Pátera Tomáše Halíka jsem nikdy nepotkal. Vím jen, že Václav Klaus odmítl autentičnost jeho víry jako „pouhou mediální ekvilibristiku“ a hradní vicekancléř Petr Hájek rovnou zpochybnil pravost jeho kněžského vysvěcení. Kdo zažil sedmdesátá léta, musí vědět, jak horoucí víru a kolik osobní kuráže potřeboval Halík, aby se nechal na vrcholu husákovského běsnění tajně vysvětit. Oba jeho kritici si v té době naopak užívali znormalizovaného života. Klaus měl pohodlnou zašívárnu ve státní bance, Hájek končil FAMU a začínal v časopise Květy. Protože už desítky let v Čechách nežiji, do osobních polemik tohoto typu se snažím nevstupovat. Ostatně o lidských hodnotách Halíka není třeba nikoho přesvědčovat. Kdo má oči, ten je vidí.

Právě jsem ale dočetl článek, který Tomáše Halíka napadá tónem, který je pro mě neuvěřitelný. Se sebejistotou, kterou by mu mohl závidět kdejaký český pivař, se Benjamin Kuras pustil do amatérské polemiky s Halíkovým názorem na islám [Aktuálně.cz, „Ignorance, lež, nebo psychická porucha?“ 9. října 2015]. Z Kurasova textu teče tolik nenávisti a pohrdání pro každého, kdo nesdílí jeho extremismus, že by klidně mohl s jednoduchými úpravami vyjít v týdeníku Der Stürmer.

Po vzoru rasistů Kuras nevidí ve světě islámské víry nic pozitivního. Pro skupinu 1 500 000 000 lidských bytostí nemá jedno dobré slovo, nepřipouští jedinou výjimku, nevidí jiskřičku naděje. Všichni jsou mu stejní, tedy stejně odporní: loupí, vraždí, kradou, zotročují. Tímto způsobem psal o Židech Julius Streicher a takhle dnes píše Kuras o muslimech.

Kdo má tak jako Halík na islám jiný názor než Kuras, ten si pro sebe může vybrat jednu ze tří možností. Je to prý buď ignoramus nebo lhář nebo trpí psychickou poruchou. Tyhle alternativy Kuras nabízí nejen v titulku, ale jako mantru je opakuje na konci skoro všech odstavců svého článku.

Stejně jako Klaus nebo Hájek by si ani Kuras možná nezasloužil víc než zaťukání na čelo. Protestovat jsem se rozhodl z jediného důvodu. Ve svém traktátu se totiž Kuras nepouští jenom do Halíka a islámu, ale rovnou též do prezidenta Spojených států. Píše, že prý ISIS odsoudila „jediná vysoká islámská autorita … americký chalif Barack Hussein Obama“. Takový hnus by o mém prezidentovi nenapsal snad ani příslušník Ku-Klux-Klanu.

Názory tohoto typu je někdy nejlépe přejít mlčením. Když intelektuální trpaslík lže, není třeba tomu věnovat pozornost. Platí to zejména pro vyznavače konspiračních teorií, kteří se v očích inteligentních čtenářů degradují bez cizí pomoci. Problém je v tom, že na malém prostoru Čech mohou lži rychle vytěsnit pravdu. Přemýšlivý čtenář pak neví, co si myslet, zatímco ti ostatní přijmou „informaci“, že se prezident Obama narodil v Africe a je tajným muslimem. A s gustem ho kvůli tomu nenávidí.

Pro ty, kdo už lžím o americkém prezidentovi uvěřili, není pomoci, pravda je nezajímá. Chtěl bych ale podat pomocnou ruku těm, kdo stále ještě váhají na hraně iracionality: Obama se narodil ve Spojených státech, je to praktikující křesťan, není muslimského vyznání a není tedy chalífou.

Podle známého truismu má každý právo na svůj názor a ve století elektronických médií se ho může snažit vecpat do hlav milionu lidí. Dokonce i propaganda, která pravdu podle svého upravuje a míchá ji s mýty, může být legitimní. Nevím ale, proč by tentýž princip měl platit pro nenávistné a bezbřehé lhaní. Zapomínáme, že tímhle způsobem v minulém století začínal fašismus.

Igor Lukeš
University Professor
Professor of History & International Relations, Frederick S. Pardee School of Global Studies, Boston University