Zdá se, že Praha má monopol na milníky v bezpečnostní politice. V červenci 1991 zde byla rozpuštěna Varšavská smlouva a v listopadu 2002 rozšířeno NATO. Před rokem zde Barack Obama představil svou vizi světa bez nukleárních zbraní a příští týden v Praze podepíše pokračování rusko-americké smlouvy START.

„Zbraně hromadého ničení by mohly vyhladit západní kulturu.“ Takhle nějak by mohl začínat Obamův slavnostní projev. Stejnou formulaci použil před 874 lety papež Inocenc II., když křesťanům zakázal používat samostříl. Věřící se jeho vůli nepodřídili a k zániku západní civilizace bohudíky nedošlo. Atomová bomba má v tomto ohledu úplně jiný potenciál, ale ani tento vynález nelze vymazat z paměti lidstva.

Rovnováha cílem

Severokorejský diktátor Kim Čong-il se Obamovou rétorikou jistě omámit nedá a íránské odstředivky obohacující uran se budou točit i během slavnostního aktu na Pražském hradě. Atomové ambice Teheránu jsou nepřehlédnutelné a neschopnost je zhatit také. Jak to, že velmoci nedokáží ubránit exkluzivitu své ultimativní zbraně?

Možná právě proto, že se na tom snaží všichni členové „atomového klubu“ dohodnout. Již za papeže Inocence byla cílem zahraniční politiky rovnováha. A již tehdy byla stabilita rovnovážného stavu průběžně porušována snahami jednotlivých hráčů o jeho dosažení. Nelogické? Pouze zdánlivě. Když se státy snaží dohodnout, nikdy nejde jenom o jedno téma, třeba ono atomové „mít, či nemít“. Vždy je ve hře řada dalších (často nepřiznaných) cílů zúčastněných hráčů. Snaha o jejich dosažení ztěžuje dohodu a vytváří nádavkem nové problémové situace.

A tak Čína toleruje Severní Koreu, protože tak váže část sil USA a Ruska. Rusko hraje tutéž hru a diskretně podporuje Írán. Achmaninedžadova vznikající bomba zaměstnává jak Pekin tak Washington. Ruský general Vladimir Dvorkin před několika měsíci upozornil na to, že Írán bude mít v brzku rakety s doletem 5500 kilometrů a nikoliv pouze 2000 kilometrů, jak prohlásil Barack Obama ve svém zdůvodnění zrušení plánů raketových základen v Polsku a u nás. Dvorkin jinými slovy řekl, že Rusko prodalo Íránu některé ze svých raket SS-20, které „odzbrojilo“ v rámci plnění smlouvy INF. Jak budou reagovat Američané se vbrzku dozvíme.

Čím více, tím spíše?

Proč je o bombu takový zájem? Kim Čong-il ji prý má proto, aby mohl vyjednávat s USA jako rovný s rovným. Ale copak jsou dvě až tři nukleární hlavice totéž jako několik set? Plánuje snad Kim Čong-il dobýt Jižní Koreu a sjednodit zamořenou zemi, anebo chce Írán vygumovat Izrael? Statusová hodnota bomby je obrovská, její vydírací potenciál značný, ale její vojenská použitelnost velmi nízká.

Snad by proto bylo lepší smířit se s tím, že ze světa nelze sprovodit ani samostříl ani nukleární technologii. Ale přece, čím více států má bombu, tím pravděpodobnější je její použití. Opravdu? Nelze tvrdit, že Indie a Pákistán jsou spřátelené země. Avšak od té doby, co mají obě nukleární kapacitu, se jejich vztahy spíše zlepšily. Íránská bomba je pouze otázkou času, a přesto se od izraelských stratégů můžete „off the record“ dozvědět, že to nepovažují za nejhorší možnost. Od jejího prvního nasazení platí, že bomba je jak zničující, tak i stabilizující. Když o sobě nepřátelé navzájem vědí, že si zahrávají s otázkou „být, či nebýt“, dvakrát si své jednání promyslí.

Další kroky

Co z toho plyne pro obě nukleární velmoci? Když rozšiřování smrtonosné technologie stejně nelze zastavit, proč nehrát hru o atomové „mít, či nemít“ trochu aktivněji a energičtěji. Obamově vizi Rusové nevěří; on sám, myslím, také ne. Jeho představa světa bez nukleárních zbraní je však mediálně přiměřený rámec pro pragmatickou politiku. Třeba by se obě velmoci mohly dohodnout na tom, že budou rozšiřování nukleární technologie doprovázet a zacíleně vyvažovat. Nejpozději při obraně proti atomovému terorismu mají obě země identické zájmy. Rusko sice hraje svou mocenskou hru, ale jeho strach z islámských extremistů je větší než dává najevo. Moskva by se dala pro užší spolupráci za kulisami pravděpodobně získat. Kdo ví, co všechno Medvěděv a Obama podepíší. Prý existují také smlouvy, které mají tajné dodatky.

Rozšířený text pro E15