Jiří Šedivý: Selhal systém, pak teprve generálové

Když za významného podílu bývalého ředitele Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka podivně ukončily služební kariéru armádní špičky, tři generálové Jiří Halaška, Josef Sedlák a Josef Prokš, shodou okolností všichni tři potenciální kandidáti na pozici náčelníka generálního štábu, nikdo z politické reprezentace České republiky nenašel důvod pro hlubší zkoumání důvodů. Bylo veřejným tajemstvím, že by se nemuselo jednat jen o řešení tzv. bezpečnostního rizika. Nikdo nevyrukoval s názorem, že by se hrdinové z války na Balkáně – nejméně Sedlák s Prokšem - neměli kvůli ruskému agentu Robertu Rachardžovi, jenž se spřátelil s šéfkou sekretariátu obou generálů, skandalizovat. A to i proto, že přivedli ve svých pozicích armádu k plnému členství v NATO. Armádu, kterou se ti samí politici pyšnili, když nás naši spojenci plácali po ramenou, jak jsme tuto část transformace společnosti zvládli. Osud tří generálů a jejich vyhazov z armády se jednoduše politiků přímo netýkal. Naopak, „razantní řešení“ bylo ukazováno jako správné a příkladné. Případy jsou již zapomenuty a není cesty zpět, nicméně pachuť pochybností a nespravedlnosti zůstává. Ale už tehdy to byl silný signál, že ve vojenském zpravodajství není vše v pořádku, tím spíš, že tato kauza nemá žádný rozumně vysvětlitelný konec a pohádkám, že si generálové zavdali s ruským špiónem, nevěřím.

Více »