Přečetl jsem si článek v novinách, a tak nebudu nic rozhodovat. Takto se vyjádřil soudce městského soudu v jednom z mnoha stání kauzy Opencard.

Jiná řízení v této věci se odkládají bez udání důvodu na neurčito a další se jakoby náhodou všechny objevují den po dni v jednom jediném týdnu, kdy navíc bude pokračovat soud s obžalovanými exprimátory. Náhody nebo něčí záměr?

Celkem osm soudních řízení

Místo dohod a hledání řešení je dnes Opencard předmětem celkem už osmi soudních řízení. Pět z nich vede společnost eMoneyServices (EMS) proti hlavnímu městu Praze a Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, šestým je obžaloba, které čelí bývalí pražští primátoři, radní a někteří úředníci. V rámci sedmého byl někdejší šéf informatiky magistrátu Ivan Seyček odsouzen na 3,5 roku vězení a osmým je žaloba ze strany Prahy na poskytování služeb. Není proto divu, že vyznat se v této justiční spleti je náročné.

V řadě ze soudních řízení však zdá se převažuje údajný veřejný zájem nad právní podstatou problému. V roce 2014 se Praha pod vedením Tomáše Hudečka domluvila s EMS na arbitráži, která měla vyřešit jeden ze vzájemných sporů. Jednalo se o částku 34 milionů Kč. Ty město dluží za služby, které čerpalo, ale neplatilo za ně. Následně nastoupivší Adriana Krnáčová prakticky ihned po svém zvolení do čela Prahy tuto dohodu zrušila. „Ať se EMS klidně soudí“, argumentovala tehdy. Po několika měsících však obrátila a v únoru téhož roku už médiím vzkazovala, že město chce najít cestu, jak zaplatit dluhy a vyjednat fungování Opencard. Šlo však jen o prázdnou proklamaci. Vzhledem k tomu, že nebylo možné postupovat mimosoudní dohodou, jež je pro obě strany levnější a rychlejší, nezbylo EMS, než se obrátit na soud. A zřejmě ne naposledy.

Příliš mnoho náhod

Během prvního stání (týkajícího se dluhů Prahy za licence) soud požadoval, aby EMS dokázala, že je skutečně vlastníkem práv k Opencard. Tento fakt přitom vyplývá z mnoha uzavřených smluv, právních rozborů a analýz. Že by tedy obstrukce? Poté, co EMS vše opakovaně doložila, rozhodl soudce Městského soudu v Praze následovně: „V nadepsané věci Vám sdělujeme, že soud odročuje na neurčito jednání nařízené na den 12. 2. 2015, a to vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky řízení nadále probíhají mimosoudní smírná jednání vztahující se též k předmětu sporu, jak je soudu známo ze sdělovacích prostředků.“ 1)

Pokud se tedy představitelé městského soudu při svých rozhodnutích řídí články v médiích, pak by se spravedlnost měla mít na pozoru. Otázkou také zůstává, co pan soudce četl, protože žádná smírná jednání v té době neprobíhala. Pokud by tento mechanismus fungoval, stačilo by v médiích vytvořit kauzu, někoho očernit a soud by pak asi rozhodoval dle mediálních výstupů. Jak je vidět z vývoje událostí, tento postup se v praxi asi skutečně osvědčuje.

V případě sporu EMS s Dopravním podnikem hl. m. Prahy (DPP) vydal Obvodní soud pro Prahu 9 dne 18. 2. 2015 kvůli dlužným částkám platební rozkaz na DPP. Dopravce však podal odpor a další stání se bez udání důvodu záhadně posunulo z původně plánovaného 16. 11. 2015 na 25. 11. 2015. Stejný postup zvolil soud i u další části sporu, tedy dluhů za licence k Opencard nakoupené DPP. Opět bez udání důvodu se se původní datum 21. 10. 2015 posunul na 27. 11. 2015. O předběžném opatření ze strany DPP městský soud rozhodl ještě v den jeho podání, a to přes to, že dokument čítal zhruba sto stran textu. DPP však následně předběžné opatření sám stáhl. Zbývá také dodat, že posunuto bylo i třetí stání s hlavním městem, a to na 26. 11. 2015. Zjednodušeně řečeno, všechny spory se asi jen a pouze shodou náhod pěkně seřadily den po dni a to zrovna v týdnu, kdy bude pokračovat soud s obviněnými exprimátory. I v této soudní kauze je přitom otazníků více než dost. Je pravda, že náhody občas ovlivňují chod dějin, tady je jich však přespříliš.

Staří známí z Transparency International

Asi také jen shodou náhod je předsedou Městského soudu v Praze JUDr. Libor Vávra. Tentýž Libor Vávra, který ještě jako předseda obvodního soudu pro Prahu 1 zasedal v dozorčí radě Transparency International (TI) v době, kdy její ředitelkou byla dnešní primátorka Prahy Adriana Krnáčová. Ve stejné době se také objevily informace 2) , že v TI došlo k machinaci s veřejnými penězi a kamsi „zmizelo“ zhruba 16 milionů korun. Kvůli možné podjatosti Libora Vávry v této kauze se na tehdejšího ministra spravedlnosti obrátila dokonce Soudcovská unie ČR 3). Své vztahy s primátorkou Krnáčovou přitom pan Vávra nikdy veřejně nepopíral.

Opět čistě shodou okolností to byl městský soud, který rozhodl o předběžném opatření ve věci Opencard. Nebylo by na tom nic divného, kdyby ovšem ten stejný městský soud později ve stejné věci o své příslušnosti nepochyboval. V dopise ze dne 23. 3. 2015 soudkyně městského soudu k tomu píše: „Soud sděluje účastníkům dle § 104a) o. s. ř., že má za to, že není věcně příslušný k projednání věci.“ 4)

Mediální nátlak na soudy?

Soudní spory mezi EMS a Prahou se táhnou bez výsledku již více než rok, vše se neustále odročuje a zdá se, že se soudcům nic zásadního rozhodovat asi nechce. Tím méně ve prospěch poškozené společnosti - tedy EMS. Je pochopitelné, že kauza je skutečně složitá a orientace v ní není jednoduchá. Ovšem nároky vznášené EMS komplikované nejsou - Praha porušila smlouvy a zákon a nezaplatila za služby, které čerpala. Pokud by se nejednalo o spor týkající se Opencard a žalovaným nebylo hlavní město Praha, situace by zřejmě byla jiná.

V tomto kontextu je zcela pochopitelná snaha primátorky Prahy účelově vytvořit příběh, o tom, že EMS již na Opencard „nakradla“ 1,7 miliardy korun a je tudíž nemorální, aby dostala jakékoliv další peníze. Paní Krnáčová přitom zcela účelově manipuluje fakty. Sama dobře ví, že technické řešení Opencard stálo 400 milionů a EMS obdržela za odvedenou práci 116 milionů korun. Proč paní primátorka takto lže? Zřejmě proto, aby vytvořila „příznivou“ situaci pro rozhodování soudů.

Vedení Prahy také nyní jaksi nechce mluvit o tom, že dlouhodobě čerpalo služby, ale neplatilo za ně. Pokud tedy někdo dluží peníze, měli by si před zákonem být všichni rovni a nést za porušení zákona důsledky bez ohledu na to, zda se jedná o subjekt veřejné správy či soukromou firmu. V případě Opencard však vše nasvědčuje tomu, že rovnost před zákonem jaksi nefunguje. Pokud se něčeho dopustí metropole, soudy se k ní zatím chovají mnohem shovívavěji. Je to o to paradoxnější, že Praha několikrát prokazatelně porušila zákon, když užívala systém bez řádných licenčních oprávnění, porušovala smlouvy a sama se dostala do situace, kdy neplatila za služby, které si objednala. Tento fakt navíc sama připouští.

Nelze si zároveň nevšimnout, že se vedení Prahy prostřednictvím mediálních výroků snaží živit kauzu Opencard a vytvářet zdání jakéhosi veřejného zájmu. Díky němu by pak asi mělo být rozhodování soudů nakloněno Praze, ať už učinila cokoliv a v zájmu kohokoliv.

Vzhledem k uvedenému příkladu je zřejmé, že české soudy asi vůči mediálním výstupům imunní nejsou.

Jediným a nepopiratelným veřejným zájmem by však měla být spravedlnost a vymahatelnost práva pro všechny bez rozdílu postavení. V případě porušování zákona či zasahování do práv jakékoli třetí strany totiž musí nést instituce veřejné a státní správy stejnou odpovědnost za svoje jednání či nejednání jako kdokoliv jiný. Představitelé veřejných a státních institucí pak musí nést odpovědnost za svoje kroky a rozhodnutí. Nikdo by pak neměl umožňovat poškozování soukromých firem s odvoláváním na veřejný zájem.

Martin Opatrný
(Autor se dlouhodobě věnuje komunikaci Opencard)

---------------------------------

1) Dopis Městského soudu v Praze č. 31C 16/2014 ze dne 10. 2. 2015
2) Viz např.: http://www.nfpk.cz/cz/clanky/3688
3) Viz http://www.justicetv.cz/mozaika/ti01.htm
4) Dopis Městského soudu v Praze č. 32C 45/2015ze dne 23. 3. 2015