Proč si to myslím?
Protože politici nechápou, jak kritický stav ve vodárenství je a proč nastal. Protože hrozí, že pozornost politiků a médií opadne a vše bude pokračovat do té doby, dokud nezačnou lidé umírat. Přestože kauza Praha Dejvice politiky a především občany drsně varovala, ale z reakcí je zřejmé, že nikdo moc nechápe...

Pochybné privatizace, špatně nastavený systém správy, impotentní regulace, odklánění peněz z vody do zahraničí a vlastní hloupostí zablokovaná možnost čerpání dotací z EU, prorůstání byznysu koncernů do politiky i samospráv. Odliv peněz z odvětví přes enormní růst cen. Tak to je posledních 20 let ve vodárenství ČR.

Lidé platí za vodu totéž jako ve vyspělých zemích EU, ale vodárnám peníze přesto pořád schází. Dochází k „vybydlování“ infrastruktury, když peníze vybrané od lidí netečou do obnovy sítí, ale do zahraničí.

Pár politiků pravdu o vodě zná, ale část nemá odvahu jednat a část byla u toho, když se nevýhodný systém zaváděl. Ví, že by museli jít proti koncernům a proti některým svým spolustraníkům. Ví, že by museli přetnout politicko-ekonomické vazby. Navíc volby jsou v podstatě pořád a pozice lze ubránit, jen pokud je obraz o straně v očích voličů pozitivní.

Vodě pomůže pouze radikální operace. Rána se musí otevřít, vystříkne spoustu hnisu, musí se vyčistit a až teprve poté může dojít k uzdravení. Bude to bolet a řadě lidí se z toho zvedne žaludek a preference voličů půjdou dolů. Takže se do toho nikomu nechce.

Vodu lze považovat za Českou verzi Slovenské kauzy Gorila. Prokazuje se, že existuje organizovaný „byznys“ finančních skupin, které prostřednictvím svých politiků a státní byrokratů obchodují s „verejným majetkom“ a přerozdělují „šméčko“ svým politickým stranám a těm, kteří řádně kooperují. Konec konců herci u nás i na Slovensku jsou stejní.

Vysvětluje to, proč samosprávy i vlády (zprava i z leva) 20 let strkaly dobrovolně hlavy do privatizačních oprátek. Ano, někteří proto, že se nebudou muset starat, jiní chtěli trafiky a ti úplně naivní s tím, že koncerny přichází řešit naše problémy. Ovšem řada „politiků“ velmi dobře věděla, co předkládá a jaké negativní důsledky to přinese vodárnám, obcím a lidem.

Pravdou je, že výhradně díky politikům dnes cca 70 % občanů České republiky platí za dodávku české vody na českých trubkách zahraničím firmám, které vesměs nemusí do infrastruktury investovat.

K čemu ve vodárnách došlo?

Politici koncernům prodali provozní majetek, potřebný k zajištění dodávek vody. Pronajali jim vodárenské sítě a současně s tím jim předali všechno, co tvořilo odborné zázemí samospráv, tzn. v oboru kvalifikovaný management a oboru znalé zaměstnance. Světe div se, předali jim i jediný vlastní zdroje financování obnovy infrastruktury - zisk z vodného a stočného.

Je třeba říct, že problém nejsou koncerny. Dveře do vodáren a k ziskům z vody se otevíraly pouze zevnitř. Otevřít je mohli pouze politici, kteří ve vodárnách seděli po privatizaci státních podniků do rukou měst v letech 93-94.
Co to znamená?

• Došlo k uzavření vazalských smluv, které přináší privatizaci zisků a zestátnění nákladů
• Došlo k nárůstu ceny vody na úroveň západní Evropy, ale peníze, které lidé zaplatili, v obnově infrastruktury neskončily - odtekly do zahraničí
• Došlo k tomu, že na vodě podnikají koncerny a prosazují si své priority (zisk), ale infrastrukturu obnovují vodárny, města a obce
• Systém - stát financuje investice a koncern na nich vydělává - odmítla dotovat EU
• Dochází k „vybydlování“ infrastruktury, protože nájem za infrastrukturu, který koncerny platí městům je odvozen z historických cen a nestačí ani na prostou obnovu
• Trubky jsou za hranicí životnosti a města na obnovu nemají peníze
• Koncerny o zisky přijít nechtějí, tak tvrdí - musíte více investovat a zdražit lidem vodu

Kudy k nápravě?

Stát musí mít jasnou koncepci, co chce. Jak a z čeho chce zajistit zdroje na rozvoj a obnovu odvětví? Musí nastavit systém tak, aby peníze vybrané za vodu končily prioritně u těch, kdo financují obnovu infrastruktury a ne u překupníků. Bude to bolet, protože dnešní systém je nastaven absurdně ve prospěch subjektů, které změny nechtějí. Bude muset zrušit mnohé z toho, co bylo za posledních 20 let zavedeno. Praha je zářným příkladem.

Proč je systém absurdní?

Pronájem infrastruktury je nastaven tak, že údajné nájemné je fakticky především vratka původně investovaných peněz. Navíc v čase. Z toho, že vám za 50 let někdo vrátí původní investici do ČOV novou ČOV nepostavíte.

Aby PVS (vlastník infrastruktury) od PVK (infrastrukturu si pronajímá) vůbec něco dostala, tak musí nejdřív sama investovat! Nájem není nájem! Je to postupná splátka původní investice!

Navíc „nájem“ koncern okamžitě kalkuluje lidem do ceny vodného a stočného. Na konci toku vody a peněz z vody ve skutečnosti vše platí lidé, nikoliv zahraniční koncern.

Absurdnost systému, ani kritický stav vodárenství, politici nechápou. Jinak si není možné, že se nikdo neozval proti nepravdivému tvrzení, že Veolie zaplatila Praze investice v hodnotě 2 miliard korun. Veolia nikdy žádné 2 miliardy v Praze neinvestovala! Zaplatila nájemné ve výši cca 2 miliard, ale tyto miliardy musela předtím PVS investovat do infrastruktury, kterou za nevýhodných podmínek pronajala PVK (fr.Veolii). Prostě PVS dostává zpět v údajném nájmu především to, co předtím sama investovala.

Pravdou je, že na vodě vydělává výhradně soukromý subjekt. Od roku 2000 inkasovala Veolia cca 6 miliard korun zisku, který lidé zaplatili ve vodném a stočném v Praze. Tyto peníze zpět do odvětví investovat nemusí.

Právě proto EU odmítla poskytnout dotace. Vždyť v peníze máte, ale pošlete je soukromníkovi, tak není důvod vaši hloupost dotovat.

Co se děje v zahraničí?

Radikální nápravě dochází již několik roků v zahraničí. Ukončují se smlouvy nebo se vypovídají. Prodej vody vrací do rukou měst. Koncerny se tomu zuby nehty brání, ale již skončily v Paříži, Berlíně a v dalších regionech.
Totéž přijde v České republice, je jen otázkou kdy. Čím později, tím to bude pro stát a jeho občany dražší!

Radek Novotný
Autor je konzultant ve vodárenském odvětví