8. březen - připomínka holocaustu českých Židů v českém historickém vědomí

07. 03. 2014 | 19:33
Přečteno 3545 krát
Před 70 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, nacisté pomocí plynu zabili ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince 3792 židovských mužů, žen a dětí z tzv. českého (či terezínského) rodinného tábora. Byla to největší jednorázová hromadná poprava československých občanů za druhé světové války.

Výročí této tragické události připomínáme textem Michala Frankla, zástupce ředitele Židovského muzea v Praze.


Když Salmen Gradowski, „v srdci pekla“, jak nazýval plynové komory a krematoria v Osvětimi-Birkenau, tajně sepisoval své emotivní a působivé svědectví o vyhlazení vězňů terezínského rodinného tábora, uvedl jej poetickou pasáží, v níž líčí noc plnou měsíční záře. Měsíc mu představoval spojení mezi vězni v Birkenau a svobodným světem, okno do lepšího světa. Zatímco mimo nacistické panství, psal ilegálně tento osvětimský vězeň a člen „Sonderkommanda“, slaví Židé svátek Purim a vzpomínají na porážku Hamana, došlo v Osvětimi k vyvraždění tisíců českých židovských vězňů. Své očité svědectví psal právě pro svobodný svět, bez naděje na vlastní přežití. Na svět mimo tábory, po válce, bez ostnatých drátů a jedovatého plynu odkazovaly i písně, které – podle Gradowského svědectví – zpívaly ženy z rodinného tábora, než byly nahnány do plynových komor. Kde domov můj odkazovala na demokracii meziválečného Československa a naději na jeho obnovení, Hatikva na bezpečný život v židovské národní domovině či ve vlastním státu a Internacionála na socialistickou budoucnost bez rasismu a antisemitismu.

Najít smysl v tragickém konci rodinného tábora se snažili mnozí i po osvobození: dalo by se s jistou nadsázkou říci, že o kolik více nejistoty panuje ohledně skutečných plánů nacistů s terezínským rodinným táborem a jeho vězni či o jeho přesném vztahu k propagandistické funkci Terezína, o to více symbolů a bohatství přirovnání a motivů ve zprávách či svědectvích o něm najdeme. Nacisté, do jejichž kalendáře patřily spíše Hitlerovy narozeniny než české či židovské svátky, tak měli pro smrt téměř čtyř tisíc mužů, žen a dětí záměrně vybrat svátek Purim nebo narozeniny prezidenta Masaryka (7. března), jež byly významným a náležitě oslavovaným dnem v době První republiky. Důležité ale je, že všechny tyto (zdánlivě si protiřečící a třeba i – z hlediska historiků – naivní) momenty zasazují rodinný tábor a jeho zničení do širšího rámce a dávají mu smysl – a to nejen pro židovskou komunitu. (Z dnešního pohledu bychom mohli dodat například též časovou blízkost, alespoň v kalendáři, deportací Romů z Brna, 7. března 1943, či blízkost osudů dvou rodinných táborů v Birkenau – terezínského a „cikánského“.)

V naší skeptické době by se suchým vědeckým jazykem všem těmto aktualizacím, tomuto přičítání smyslu, mohlo říkat politiky paměti. Politika paměti bývá chápána jako selektivní využití událostí z minulosti pro potřeby upevnění skupinové identity či například politického programu. Ale ve vztahu k paměti rodinného tábora a s vědomím nasazení, s nímž české židovské komunity tuto paměť udržovaly, bych raději hovořil o potřebě paměti. A o upřímné a někdy urputné snaze vlastní, menšinový, příběh zařadit do toho většinového, do příběhu české či československé společnosti.

Někdy se tvrdí, že o holocaustu se po válce nevědělo a že očití svědkové raději mlčeli a snažili se chránit své nově vybudované rodiny před hrůzami a traumatem. Jako by se o holocaustu začalo hovořit až v 60. letech 20. století, po procesu s Adolfem Eichmannem. Tento pohled je však zjednodušený: záchrana dokumentů a záznam svědectví bezprostředně po osvobození byl pro mnoho bývalých vězňů, židovských i nežidovských, důležitou cestou, jak se (alespoň trochu) vypořádat s prožitými hrůzami či ztrátou rodinných příslušníků a přátel. Podání svědectví bylo více než jen formalitou, bylo symbolickým aktem osvobození. Množství poválečných židovských historických výborů, včetně pražské Dokumentační akce, dokládá snahu o zachycení bezprostřední paměti pronásledování a genocidy evropských Židů, o vytvoření dokumentace a o sběr svědectví proti pachatelům.

V paměti českých Židů hrál terezínský rodinný tábor vždy velkou roli a jeho osud, i když ne účel, byl v hrubých rysech znám od prvních poválečných měsíců. Stačí jen připomenout svědectví Ericha Kulky a Oty Krause či práce Miroslava Kárného, abychom si uvědomili, že mezi přeživšími či v židovské komunitě se o rodinném táboře nemlčelo. Terezínský rodinný tábor se stal hlavním symbolickým místem paměti českých Židů („místem paměti“ může podle Pierra Norry být též událost, která je zdrojem významných a pro danou skupinu identitotvorných vzpomínek). Od pravidelných tryzen v Praze i dalších židovských komunitách, přes knihy, články v židovském (a jiném) tisku po pamětní medaile, rodinný tábor byl hlavním datem vzpomínání na holocaust českých Židů. Snad dnes může překvapit skutečnost, že česká židovská komunita po válce dokonce navrhovala 8. březen jako světový den připomínky holocaustu – srovnatelný například s výročím povstání ve varšavském ghettu, pozdějším Jom ha-šoa (ve la-g‘vura). (Fyzickým místem paměti holocaustu českých Židů se pak stal právě Památník v Pinkasově synagoze.)

To vše neuvádím jen proto, že jako historik mám přirozenou tendenci pohlížet do minulosti. Kladu si především otázku, zda se – přes všechny změny posledních dvou desetiletí – stala památka rodinného tábora relevantní pro většinovou společnost. Možná ještě více: jako téma navázané právě na české Židy (největší jednorázová vražda českosloslovenských občanů v době druhé světové války) může rodinný tábor sloužit jako lakmusová zkouška toho, jak je holocaust vstřebáván v historickém povědomí české společnosti. Vedle 8. března si sice, v časové blízkosti, připomínáme též osvobození Osvětimi (27. ledna) a Jom ha-šoa – dva mezinárodní připomínkové dny. Výročí rodinného tábora ale vyniká právě jako smutný svátek, který se týká českých Židů a českých dějin.

Téma holocaustu je v současnosti známo české i světové veřejnosti více než kdykoli dříve. Stačí jen jmenovat – spíše náhodně vybrané – příklady recepce a uznání tohoto tématu: Václav Havel píše úvod k Terezínským pamětním knihám, Senát Parlamentu ČR pořádá každoroční připomínková shromáždění k 27. lednu a Nicholas Winton byl navržen na Nobelovu cenu míru. I o rodinném táboře se psalo a píše, v rozhlase lze poslouchat příběhy bývalých vězňů. Je velmi nepravděpodobné, že by média, politici či školy v budoucnosti tématu holocaustu věnovali ještě více pozornosti. Ale nejde jen o četnost projevů či mediálních vystoupení...

Protože 8. březen se tak bezprostředně vztahuje k památce českých Židů, můžeme považovat za zklamání, že příběh terezínského rodinného tábora do dnešních dnů nenachází cestu do vyšších pater českého historického vědomí. Stačí se podívat například na současné české učebnice dějepisu, kde jsou zmínky o něm stále pouze výjimečné, a jsou to opravdu pouze zmínky. Není snad již ani nutné znovu upozorňovat na obrovský rozdíl v porovnání s pozorností věnovanou vyhlazení Lidic a Ležáků. Osudy vězňů, kteří byli zavražděni 8. března 1944, i ostatních z rodinného tábora (a symbolicky i všech dalších českých židovských obětí holocaustu) jako by kolidovaly s českým etnocentrickým vyprávěním dějin, jež se opírá o pronásledování českého národa a o odboj proti nacistickému útlaku.

Vrátím-li se k úvodnímu motivu ze svědectví Salmena Gradowského: jeho obraz vztahu mezi svobodným světem a převrácením morálního řádu v době holocaustu je stále aktuální. Gradowski byl jistě přesvědčen, že jeho svědectví přenáší významné, relevantní poznání, které je třeba zachovat pro budoucnost. A já bych dodal, že toto poselství pak není pevně zapsáno a zafixováno, ale že jej každá generace znovu musí nacházet a pojmenovat. Kdybych se o to měl pokusit za sebe: osud terezínského rodinného tábora by nám měl být podnětem tomu, abychom české dějiny vyprávěli jinak, otevřeněji a tolerantněji. A to s nadějí, že (i když nelze věřit na to, že lidé se poučí z vlastních dějin) společnost, jež své vlastní dějiny otevře menšinám a jejich příběhům, je k nim i tolerantnější a je citlivější na projevy rasismu. 70. výročí vyhlazení terezínského rodinného tábora, které si připomínáme, nám poskytuje vhodnou příležitost právě k takovému zamyšlení a novému pokusu učinit jeho historii relevantní pro většinovou společnost.

(Text je aktualizovanou verzí autorovy řeči, pronesené loni na tryzně v Pinkasově synagoze na výročí vyvraždění rodinného tábora)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Libertad napsal(a):

"Najít smysl v tragickém konci rodinného tábora" nelze najít, zrovna tak jako v tragickém konci jednoho -cca 50 letého muže, kterého jsem dnes 7.3.2014, v cca 16:15 viděl sedět na lavičce ve stanici PALMOVKA, Praha 8, prohnutého k zemi kde měl čepici , -a zcela deklasován spravedlivým kapitalistickým řádem- čekal jestli mu někdo přispěje a nebo ne. Ten muž vypadal na to, že po následujícím cca půl dne někoho přepadne, nebo se zabije, očividně byl na dně. Žebrání neměl jako pracovní metodu.
Pokud se někomu bude zdát paralea /srovnání nemístné, tak ať zkusí žít jeden měsíc bez prostředku na ulici plné "úspěšných lidí". A v ČT, moderátoři a politici všeho druhu, etc. budou žvanit a žvanit a žvanit.
A pokud si někdo myslí, že tyto momenty spolu nesouvisí tak nerozumí tomu co se dělo a co se děje. Vždy jedni žijí na úkor druhých. A je jedno, jestli ti druzí, jsou jednou programově vyhlazování, jindy zastřeleni u zdi Horákového statku v Lidicích a jindy programově umírájí na ulicích, v lesích, v chatách, nebo dokonce i s péči v LDN..
Každý ztracený život, v důsledku konání "lidské" společnosti je tragedie.
Velice prosím, abyste autora tohoto příspěvku nenapadali. Prosím pěkně ,vyjadřujte se k podstatě mého příspěvku.

děkuji
S pozdravem

Sidonio Libertad
07. 03. 2014 | 20:42

Medikolog napsal(a):

No jo,

Ukrajinští fašisté a neonacisté to naštěstí nevědí, takže snad nezačnou poté, co pučem převzali moc a co jim dojdou Poláci a Rusové, pokračovat.
07. 03. 2014 | 20:49

Martin1 napsal(a):

Před 70 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, nacisté pomocí plynu zabili ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince 3792 židovských mužů, žen a dětí z tzv. českého (či terezínského) rodinného tábora. Byla to největší jednorázová hromadná poprava československých občanů za druhé světové války.
- - - - - - - - - - - -
Čest jejich památce, jsou stéle s námi, omlouvám se i za své předky, kteří neměli sílu tomu zabránit, už se to nesmí nikdy opakovat.
A vy Židé nesmíte dopustit, abyste se mstili na nevinných, tak jako se to často stává dětem v rodinách, kde bylo rodičům, když byli dětmi ubližováno jejich rodiči.
07. 03. 2014 | 20:50

aga napsal(a):

Čtu to po několikáté, a furt tomu nějak nemohu rozumět, nebo snad uvěřit? Snaží se nám tu autor sdělit, že za vyvraždění českých židů mohou Češi, a že by se jim to mělo častěji připomínat? Kde je v příspěvku zmínka o skutečných vinících? Nestydí se autor zneužívat památky těch nelidsky zavražděných k vyřizování si účtů se spoluobětmi německého vraždění, namísto jednoznačného odsouzení jejich skutečných vrahů?
07. 03. 2014 | 21:00

aga napsal(a):

A mimochodem, všichni máme nějaké dějiny, a dějiny židů také nejsou židy traktovány nijak zvlášť otevřeně a tolerantně - přesto jsem nezaznamenal, že by jim to Češi dnes a denně předhazovali. Takový jednostranný důraz ze strany židů na chyby jen u ostatních nepřispěje zrovna k tomu, oč údajně autorovi jde - tedy o větší vzájemnou citlivost a toleranci.
07. 03. 2014 | 21:17

342 napsal(a):

Ono v demokratické společnosti, která zákonem ustanovuje historické dogma a cenzurou chrání manipulátory a lháře, se o historii vlastní země diskutuje opravdu těžko. Tato historie je nezpochybnitelná ze zákona, rozhodnutím parlamentu - rozhodnutím několika lidí, kteří získali většinu ve volbách.

.
07. 03. 2014 | 21:26

aga napsal(a):

342

" rozhodnutím několika lidí, kteří získali většinu ve volbách" - v tomto bych Vás poopravil - lidi, co získají většinu ve volbách, nerozhodují nic. A právě za to jsou tak korupčně placeni a nadosmrti imunizováni.
07. 03. 2014 | 21:32

Divobyj napsal(a):

Jsem přesvědčen o tom,že Češi jsou o židovském holokaustu informováni přímo NADSTANDARDNĚ.
Problém vidím v tom,že likvidace Židů je vytrhována z dějinného kontextu,jakoby přišla z ničeho nic.
Protižidovské nálady nebyly a nejsou v Evropě nijak výjimečné a stále se víceméně opakují.
Je třeba mít stále na mysli okřídlená lidová moudra.
Každá akce vyvolá reakci.
Nikdy se nic neděje bez příčiny.
Jak se do lesa volá.....
atd.atd.
07. 03. 2014 | 21:35

olga napsal(a):

8.března MDŽ. Vše nejlepší ♥
07. 03. 2014 | 21:36

Alarien napsal(a):

aga:

Obávám se, že jste autora nepochopil. Nevím, kolik lidí u nás ví, že právě 8. března došlo ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi (Birkenau) k největší hromadné vraždě československých občanů za druhé světové války. Mnoho jich nejspíš nebude. A další hrstka si možná zase vzpomene, že na stejný den o rok dříve připadá boj Čechoslováků u Sokolova. A kolik z nich si uvědomí, že zhruba 60% ze 105 našich padlých byli českoslovenští Židé? Většina si tak nanejvýš vzpomene na léta zesměšňovaný Mezinárodní den žen. Ale skoro nikdo z posměváčků zaručeně nebude mít tušení, že byl vyhlášen na památku protestu 40 000 newyorských švadlen v roce 1910 proti špatným pracovním podmínkám. Autor nikoho neobviňuje a nevyřizuje si žádné účty. Jen varuje před zapomínáním a zjednodušováním.
07. 03. 2014 | 21:54

Občan napsal(a):

WWII za sebou zanechala cca 52 milionů obětí křesťanského, židovského, muslimského i jiných vyznání, jakož i bezvěrců. Pouze jedno vyznání si však z hrůz WWII udělalo zdroj obživy a smysl existence.

Izraelský anglicky vydávaný tisk má datum vyvraždění "rodinného tábora" zcela na háku. Nikde ani zmínka.

8. březen je Mezinárodním dnem žen. Takže bych doporučoval panu Franklovi, aby živým ženám koupil květiny a večer pak v pokoře vzpomenul (třeba i modlitbou) VŠECH ženských obětí WWII. Byly jich miliony; řada z nich byla zavražděna i s dětmi jen proto, že pomáhaly svým židovským sousedkám a jejich dětem...
07. 03. 2014 | 21:55

aga napsal(a):

Alarien

Obávám se, že jste autora nepochopil Vy. Opravdu bych očekával, že při tryzně u příležitosti výročí této úděsné události se adresně připomenou a odsoudí její viníci - našel jste tam něco takového? Ne, zato je většina řeči věnována kritice toho, jak Češi pojímají své dějiny. To je sice možná námět k diskuzi (samozřejmě s výhradou reciprocity), ale rozhodně ne při takovéto příležitosti. To je alespoň můj názor.
07. 03. 2014 | 22:03

Rudé právo hadr napsal(a):

Banderowcy w Kijowie, marsz i przemówienia Maydan 10 000 Nazi

www.youtube.com/watch?v=iTpuGswnAxg

Jak je vidět na videu, ta hrozba, že se to nemůže opakovat nebyla nikdy poražena.
Co je horší, ona roste a zaslepená EU s USA, ji nevědomky? podporují.
Jak asi je příbuzným obětí, když vidí podobné pochody a nikdo nezasáhne a dokonce tomu někteří tleskají?
07. 03. 2014 | 22:06

cozid to jaderny muzikant napsal(a):

http://winstonsmithministryoftruth.blogspot.ie/2012/02/145-references-to-6000000-jews-prior-to.html?zx=aae0e9982af56486
07. 03. 2014 | 22:09

co zid to jaderny muzikant napsal(a):

Today, the holocaust™ tall tale has taken the form of a bizarre cult-like State-enforced and protected religious dogma of the West (i.e. Holocaustianity), as it is illegal to question, dispute or deny in over a dozen European countries, under punishment of heavy fines and imprisonment! This farfetched Zionist-trumpeted conspiracy theory is being utilized by Jewish hucksters and scam artists as a money-making enterprise — a larcenous con of near-planetary proportions which Jewish professor Norman Finkelstein dubbed “The Holocaust Industry”. (The Holocaust Industry: Reflection on the Exploitation of Jewish Suffering. London: VERSO, 2000.) On top of that, this myth has been wielded by Jewish zealots as an ideological sledgehammer to club Gentiles over the head with any time non-Jews dare criticize or oppose the global banditry and menacing influence of the self-professed “Chosen People”.
07. 03. 2014 | 22:17

arnazach napsal(a):

Alarien má pravdu, ago. Jednoduše řečeno, jestliže se čeští Židé cítí býti českými, pak oprávněně chtějí být i součástí české historie. Proč by v ní český rodinný tábor neměl mít místo srovnatelné s Lidicemi či Ležáky?
07. 03. 2014 | 22:49

Občan napsal(a):

Arnazachu,
většina vězňů "rodinného tábora" byli Němci; jazykem, jmény i kulturou. Kteří shodou okolností byli před válkou občany Českoslovenka. Státu, s nímž se většina z nich nikterak neztotožňovala.

Co to je "český žid"? Buď jsem Čech židovského, křestanského nebo jiného vyznání či bez vyznání nebo ateista, nebo jsem Němec (Slovák, Rus, Angličan atd.) nějakého vyznání či bez vyznání nebo ateista. Já si také neříkám "český ateista; jsem Čech, dřívě protestant, nyní ateista.
07. 03. 2014 | 23:15

arnazach napsal(a):

A co čeští Romové? Ti taky neexistují? Jisté skupiny mají svá specifika, někdy nepřehlédnutelná, jindy pohým okem neviditelná (ale zpravidla dohledatelná šťouraly). Jsou pro to méně Čechy než my? Navíc u Židů nejde jen (a někdy vůbec) o vyznání.

Co to je být Němec jménem? Je podle Vás Karel Mueller Němec jménem? Asi máte pravdu, že byli "Němci jazykem". Ale proč si myslíte, že pražská židovská kultura byla německá? Podle jména a jazyka, že? To se ale pohybujeme v kruhu.
08. 03. 2014 | 00:08

Martin1 napsal(a):

Pod jiným blogem se strýc ptal:
strýc virus HxNx napsal(a):
nemám a priori nic proti Židům, ale vrtá mi hlavou podivný paradox: když jsou tak vysoce inteligentní, jak je možné, že se Hitlerovi podařilo tolik jich zlikvidovat?
05. 03. 2014 | 23:15
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pozor, ale jen ti inteligentní Židé vědí jak se podařilo tolika Židům přežít, ale ti to neprozradí, nebyli by inteligentní.
08. 03. 2014 | 04:06

Opověz 342 napsal(a):

342, ještě ti chybí číslo 666, to je to správné satanské a židovské. Sice tvůl příspěvek hned na začátku zmizel, ale to jakbys všechny pozavíral je ti podobné jak židovi kynčál za hrbem.
08. 03. 2014 | 07:11

aga napsal(a):

arnazach

Ono záleží jen na tom, co cítí čeští židé, a budou tedy diktovat to, co mají cítit čeští Češi? Takto city nefungují, arnazachu. Naopak, tento přístup je silně kontraproduktivní.

Čeští Češi mají vůči českým židům také své pocity, jejich komunikace je ale omezena zákonem - resp. příslušný zákon je uplatňován pouze proti nim.
08. 03. 2014 | 07:58

aga napsal(a):

PS
A co českým Čechům vadí je i to, že se čeští židé schovávají za minulost, a považují ji za bianco omluvenku pro současnost i budoucnost.

Zvláště když neexistuje nic jako práva izraelských Čechů v Izraeli, a možnost kibicovat domácí na jejich půdě, i ohledně toho, jak pojímají svoji historii - a že by se i tam mouchy našly.
08. 03. 2014 | 08:03

aga napsal(a):

PPS
Přinejmenším to, jak dodnes pojímají a slaví historii svého pobytu v Egyptě a okolnosti odchodu z něj - nad tím by se měl každý hostitelský stát zamyslet.
08. 03. 2014 | 08:10

TomášL napsal(a):

Autore,

Lidice a Ležáky mají odkaz v atentátu na Heydricha (na heydrichiádu), což byla největší akce emigrační vlády za dob Protektorátu, která má na svědomí v konečném důsledku mnohem více životů, jak Vaše datum.
Lidice a Ležáky jsou symbolem krutovlády Němců za Protektorátu- mají symbolickou hodnotu. Zde se tomu nevyrovná nic, ani v jednom dnu zavražděných "xy" počet československých občanů.

PS: Z propagandistických důvodů nemůžete po lidech chtít, aby vzpomínali na ty a ne na jiné mrtvé. Musí se vybrat něco, co je symbolické a převyšuje jisté počínaní/jistý akt.
PS2: Není symbolické, z mého pohledu, že v jeden den "zemřelo o 100 lidí více" jak v jiném dnu.
08. 03. 2014 | 08:16

aga napsal(a):

PPPS

Vlastně je ten Exodus hezkým příkladem práva menšiny na sebeurčení, a dává kodifikovaný příklad metod, které při tom menšina smí uplatnit. Jak aktuální právě dnes..
08. 03. 2014 | 08:17

TomášL napsal(a):

op: přesahovat za převyšovat...
08. 03. 2014 | 08:48

Zdeněk Brom napsal(a):

Editorovi díky za připomenutí a autorovi za kvalitní text.

Alarien a arnazach:

Plný souhlas.
08. 03. 2014 | 09:30

TomášL napsal(a):

Zide,

očekávat u Čechů, že Židé schovaní za "československé pasy", budou oslavování jako Češi, je, řekněme, mimo mísu.
Nemůžete chtít po národu, aby oslavoval na stejné úrovni cizí národ. Je to proti přirozenosti, i když oba nádory měly stejnou státní příslušnost. Je to stejné, jako byste očekával, že Češi budou stejně truchlit i za Cigány (tušíte správně, nebudou).
08. 03. 2014 | 09:42

Zdeněk Brom napsal(a):

TomášL:

Za sebe mohu napsat, že mám naprosto stejnou úctu ke všem obětem té války.
08. 03. 2014 | 09:46

Petr Bilina napsal(a):

no, nevím, přátelé, jestli by ti, kdo holocaust skutečně prožili, cítili potřebu o těch hrůzách donekonečna filozofovat. Spíš by chtěli zapomenout a doufat, že se nic podobného již nebude opakovat.
08. 03. 2014 | 09:47

TomášL napsal(a):

Zdeněk Brom

Nejsem spravedlivý mezi spravedlivými, tedy pro mě košile bližší kabát. Asi tak jako mě více rmoutí úmrtí člena rodiny, než sousedovic Janek.

PS: Nic, je pěkně, jedu do přírody.
08. 03. 2014 | 09:49

aga napsal(a):

zb

Bohužel se ta úcta ani v nejmenším neodráží v realitě. A nejen u Vás - úcta projevovaná židovským obětem války je ve flagrantním nepoměru k utrpení ostatních. To, a jen to, je předmětem námitek těch, kdo se cítí být příslušníky národů, jejichž utrpení je opomíjeno a marginalizováno - a to až do hrdel a statků.
08. 03. 2014 | 09:51

aga napsal(a):

zb

A mimochodem, tak nějak si nemohu srovnat to Vaše až obsedantní kritizování toho, že se Češi dostatečně nebránili, přestože situace byla evidentně bezvýchodná, a toleranci téhož vůči židům. Je to přesně to dvojí měřítko, které je v některých případech až vynucováno, které vadí a maří snahy o skutečně tolerantní vypořádání se s minulostí.
08. 03. 2014 | 09:57

Zdeněk Brom napsal(a):

TomášL:

Je to celkem pochopitelné. Proto jsem to psal jenom za sebe.

Pěkný den v přírodě.
08. 03. 2014 | 09:57

co zid to jaderny muzikant napsal(a):

to zid

If, by contrast, a Jewish male enters into relations with a gentile woman, when he does so intentionally, she should be executed.23 She is executed because she caused a Jew to be involved in an unseemly transgression, as [is the law with regard to] an animal.24 [This applies regardless of] whether the gentile women was a minor of three years of age,25 or an adult, whether she was single or married. And it applies even if [the Jew] was a minor of nine years old, [she is executed].26
08. 03. 2014 | 10:02

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Bílino,

to bude asi dost individuální (a nebude to mít ani nic společného s etnicitou). Řada z těch, kdo prožili nějakou hrůzu, se uzavírá do sebe, snaží se ji vytěsnit, zapomenout. Jiní se svojí zkušenost z nejrůznějších důvodů snaží sdílet (třeba proto, že se jim uleví. Nebo chtějí varovat, protože se obávají, a by se něco podobného neopakovalo). Příkladem je třeba před pár lety zesnulý Arnošt Lustig (abych uvedl někoho známějšího). Přežil holocaust (utekl z pochodu smrti) a celá jeho tvorba pak byla touto zkušeností ovlivněna. Vždy to záleží na osobnostním nastavení jednoho každého z nás, jak se k takové věci postavíme. A nejen v případě tématu, jemuž je věnován blog.

Libor Stejskal
08. 03. 2014 | 10:07

K .V napsal(a):

Zase jedna masáž, zase přepisujeme dějepis a 8. března chceme vzpomínat uplně něco jiného než naši předci.
Také udivuje, že u nás je podle sčítání cca 3000 židů, ale podivejte se kolik řešíme v médiích jejich problémů. Otravné.
Ve válce zahynuli i další, nejen židi
08. 03. 2014 | 10:39

gaia napsal(a):

já bych zase zavedla hroby neznámého vojína, do toho si mohl každý projektovat co chtěl a uctívat si ty své a spláchlo se to z jedné vody na čisto vše.
V naší pohnuté středoevropské historii bychom jinak mohli uctívat a pietovat každý den.
08. 03. 2014 | 11:09

Občan napsal(a):

Mimochodem - komupak asi patřily všechny ty textilní dílny a továrny, jejichž zaměstnankyně musely od r. 1857 bojovat o nejzákladnější lidská práva a jejichž boj se stal se nakonec stal nakonec Mezinárodním dnem žen?
http://www.un.org/cyberschoolbus/womensday/pages/how_content_1.asp
http://www.workers.org/2008/us/iwd_0313/
http://en.wikipedia.org/wiki/Triangle_Shirtwaist_Factory_fire

Jména majitelů jedné z dílen (či jak to nazvat) - Triangle Shirtwaist Factory - jsou známá. Byli to Max Blanck a Isaac Harris. Se svými zaměstnankyněmi se věru němazali: "The factory normally employed about 500 workers, mostly young immigrant women, who worked nine hours a day on weekdays plus seven hours on Saturdays, earning between $7 and $12 a week ... The fire caused the deaths of 146 garment workers – 123 women and 23 men – who died from the fire, smoke inhalation, or falling or jumping to their deaths. Most of the victims were recent Jewish and Italian immigrant women aged sixteen to twenty-three; of the victims whose ages are known, the oldest victim was Providenza Panno at 43, and the youngest were 14-year-olds Kate Leone and "Sara" Rosaria Maltese ... Because the owners had locked the doors to the stairwells and exits – a common practice at the time to prevent pilferage and unauthorized breaks – many of the workers who could not escape the burning building jumped from the eighth, ninth, and tenth floors to the streets below."

Čímž MDŽ nabývá docela zajímavých rozměrů.
08. 03. 2014 | 11:19

Alarien napsal(a):

TomášL (08. 03. 2014 | 09:42) napsal:
"Očekávat u Čechů, že Židé schovaní za "československé pasy", budou oslavování jako Češi, je, řekněme, mimo mísu.
Nemůžete chtít po národu, aby oslavoval na stejné úrovni cizí národ. Je to proti přirozenosti, i když oba nádory měly stejnou státní příslušnost. Je to stejné, jako byste očekával, že Češi budou stejně truchlit i za Cigány (tušíte správně, nebudou). "

Neuvěřitelná slova. Nevím, zda jejich autorovi dochází, že se názorově fakticky příliš neliší od základní premisy norimberských zákonů, příbuzenství krve. Mnozí Němci (včetně vyznamenaných německých vojáků z první světové války) se díky jim náhle stali židy. Po vzniku Protektorátu totéž čekalo mnohé Čechy a české Němce. Po válce je díky latentnímu antisemitismu vyvedli podruhé z původního omylu zase stalinisté. Ti padlí u Sokolova před jedenasedmdesáti lety však umírali jako Čechoslováci (=Češi a Slováci), nikoli jako židé. A ti zavraždění o rok později zpívali československou hymnu i Hatikvu. Je tak těžké pochopit, že to byli zároveň Čechoslováci (a mnozí z nich zcela jistě Češi!) a zároveň židé? Jiní Češi židovského původu zase umírali s písní V+W o milionech jdoucích proti větru. Nepotřeboval jsem věru úvod Václava Havla k Terezínským pamětním knihám, ani každoroční připomínku Senátu ke dni osvobození Osvětimi, abych věděl o tragédii českých (a nejen českých) židů či osudu rodinného tábora. To vše jsem znal z knih Ericha Kulky a Oty Krause Továrna na smrt a Noc a mlha, Kulkova Útěku z tábora smrti, beletrie (Škvoreckého, Otčenáška, Lustiga) i střípků vzpomínek svých rodičů na jejich spolužáky a známé, jejichž jména jsou napsána na zdech Pinkasovy synagogy. A jejich smrt byla pro mne vždy součástí naší historie, stejně jako historie nacistického konečného řešení (holocaustu, šoa). Když jsem počátkem devadesátých let četl Kulkovu práci Židé ve Svobodově armádě, měl jsem zpočátku smíšené pocity ze zdůrazňování etnického původu příslušníků jednotky či padlých. Než jsem si uvědomil, že tuto práci Kulka napsal již v Izraeli po své emigraci v roce 1968, psal ji jako izraelský historik primárně pro tamní čtenáře a jeho pohled by proto zcela oprávněný. Psal o židech, kteří bojovali a umírali v boji. Ale bylo to zároveň memento i pro nás, abychom si uvědomili, co mnozí již zapomněli a někteří možná chtějí zamlčet, že totiž osud českých či slovenských židů je trvalou součástí naší historie. A není důvod říkat, to byl holocaust, to se nás netýká, nám je bližší naše košile. To byla naše košile, kterou sdílíme s Izraelem, Německem a jinými.
08. 03. 2014 | 11:28

Alarien napsal(a):

K.V. () napsal:

"Zase jedna masáž, zase přepisujeme dějepis a 8. března chceme vzpomínat uplně něco jiného než naši předci.
Také udivuje, že u nás je podle sčítání cca 3000 židů, ale podivejte se kolik řešíme v médiích jejich problémů. Otravné.
Ve válce zahynuli i další, nejen židi"

Masáž? Přepisování dějin? Proboha...
Závěr první věty neuvěřitelně přízemní. Druhá a třetí věta nechutné. Při dnešním výročí zvlášť. Závěr odpovídá kvalitou celému příspěvku.
08. 03. 2014 | 11:39

skeptický napsal(a):

Uctění památky předků je chvalitebné všude.Nabývá na zajímavosti,pokud z toho lze vyvodit dědičné výhody a obročí.
08. 03. 2014 | 11:44

skeptický napsal(a):

To příbuzenství krve mimochodem nevynalezli Němci,je mnohem staršího data..
08. 03. 2014 | 11:57

Občan napsal(a):

Alariene,

a od koho si myslíte, že to nacisté měli? To opravdu víte o židovství tak málo? Pokud ano, tak potom by z Vaší strany bylo lépe mlčet.

"Norimberské zákony" totiž převzaly "pravidlo čisté krve" právě od židů a nacisté tak na ně uplatnili jejich vlastní metr. Měli to o to snazší, že židovské náboženské obce si velice pečlivě evidovaly nejen členy, ale i jejich "rasově čisté" příbuzenstvo (bez ohledu na to, zda se vůbec k nějakému židovství hlásilo!). "Díky" horlivým rabínům šli nacisté najisto NEJN po praktikujících židech, ale po všech, kdo měli matku, babičku nebo prababičku židovku; a to i v případech, kdy "evidovaní" již třeba ve druhé generaci vyznávali křesťanství nebo byli ateisty.
Tak se také stalo, že v ghettu Lodž byl nacistickou správou oficiálně povolen provoz kostela pro křesťany podléhající "norimberským zákonům". Ač tyto oběti neměly a nechtěly mít se židovstvím nic společného, připravila je o život evidenční posedlost rabínů.

Ti židé ve Svobodově armádě byli aktivní sionisté, kteří se chopili příležitost. Stejně jako židé ve stalinistických represivních složkách. Stoupenci a aktivní vykonavatelé nejodpudivější ideologie, jakou kdy lidé vymysleli. Nacisté před WWII nemuseli vůbec nic vymýšlet, protože vše, co ideologicky potřebovali, dostali doslova na stříbrném podnosu právě od sionistů.
08. 03. 2014 | 12:09

Martin1 napsal(a):

Ale vzpomínat lze i tak.
https://www.youtube.com/watch?v=qoLmmbpbpMs
08. 03. 2014 | 12:12

K .V napsal(a):

Alariene,11,39, co kdyby si židi uctívali své mrtvé a my naše mrtvé, každý podle svého svědomí a zvyků. Dějiny známe také každé svoje a jak se z nich poučíme je náš problém.
.
My nenutíme židy uctívat křesťany a ateisty a čechy a Moraváky. A oni to nedělají.
Bylo by hezké kdyby židi nás zase neobluzovali svými problémy
08. 03. 2014 | 13:06

gaia napsal(a):

K .V

vsak oni si Židé uctívají jen SVÉ mrtvé. A protože do toho také vrážejí nejvíc peněz, jejich mrtví jsou nejslavnější a nejpřipomínanější, zatímco odkaz Lidic a Ležáků bledne a vytrácí se z paměti.
Např. jen jak je podporován projekt Zmizelí sousedé ve školách Člověkem v tísni.
Děti vědí o zmizelých Židech z jejich měst, lepí měděné cihly s jejich jmény před jejich domy, staví panely s fotkami jejich domů do ulic, přitom mnohdy vůbec neví, že jejich vlastní děda padlzna barikádách nebo tetička byla za odboj v koncentráku.
Na medializaci "vyhnaných" Němců se také utratí mnoho peněz,na připomenutí vlastních předků nula.
08. 03. 2014 | 13:36

TomášL napsal(a):

Alarien

Buď píšete o Čechoslovácích a tedy řešíte státní příslušnost nebo píšete o národnosti a píšete o Češích atp.
Vyberte si a nežonglujte podle toho, jak se Vám to hodí.
08. 03. 2014 | 16:53

TomášL napsal(a):

Alarien

Mějme množinu a nazvěme ji "Čechoslováci". V této množině je několik prvků, které můžeme blíže specifikovat. Jednu podmnožinu nazvěme "Češi", druhou "Slováci", třetí "Němci", čtvrtou "Židé" atd.

Jak jsem psal výše, tak vypálení Lidi a Ležáku bylo za Heydrichiády a šlo o největší akci emigrační akce za celou válku.Tento akt přesahuje "národnost", neboť se jedná o akci "Československou", která v sobě zahrnuje výše zmíněné podskupiny. Akt vypálení Lidic a Ležáku je aktem proti "Československu" a odkazuje na smrt asi 300tis Čechoslováků.

Pán dotyčný si vybral jednu podmnožinu množiny, která v jistém dnu byla usmrcena. Když to vezmu z pohledu státní příslušnosti, tak památku již máme symbolicky zaplněnou "Heydichiádou", která pojímá vše a za Heydrichiády zemřelo více lidi jak v onen dnu, co uvádí autor. Když to vezmu z národnostního pohledu, tak co potom Češi, Slováci, Němci atd.?

Pro mě je symbol československého utrpení v Heydrichiádě, která zahrnuje v sobě nezávazně na národnosti více životů, jak jeden den kdy bylo v jednom dnů usmrceno tolik a tolik životů (konečně i z propagandistického pohledu je pitomost mělnit Heydrichiádu).
Z národnostního pohledu nemá smysl řešit... Tam platí odpověď pro nick "žid".
08. 03. 2014 | 17:42

TomášL napsal(a):

Alarien

Jinak za Heydrichiády umírali Češi, Slováci, Židé atd..

Za 8.března umírali Židé, nikoliv Češi a Slováci (kdyby napsal 8.března umírali Čechoslováci, bylo by to úplně něco jiného jak psát "českoslovenští Židé")... Ve skutečnosti nechápu autorovou drzost, abychom dávali na stejnou rovinu smrt československých Židů k smrti Čechoslováků. Jak si vůbec může dovolit upřednostňovat jednu podmnožinu výše psané množiny?

PS: Jeho návrh naprosto a ve všech směrech tvrdě odmítám!
08. 03. 2014 | 17:57

TomášL napsal(a):

oprava: exilové vládě Československé (tedy proti Československu).
08. 03. 2014 | 18:05

aga napsal(a):

TomášL

Mně zase přijde přinejmenším nefér ono přepínání modu Čech - Žid podle momentální potřeby, zvlášť když Čech - nežid tuto možnost nemá, a ani by mu ji Izrael recipročně neposkytl.
08. 03. 2014 | 18:06

Maxim napsal(a):

Už mě zase smazal ten nerovný chlap..... a posluha někoho.
08. 03. 2014 | 19:49

honolulu napsal(a):

To vam jeste nedoslo vy chlapy prislepli, ze tento blog byl myslen jako MONOLOG ?
Jakekoliv vase pripominky a nazory, at uz positivni, nebo negativni jsou nevitane !......

Docilili jste akorat toho, ze jste byli 'zmapovani' a zarazeny do kartoteky pro potencionalni pratele a nebo nepratele...

8 let jsem chodil do prvni tridy a pochopil jsem to hned, a vy vysokoskolaci s tremi diplomy, jste tak vzacne tezkopadni, ze je to az k smichu...

Sam velky Stejskal zde ma osobni dozor, zatim co na mene choulostivych blocich se necha zastupovat zakrnelym intelektem...Take navstevnost na tomto blogu je miziva....

Zde zadam, abych byl zarazen mezi pratele !.....Hned za index kartu pana Stejskala !.

prof. dr. psychologie - honolulu - CSc., Dr.Sc., DSc. hrc prc atd. atd.

Uz davno jste si meli uvedomit, ze absolutne nemate pravo, na vlastni nazor ohledne modernich dejin a v dohledne dobe ohledne niceho.
09. 03. 2014 | 02:35

K .V napsal(a):

Kdyby alespoň židi pochopili, že ta nenávist k nim vzniká mimo jiné právě proto že nám pořád dokola vnucují své vlastní problémy a chtějí abychom nechali své předky a řešilli ty jejich
10. 03. 2014 | 07:51

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy