Ale jasně že ne. Žádný mozek krvácet nebude, jen jsem potřebovala přitáhnout pozornost. Drogy a krev jsou sázkou na jistotu. Zvolila jsem stejnou strategii, s jakou se podařilo vyvolat v lidech plošně po celém světě přehnaný strach z psychedelických látek a vybudovat kolem nich majestátní věže z mýtů. Třeba to bude fungovat i naopak, i když to, co přináší současný psychedelický výzkum, zpravidla už tak dramatické není.
U politiků je celkem běžné, že jimi prezentované informace se někdy nezakládají na pravdě nebo skutečnost ohýbají do neuvěřitelných tvarů. Názornou ukázkou jsou prohlášení primátorky Prahy Adriany Krnáčové o tom, jak vyřešila Opencard. Osobně to hodnotí dokonce jako svůj největší úspěch za rok jejího působení na radnici (viz zde).
Chápeme-li jako ostrý start elektronické státní správy u nás zavedení Czech POINTů, pak se česká elektronická státní správa po sedmi letech svého fungování probojovala na 53 místo v celosvětovém žebříčku.
„V 90. letech jsme měli iluzi, že se Rusko stane demokracií. Chyba byla v tom, že nikdo nepohřbil sovětskou minulost. Tak jako to udělalo Německo. Nacistická minulost je pohřbena. U nás položili mršinu do kouta a mysleli si, že shnije tak nějak sama. Avšak namísto tlení se sovětská minulost probrala a jako jakási zombie začala strašit znovu celý svět.“ Tato znepokojivá slova pronesl ruský spisovatel Vladimir Sorokin ve snaze popsat ideologickou podstatu dnešního putinovského Ruska. Tedy proč se objevuje čím dál více tvrzení, že byl Stalin vlastně dobrý manažer, proč Vladimir Putin vnímá rozpad SSSR jako největší tragédii 20. století, proč jsou ruská města stále plná Leninových soch a ulic pojmenovaných po komunistických předácích, proč se z ideologického, sovětského výkladu 2. světové války dnes znovu stává tvrdě střežený mýtus, jehož zpochybnění se trestá kriminálem. A proč je znovu možné, aby hlavní ruský televizní kanál vydával okupaci ze srpna 1968 za přátelskou pomoc.