Otevíráte poslední várku textů, které o sobě na naší výzvu napsali jen několik desítek hodin před druhým kolem voleb uchazeči o senátorské křeslo.

Oslovili jsme všech 54, kteří se probojovali z kola prvního. Celkem jich odpovědělo 16, z toho jeden nabídku odmítl.

Ve třech volebních obvodech se podařil plánovaný duel - z Prahy 6, Brna-venkova a Tábora dorazily texty od obou kandidátů. Zbylých devět bohužel vedlo jen jakýsi virtuální monolog (tedy řečeno s nadsázkou, protože přísně vzato vedli monolog všichni, neboť texty psali nezávisle na sobě).

Po třech blozích, ve kterém se představili kandidáti ze dvou obvodů (zde, zde a zde), najdete v tomto závěrečném příspěvky tři texty.

Všem, kdo naší nabídky využili, děkujeme (umíme si představit, tedy alespoň někteří, jak moc má každý kandiát pár dní před volbami nabitý program a že nemůže zvládnout vše, co by možná i chtěl).

Volební obvod Olomouc: Martin Tesařík (ČSSD) versus Jan Hálek (ODS)
(první kandidát, řazeno podle výsledku v prvním kole, na naší nabídku nereagoval)

Jan Hálek píše:

Tento příspěvek bude krátký a stručný. V době jeho publikace bude totiž zbývat jen několik desítek hodin do konce 2. kola voleb do Senátu. Pokud hledáte informace o mě jako politikovi, navštivte můj facebook.

Co je důležité! Přijďte volit v 2. kole, každý hlas se počítá! A proč byste měli volit právě mne? Pokud jste z Olomouce a okolí, tak Vám není potřeba nic obšírně vysvětlovat. Buď jste příznivci našeho sběrače funkcí radního/primátora/poslance/hejtmana a dáte hlas jemu, nebo ne. Pokud ne, čtěte dál.

Do druhého kola jsem se dostal těsně o prsa: 233 hlasů před kandidátem za TOP09 prof. Jiřím Kleinem. Dílem mi přálo štěstí, dílem usilovná práce. Čest náleží i ostatním kandidátům z prvního kola.

Do 2. kola vstupuji se stejným počtem hlasů jako hejtman, začínáme oba zase od nuly. Mnoho mám s kandidáty z prvního kola (mimo komunisty a hejtmana) společného, ale nejen s nimi, také s významnou částí lidí v našem volebním obvodu. Nevolíme totiž Tesaříka. A není to otázka pouhých antipatií, ale výsledek dlouhodobého pozorování jeho činností a vlivu.

Není náhodou, že mi všichni vyřazení kandidáti (mimo komunisty) vyjádřili podporu v 2. kole. Děkuji Jiřímu Kleinovi, Pavlu Nováčkovi, Janu Rytíři a Josefu Duškovi za tento gentlemanský a ušlechtilý skutek. Dohromady jsme tak společně získali 23 132 nekomunistických a netesaříkovských hlasů! Podporu mi vyjádřila i stana Věcí veřejných. To už je slušná šance na vítězství.

Vypůjčím si teď heslo TOP09 – „Odpovědní jdou volit“. Kdo chcete uchránit celou zemi a ostatní lidi naší země před vlivem Tesaříka, přijďte mne prosím podpořit tento pátek a sobotu. Máme velmi dobré šance společně vyhrát, jen ještě jednou přijít vhodit lístek do urny.

Děkuji za podporu
Jan Hálek

PS: Prosím sdílejte tento blog se svými známými v Olomouci a okolí!


Volební obvod Bruntál: Jaroslav Palas (ČSSD) versus Jiří Žák (ODS)
(první kandidát, řazeno podle výsledku v prvním kole, na naší nabídku nereagoval)

Jíří Žák píše:

Já, nebo on, Žák, nebo Palas?

Vedu důsledně kontaktní kampaň a v ulicích mi čas od času někdo položil otázku – proč volit právě vás? Něco jsem odpověděl a za pár minut jsem na to už nemyslel.

Včera v noci se mi tahle protivná otázka propracovala až do ložnice a do snu. Hlodala a hlodala. Takže hned ráno jsem svolal všechny své věrné, rodinu a přátele. Začal jsem na ně dotírat: „Proč by mě měli lidi vlastně volit?“

Vzpomněl jsem si na historku ze synova dětství. Když mu bylo sedm a nevěděl si rady se životem, rozdělil A4 na dva sloupce a modrým fixem levý nadepsal Radosti v životě, pravý Mrzení v životě. Dodnes mám trauma z toho, že v levém byl jediný zápis a pravý přetékal poznámkami typu „Otrávil jsem rybičky bublifukem. Málem mě přejel parní válec. Málem jsem rozbil auto.“ Doufám, že to byla jen chvilková deprese.

Tak jsem i já rozdělil arch bílého papíru na dva sloupce. Levý, aby to bylo stylové, jsem nadepsal J. P., pravý J. Ž.

Všichni začali radit, co psát.

„Máš šestiletou zkušenost z práce v Senátu. Získal jsi přehled, znalosti, kontakty, uznání mezi kolegy i v zahraničí, úspěšně pracuješ na řadě zákonů nebo jejich novel. Kancelář funguje dennodenně, lidé si zvykli obracet se na nás kdykoli a s čímkoli. Jsi houževnatý, nevzdáváš se snadno, poradíš si v poušti i na recepci. Mluvíš dokonale několika jazyky.“

Krásně se to poslouchalo. Jenže žena a syn mě nikdy moc nešetří. Jejich drzost jako obvykle strhne ostatní a já se choulím pod nemilosrdnými údery:

„Senátor jsi možná dobrý, ale doma už nestíháš nic. Kdy konečně spravíš dvířka v kuchyni? Ten druhý zvládne klidně i úřad hejtmana a ani si u toho neužene vysoký tlak. Ty ses občas omluvil i z městské rady, a to jednala jen každé druhé úterý!

Jsi bývalý automobilový závodník, ovšem otočit Prahu třikrát týdně ti dělá velké potíže. Čas od času dokonce pospáváš na odpočívadle u dálnice, abys neusnul přímo za volantem.

Aktivní sportovec už taky nejsi, že? Co můžeš položit na misku vah proti krásným zálibám toho druhého? Nežvaň o rekonstrukci buginy, vždyť to děláš tři roky a pořád nejsi hotov!

Nemáš fantazii, všiml sis, jak nápaditá hesla vymyslel protikandidát? Co všechno slíbil? A ty prý – nedávám žádné plané sliby. To má voliče přesvědčit?

Jak dokážeš, že máš taky sociální cítění? Odpověz stručně a jasně. Doveď svědky, jinak je to tvrzení proti tvrzení.“

Už jsem se začal ošívat, ale to nejhorší mělo teprve přijít.

„Cos vlastně dělal celý život? Vždyť ty taky poctivě pracuješ třicet let, mamka je taky doktorka (že filozofie, to už ten darebák nedodal) – a kde tedy máte ty miliony, co se dají takto ušetřit? Už jste konečně doplatili těch 200 000, co jste si před patnácti lety půjčili na barák? Fakt je, že hejtman nekouří, zato ty hulíš jak fabrika. Tos to dokázal všecko prokouřit?“, pokračoval nemilosrdně syn.

Tak a dost. Už nechci nic slyšet! A ten mladý, kde je úcta k rodičům – toho jsem tedy opravdu vychoval! Další mínusový bod pro mne, že?

Tak tenhle masakr jsem si mohl ušetřit. Příště se jich ještě budu na něco ptát. Prý kamarádi.

Prostě já vám, voličům našeho volebního obvodu, asi nic neporadím. Budete se muset řídit vlastní hlavou a vlastním rozumem.

Jiří Žák

P.S. Stejně mám pocit, že výčet mých nedostatků nebyl míněn úplně vážně a že si ti moji nemilosrdní kritici, kteří makají dvanáct až patnáct hodin denně, bez ohledu na čas, peníze a vlastní rodiny, kteří si vzali dovolenou a v senátní kanceláři pomalu spí, jen aby neztráceli čas přesunem domů a pomohli mi v tomto nerovném souboji, nakonec myslí, že jsem lepším senátorem, než by můj protikandidát kdy mohl být. A já si to upřímně řečeno myslím taky.



Volební obvod Nový Jičín: Zdeněk (Besta ČSSD) versus Milan Bureš (ODS)
(ani jeden kandidát na naší nabídku nereagoval)

Volební obvod Ostrava-město: Liana Janáčková (NEZ) versus Antonín Maštalíř (ČSSD)
(ani jeden kandidát na naší nabídku nereagoval)

Volební obvod Frýdek-Místek: Petr Gawlas (ČSSD) versus Stanislav Czudek (VV)
(ani jeden kandidát na naší nabídku nereagoval)

Volební obvod Kroměříž: Miloš Malý (ČSSD) versus Zdeněk Janalík (ODS)
(ani jeden kandidát na naší nabídku nereagoval)

Volební obvod Hodonín: Zdeněk Škromach (ČSSD) versus Alena Venhodová Alena (ODS)
(první kandidát, řazeno podle výsledku v prvním kole, na naší nabídku nereagoval)

Alena Venhodová píše:

Čtyři důvody, proč mohu přinést Slovácku větší užitek než Zdeněk Škromach

Když jsem byla vyzvána, abych vám - svým voličům - vysvětlila, proč právě já bych měla být vaším zástupcem v Senátu (a nikoli můj soupeř Zdeněk Škromach), nesedla jsem hned k počítači, jak bývá asi zvykem, ale šla jsem do kuchyně. Kulinářství a vaření je totiž moje hobby a nejlépe si při něm třídím myšlenky. Nakonec jsem zformulovala čtyři vzájemná srovnání. Sami posoudíte, zda jsou pro vás dostatečně pádné.

Srovnání první – Slovácku i svým voličům jsem věrná

Na Slovácku jsem se narodila, pracovala, nikdy jsem nekandidovala za někoho jiného a ani nebudu. Pan Škromach v letošních volbách do poslanecké sněmovny kandidoval ve Zlínském kraji. Přestože mu zlínští voliči dali téměř devět tisíc preferenčních hlasů, pouhých čtrnáct dní po svém zvolení oznámil, že bude kandidovat v senátních volbách v hodonínském obvodě a pokud vyhraje, svého poslaneckého mandátu se vzdá. Původně své rozhodnutí vysvětloval tím, že už má věk na to, aby postoupil z dolní parlamentní komory do horní. Nyní svůj krok vysvětluje tím, že pro sociální demokracii je v tuto chvíli důležitější Senát než Poslanecká sněmovna. Ať je to jak chce, je vidět, že pro Zdeňka Škromacha jsou přednější zájmy jeho strany než důvěra, kterou od svých voličů dostal. To by mělo být pro hodonínské voliče varováním.

Srovnání druhé - mám ke Slovácku a k jeho kořenům hlubší vztah

Vedle své běžné senátní práce jsem vždy hledala něco navíc, jak konkrétně pomoci našemu regionu. S přáteli jsem již před mnoha lety založila občanské sdružení Aktivní Slovácko, jehož jsem předsedkyní. Jednou z jeho významných aktivit je propagace Slovácka. Představujeme naši kulturu, tradice i folklór i za hranicemi našeho regionu, aby si lidé řekli: Slovácko je krásné a zajímavé, tam se chci podívat. Protože kam přichází turisté, tam vznikají i nová pracovní místa, která tolik potřebujeme. Naproti tomu, když zastával Z. Škromach funkci ministra práce a sociálních věcí v období vysokého hospodářského růstu v letech 2002 až 2006, byl počet nezaměstnaných v okrese Hodonín o 3,2% vyšší než dnes v hospodářské krizi. Tak si říkám, to snad mohl pomoci více. Nebo z jiného soudku: ctím křesťanské kořeny naší kultury. Jsem iniciátorkou vzniku tzv. Mikulčické výzvy, jejímž cílem je zahájit celospolečenskou diskusi o významu křesťanských hodnot pro moderní společnost. Naproti tomu má Zdeněk Škromach k víře silně negativní vztah, když například v minulosti prohlásil: „Náboženství vždy vedlo k mysticismu a pro dnešního člověka je již nedůstojné.“

Srovnání třetí – každý máme jiné vnímání politiky

Já politiku vnímám jako nadstavbu své práce a osobních aktivit, nikoli jako obživu. Jsem zubní lékařka a celý život pracuji jako běžný člověk. Naproti tomu pan poslanec Škromach se již 20 let – od roku 1990 - živí jen jako funkcionář placený z peněz daňových poplatníků. Já chápu politiku především jako dialog, který má vést k nějaké dohodě nikoli jako souboj. Přeji si, abychom k sobě přistupovali s porozuměním a s úctou k názoru druhého. Můj soupeř politiku chápe jako boxerský zápas, označil se za těžkou váhu a i na svých plakátech vystupuje s boxerskými rukavicemi.

Srovnání čtvrté a poslední

Pro druhé kolo jsem získala podporu všech svých protikandidátů vyjma komunistického. Tedy podpory od pana Jiřího Koliby, kandidáta KDU-ČSL, pana Risto Ljasovského kandidáta TOP 09, Jiřího Brücha kandidáta Věcí Veřejných, paní Zuzany Matuškové kandidátky Suverenity i místní organizace Strany práv občanů (Zemanovců). Společně jsme dosáhli velmi vysoké voličské podpory. S trochou nadsázky bych mohla výsledek prvního kola senátních voleb v hodonínském obvodě popsat jako „všichni s Alenou Venhodovou“ 52% hlasů versus „Zdeněk Škromach s komunisty“ 48% hlasů.

Vaše Alena Venhodová