Integrace handicapovaných dětí mezi zdravé patří od začátku práce Konta Bariéry k naší velké prioritě. Mohla bych popsat desítky příkladů, kdy správné začlenění takového dítěte pomohlo jemu i dětem kolem něj. Legendární dětský psycholog, profesor Matějček, by se v hrobě obrátil, kdyby zjistil, že mu hlava státu radí vrátit se o třicet let zpět. Neuděláme to, nezvikláte nás. Budeme naopak pořád víc a víc působit na naši společnost, pořád víc a víc ji přesvědčovat, že chytré dítě, které má jenom místo nožiček kolečka, jak říká jeden z členů naší Rady, který shodou okolností „sedí na vozíku“, patří mezi nás. Nepatří automaticky do speciální školy (i když i ty jsou v zdůvodněných případech třeba), ale naopak do běžné školy, do zájmového kroužku, kam chodí jeho zdraví spolužáci, prostě do života, do společnosti. Nedovolme tyto děti vyčleňovat, když integraci zvládnou. Obohacuje to i zdravé, učí se vnímat jinakost, bolest i mimořádnou námahu a to budou v životě moc potřebovat. Občanská společnost je založena na rovných příležitostech pro všechny, právě v tom je její síla.
Při sledování debat a komentářů reflektující teroristické útoky ve Francii si nebylo možné nevšimnout, že hlavní myšlenkové proudy se nesou ve dvou základních rovinách. Na straně jedné je to směr akcentující lidská práva. Takto myšlenkově ukotvení autoři se v souvislosti s pařížskými událostmi výhradně zaměřují na pozitivní aspekty muslimské víry, připomínají, že většina vyznavačů Koránu je mírumilovná, nebo, tak jako v Čechách, je jejich vztah k víře spíše vlažný. Zastánci tohoto směru tvrdí, že špatná pověst islámu je způsobena pouze Islámským státem, který ve své podstatě není muslimský. Argumentují tradicí a z ní vyplývající povinností euroamerické civilisace akceptovat jinakost a nedopustit diskriminaci v jakékoli podobě.