnes.

psáno pro DNES