Do redakční pošty dorazil mail od ing. Ladislava Kříže, manažera mediálního útvaru Skupiny ČEZ. Ohrazuje se v něm proti údajnému zkreslování informací, nepravdám a chybným závěrům v textu našeho redaktora Petra Holuba.

Není v našich možnostech uveřejnit všechny reakce, které naše články vyvolají (denně jich dostáváme několik desítek), rozhodli jsme se ale v tomto případě panu ing. Křížovi poskytnout prostor a ponechat na vás, čtenářích, abyste jeho kritiku posoudili.

Libor Stejskal, editor blogů

Pan ing. Ladislav Kříž napsal:

Analýza „Elektřinu nezdražilo slunce, ale balkánské impérium ČEZ," obsahuje řadu nepravd, logických vad a zkreslení.

Hned úvod článku je logickou vadou, která plyne nejen z argumentů, ale i z obsahu článku samého. Cena elektřiny se skládá ze tří složek – regulovaná část za distribuci, regulovaný příspěvek na obnovitelné zdroje a cena vlastní (silové) elektřiny regulovaná trhem. Cena vlastní elektřiny, příjem ČEZ, je určována trhem a ne náklady, což sám článek uvádí. Jak tedy zahraniční investice mohou zdražit elektřinu v ČR? Samozřejmě nijak. Mohli pouze snížit budoucí zisk firmy, což vzhledem k jejich ziskovosti také není pravdou.

Logicky ani náklady na distribuci v Česku nemohou ovlivnit zahraniční investice.

Analýza je chybná i ohledně vlivu na ceny elektřiny. Již letos cena silové elektřiny klesla a nebýt podpory OZE byl by pokles na úrovni 10 procent. Cena silové elektřiny klesne i pro příští rok. Takže empirickým a ověřitelným důkazem nemá na růst plateb za elektřinu vliv vlastní silová elektřina.

Dále několik naprostých chyb.

Autor píše: Už v roce 2004 koupil ČEZ za devět miliard korun tři bulharské distribuční společnosti. Za patnáct miliard získal většinu u rumunského distributora Oltenia.
ČEZ: Bulharsko ČEZ koupil za nejnižší cenu oproti nákupům distribučních firem tamtéž ze strany E.On a rakouské EVN a to za 8,5 miliardy korun. Rumunská distribuce stála 15 miliardy korun, ale za 100 procent na za většinu.

Autor píše: O rok později převzal za 11 miliard polské uhelné elektrárny Skawina a Echo, následoval nákup srbské elektrárny Gacko za 11 miliard a bulharské elektrárny Varna za sedm miliard.
ČEZ: Elektrárnu Gacko ČEZ nikdy nekoupil, plánoval společný podnik na výstavbu nového bloku v Republice srbské v Bosně a Hercegovině (tedy ne v Srbsku), z důvodu na straně partnera však nebyl projekt realizován.

Autor píše: Roku 2007 koupil ČEZ deset procent akcií maďarského gigantu MOL a vytvořil s ním společný podnik. Projekt dvou elektráren na Slovensku a v Maďarsku dosahuje hodnoty 35 miliard korun. Nebyla zveřejněna cena dvou paroplynových bloků ve Ščekinu u Moskvy.
ČEZ: ČEZ koupil 7% akcií maďarského MOL. ČEZ výstavbu paroplynových bloků v Sčekinu pouze připravoval, ale projekt nerealizoval a nemusel tak odepisovat prostředky během krize jako většina západoevropských energetik na tomto trhu. Tudíž cena něčeho co není nemohla být zveřejněna.

Autor píše: Devět miliard ČEZ utratil za většinový podíl ve státní firmě Severočeské doly, nákupu německých dolů Mibrag za 11 miliard se účastnila finanční společnost J&T.
ČEZ: Nákup podílu v důlní a elektrárenské společnosti MIBRAG vyšel Severočeské doly na 5,2 miliardy korun.

Autor píše: Investice zatím nepřinesly očekávaný prospěch. Víc než devadesát procent zisku společnosti ČEZ se dosud tvoří v české distribuci a elektrárnách. Důvodem je špatná platební kázeň odběratelů na Balkáně a také nižší marže u nových investic. Podle společnosti Candole dosahuje čistý zisk v Česku 22 procent, v Maďarsku a na Slovensku sedmi, v Rumunsku a Bulharsku tří procent.
V posledních dvou letech ČEZ nakupoval také doma. Společně s J&T pořídil Elektrárnu Opatovice za 22 miliard.

ČEZ: ČEZ nikdy nekoupil Elektrárnu Opatovice, ČEZ od Skupiny J&T koupí podíl v Pražské teplárenské.

Autor se opírá o vyjádření i studii Candole, k té si dovolujeme několik postřehů:

1. Studie zmiňuje možnosti importu levné elektřiny z Polska do ČR. Tento import není v praxi reálný. Historicky byly ceny elektřiny v Polsku výrazně nižší než na okolních trzích, v současné době jsou ale polské ceny kolísají okolo německé cenové úrovně a jsou tudíž vyšší než ceny v České Republice. Je to dáno stářím a neefektivitou polských zdrojů a neefektivní těžbou uhlí. Současně disponibilní přenosová kapacita z Polska do ČR byla v posledních letech z polské strany významně omezena. Do budoucna navíc řada výrobních zdrojů v Polsku dožije a polská energetická bilance nebude přebytková tak, aby mohla exportně podporovat okolní region.

2. Studie uvádí, že český energetický trh není dostatečně propojen a hraniční profily jsou ucpané (tzv. Congetstion). Studie to dokládá převysem poptávky nad nabídkou v ročních aukcích přenosové kapacity. Tato interpretace je hrubě zavádějící. Český trh je jedním z nejlépe propojených v Evropě. Importovat nebo exportovat lze objem elektřiny odpovídající až 40% národní spotřeby. Hlavní silná propojení existují mezi ČR a Německem a mezi ČR a Slovenskem. Z dat ČEPS, SEPS a německých provozovatelů soustav lze vypočítat, že v posledních letech (studováno na datech od 2006 – 2010) je tato hranice postupně méně a méně ucpaná a ve více než 80% času neexistuje tzv. congestion (rozdíl českých a německý cen je menší než 0,2 EUR a elektřina může volně obchodně téci oběma směry). Uváděná argumentace převisu poptávky v aukci je normálním logickým jevem, kdy provozovatelé nabízejí část kapacity k prodeji a každý účastník biduje v zásadě na celou nabízenou kapacitou s různou cenou. Výsledkem je virtuální převis. Provozovatelé dále prodávají kapacitu v měšíčních a denních aukcích. Relevatním porovnáním je pouze pohled na celkový součet všech kapacit vs. celkové obchodní toky elektřiny přes hranici. Na česko-slovenské hranici byla od roku 2009 aukce na kapacity zrušena a zaveden na denním trhu tzv. coupling, tzn. Že cena kapacity je nula a český a slovenský trh jsou na denní bázi plně spojeny.

3. Rozdíly v cenách dodávky elektřiny pro koncového spotřebitele nejsou významně ovlivněny celou silové elektřiny – ta je ve srovnávaných zemích zhruba na stejné úrovni. Největší rozdíly v mezinárodním srovnání způsobují rozdílné regulatorní a daňové režimy. Ceny v ČR jsou významně zatíženy DPH (dodávka elektřiny spadá do vyšší hladiny DPH) a rostou a významně porostou regulatorní položky díky požadavků na rozvoj a připojování obnovitelných zdrojů, podzemní vedení, dálkově řízené prvky sítě, a další požadavky).

4. Studie správně uvádí, že do provozního zisku ČEZ nejvíce přispívají jaderné zdroje (Temelín, Dukovany). Studie na tyto zisky nahlíží jako na neoprávněné. Je opomíjen fakt, že tyto zdroje za dobu své životnosti musí splatit obrovské počáteční investice včetně ceny vázaného kapitálu. Stějně tak v případě uhelných zdrojů, musí tyto dožívající zdroje vygenerovat prostředky pro jejich obnov a další rozvoj těžby uhlí. ČEZ teprve buduje plynové zdroje a nemá tudíž žádný provozní zisk z plynových zdrojů, které mají nižší vstupní investici ale dražší provoz díky nákladům na palivo. Proto ČEZ ve srovnání ziskovosti dosahuje lepších výsledků než ostatní výrobci. Při zahrnutí celkové návratnosti vázaných zdrojů jsou všechny energeticky včetně ČEZ porovnatelné.

5. Studie také správně uvádí, že nové investice přispívají do zisku ČEZ omezeným procentem. Opomíjí ale fakt, že celá řada investic je do regulovaných aktiv (distribuce Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Albanie), kde je ziskovost dána podmínkami regulace (nelze srovnávat ze ziskovostí ČEZ, ale eventuálně pouze ze ziskovostí ČEZ Distribuce). Další významné investice míří do výstavby plynových elektráren (ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Turecko). V ekonomice těchto zdrojů je nižší investice, ale vyšší míra variabilních nákladů. Nemohou tudíž dosáhnout stejné míry provozního zisku jako zdroje uhelné a jaderné, z hlediska celkové výnosnosti investice jsou ale výhodné a vytvářejí další hodnotu pro akcionáře ČEZ. Jedné se o ziskový růst, který pozivitivně ovlivňuje tržní hodnotu společnosti a zvyšuje hodnotu akcií.