Nedávno přijal Barack Obama dalajlamu. Tisk nebyl připuštěn, a tak se, mediálně viděno, vlastně nic nestalo. Peking přesto ostře protestoval a nebylo to poprvé. Předposledním v řadě konfliktů byl prodej amerických zbraní Tchaj-wanu. Mezi Washingtonem a Pekingem to již delší dobu jiskří. Obě strany totiž hrají o sázku nejvyšší – o globální hegemonii.

Hospodářský zázrak
Čína po léta financuje svůj hospodářský zázrak nákupem miliard dolarů za pomoci čerstvě natištěných renminbi. Touto pákou oslabuje svou měnu a obšťastňuje Američany nevysychajícím proudem svého „akčního“ zboží. Číňané subvencují americký konzumní sen a zároveň uskutečňují svůj sen mocenský. Ze zaostalé země třetího světa se Čína za patnáct let doprosperovala až na práh role hegemoniální mocnosti.

Američané brání svou pozici v zenitu hegemoniální moci. Jejich alternativou je pouze sestup. Washington proto již po léta důrazně požaduje více než symbolické zhodnocení renminbi. Bez výsledku. Číňané mají pro své odmítnutí nevyvratitelný důvod. Nemohou totiž jinak.

Podhodnocený renminbi není jen beranidlo prorážející cestu vzhůru. Je to i obranný val chránící čínský pracovní trh a politickou stabilitu. Ve skutečné konkurenci by mnoho čínských výrobků neobstálo, důsledkem by byla rostoucí nezaměstnanost. Podle výzkumu OSN bylo v roce 2008 z osmi set milionů práceschopných Číňanů sedmdesát milionů bez práce.

Alternativa: sestup
Triumfálními čísly překypující čínské hospodářské statistiky navíc neříkají nic o tom, že převážná část obyvatel žijících v provincii musí měsíčně vyjít se 130 dolary. Podle oficiálních statistik dochází ročně k osmdesáti tisícům protestů a demonstrací. Kolik jich asi je ve skutečnosti?

Zhodnocení renminbi by bezprostředně vedlo k sociální nestabilitě a dlouhodobě ke zpomalení nebo zastavení vzestupu Číny do hegemoniální pozice. V Pekingu vědí, že se jejich „okno příležitosti“ na cestě ke světovládě přivírá.

Ani Američané nemají kam ustoupit. I pro USA je ve hře politická stabilita země. Vzhledem k rozměrům a důsledkům čínských vývozů do USA mizí z hlediska Washingtonu rozdíl mezi exportní a vojenskou ofenzivou. Vše také nasvědčuje tomu, že po letech domlouvání Washington přechází ke konkrétním protiopatřením.

Američané přitom jednají z relativně výhodnější pozice; na zahraničním obchodě jsou závislí podstatně méně než Čína. Percentuální podíl importů a exportů na národním důchodu je v Číně přibližně 70 procent, v USA zhruba 26. Skvěle se Američanům již dávno nevede, ale se ztrátou ve výměně zboží s Čínou by se vyrovnali spíše než jejich konkurent.

Studená válka
Zdá se, že stojíme na pokraji „studené hospodářské války“. Američané se nespokojí se symbolickými kroky a budou pravděpodobně pozvolna zostřovat dovozní omezení u čínských produktů. Začali to s pneumatikami a budou pokračovat tak dlouho, než druhá strana začně jednat konstruktivněji. V prosinci 2009 prodal Peking americké dluhopisy v hodnotě 34 miliard, a není tak již největším americkým věřitelem. Zdá se, že se čínské vedení připravuje na nadcházející eskalaci a pojišťuje si zisky z éry svého ničím nezkaleného ekonomického zázraku.

Chcete-li v Číně investovat, tak snad raději jen do obchodování. Jestli jste již investovali, tak myslete na zadní kolečka.

Upravený text zveřejněný v E15