Páteční Evropská rada na popud švédského premiéra diskutovala zavedení trvalého systému přemístění žadatelů o azyl v rámci Evropské unie. Může to vypadat zvláštně, že Švédsko se silnou podporou Německa tlačí tuto agendu dál, i když už bylo nutné přehlasovat Českou republiku, Slovensko a Maďarsko, aby byl zaveden krátkodobý systém přemisťování žadatelů o azyl.

Praxe v EU totiž bývá v takových otázkách velice konsensuální. Tentokrát je to ovšem jinak. Švédsko, Německo a další státy vnímají totiž situaci tak, že bojují z posledních sil ve stavu krize. Postojům České republiky a Slovenska naprosto nerozumějí, protože tyto státy nemají s větším množstvím žadatelů o azyl žádné problémy - a to ani před ani po zavedení kvót. Ten problém se podle Němců a Švédů ve skutečnosti ani České republiky ani Slovenska se vůbec netyká, a proto vůbec nechápou, proč tyto státy dělají takové obstrukce.

Začneme ale ve Švédsku. Během minulého týdne dostaly švédské úřady dalších 9363 žádostí o azyl. Ubytovací kapacity jsou dávno vyčerpány. Pouze v městě Malmö čeká asi 1300 nezletilých žadatelů na umístění do ubytování. U nedalekého města Lund se staví stany ve výcvikovém vojenském areálu. Nikdo neví, jak dlouho může tato situace pokračovat. Zároveň existuje široký politický konsensus o tom, že žadatele nelze odmítnout v případě, že se dostanou do Švédska a splňují kritéria uprchlíka. Pak mají nárok na azyl.

Opozice navrhla, aby Švédsko opět zavedlo kontrolu hranic. Problém by to ovšem podle vlády ve výsledku nevyřešilo, protože v takovém případě by nejspíše ještě více lidí zažádalo o azyl ve Švédsku, jelikož takové opatření by znemožnilo uprchlíkům pokračovat dál do Norska nebo Finska, což někteří v současné chvíli dělají. Za druhé opozice navrhovala, aby se změnil systém udělování trvalého pobytu syrským uprchlíkům, a nahradilo ho povolení k pobytu na dobu určitou. To ovšem vláda nechce z toho důvodu, že toto rozhodnutí jí na rozdíl od migračního úřadu nepřísluší. A ten na základě odborného názoru rozhodl, že je-li konflikt trvalý a nelze očekávat jeho brzké řešení, má udělení trvalého pobytu pozitivní efekt na schopnost uprchlíků integrovat se do společnosti. A navíc švédská vláda argumentuje studiemi, které ukazují, že trvalý pobyt není hlavním důvodem, proč běženci ze Sýrie vyhledávají Švédsko. Podstatnější roli hraje skutečnost, že již před vypuknutím občanské války v Sýrii byla ve Švédsku druhá největší syrská komunita v Evropě, hned po té v Německu. Je to tedy komunita větší než ta v bývalé syrské koloniální mocnosti Francii.

Lze proto předpokládat, že někteří syrští uprchlíci, kteří by byli přemístěni z jižní Evropy, řekneme do České republiky, by stejně po nějaké době od udělení azylu a pokud by měli tu možnost, pravděpodobně pokračovali dále do Švédska. Takový vývoj ale ve skutečnosti Švédům příliš nevadí. Problém, který v tuto chvíli řeší, je, jak v akutní situaci zajistit uprchlíkům bydlení a rychlý azylový proces.

Z této perspektivy je česká diskuse o možnostech integrace muslimů do společnosti naprosto nepochopitelná. Ve Švédsku žije odhadem 600 000 obyvatel muslimského původu (asi 6 procent a ne všichni jsou věřící), a podle průzkumu veřejného mínění vnímají Švédové mimo-evropskou migraci relativně pozitivně (viz například Standard Eurobarometer 82). A zejména to podle nich trochu připomíná situaci, kdy hoří dům, a vy začínáte řešit otázku, jak velké emise má hasičské auto.

Žádný relevantní politický subjekt ve Švédsku nepochybuje o tom, že jediné řešení současné situace je zavedení přísnější kontroly vnějších evropských hranic v kombinaci s kvótami na umístění uprchlíků do jednotlivých evropských států. Bez kvót to nikdy fungovat nebude, protože stejně se bude do Evropy dostávat velké množství lidí, kteří mají oprávněný nárok na azylový proces, a nelze očekávat, že státy jižní Evropy tento tlak zvládají samy.

K pochopení české pozice ostatními evropskými státy, které se snaží nastalou krizi skutečně řešit, nepomáhají ani islamofobní úlety hlavy státu jako vyjádření o tom, že muslimové nebudou dodržovat a respektovat české zákony. Ty lze ve švédském kontextu přirovnat snad jen k výrokům některých představitelů krajní pravicové strany Švédských demokratů. Ovšem členové této strany se na rozdíl od prezidenta Zemana poté omlouvají, jelikož strana oficiálně přísně dodržuje nulovou toleranci vůči jakýmkoliv rasistickým vyjádřením. Jednání prezidenta Zemana bohužel posiluje chápání České republiky v této otázce jako naprosto neracionálního, emotivního hráče, kterého proto nelze brát ani v nejmenším vážně.

Mats Braun
(Autor je politolog, přednáší na Metropolitní univerzitě v Praze)