Každý den se bavíme o penězích, každý den s nimi pracujeme, přemýšlíme o nich nebo o nich dokonce sníme. Nejsme k nim zkrátka lhostejní, ať je máme nebo ne. A i když peníze dozajista nejsou středobodem světa, hodně se toho kolem nich točí. Zpravidla se kolem nich točíme my. Nebo spíš se necháme točit, pokud patříme do té poloviny naší populace, která není s jejich světem úplně srozuměna.

Peníze hrají v našich životech důležitou roli, a to, zda jsme jejich pánem či sluhou ovlivňuje mnohem víc, než jen obsah naší peněženky. Jejich význam je dokonce tak velký, že již před lety stát zpracoval národní strategii na téma finančního vzdělávání. Základy finanční gramotnosti se tedy postupně dostaly do povinných rámcových vzdělávacích programů pro střední i základní školy, zapojila se veřejnost a kdekdo o nich pravidelně hovoří. Ne, že by nebylo potřeba o důležitých věcech mluvit, právě naopak. Jen mne občas napadá, jestli toho mluvení není někdy až příliš. Stále totiž platí, že jakoukoliv informaci si každý z nás vyloží po svém. A tak se stává, že od školní výuky začínáme mít trochu nereálná očekávání. Tak třeba to, že škola dětem poskytne nejen informace o správném zacházení s financemi, ale i zcela konkrétní návody, jak je udržet a rozmnožit.

Svět ale není černobílý, a pokud si jistá část z nás myslí, že učit se o financích stačí jen ve škole, pak problém bude zřejmě mnohem hlouběji, než se na první pohled zdá. Nehledejme ho ale ve škole nebo v kvalitě učebních pomůcek k finanční gramotnosti, nýbrž v nás coby rodičích. S penězi se naše děti setkávají od malička, a proto bychom s nimi měli od malička o penězích také mluvit. Je jasné, že to, co pochopí dítě v pěti letech, se bude lišit od toho, co budeme později vysvětlovat teenagerovi, ale čím dříve s tím začneme, tím lepší mohou být výsledky.

Peníze jsou pro některé z nás tabu, jako třeba sex, spiritualita nebo smrt. Na druhé straně ale často penězům věnujeme nejen své pracovní životy, ale i většinu volného času. Namísto prostředku jsou naším cílem, naším argumentem nebo naším zdůvodněním téměř pro cokoliv.

A tak zatímco se o penězích s našimi dětmi záměrně nebo třeba jen nevědomky odmítáme bavit, mohou se pro ně stát tajuplnou a výjimečně lákavou záležitostí, kolem které se začne točit veškerá jejich pozornost. Peníze ale přece nejsou a ani nemají být alfou a omegou našich životů. Možná když děti už jako malé pochopí, že peníze budou mít přesně takovou hodnotu, jakou jim my sami ve svých životech přikládáme, nebudou mít potřebu se kolem peněz tolik točit. Dost možná si je budou chtít spíš ochočit.

Helena Brychová, gestorka finančního vzdělávání v ČBA

(Autorka je vystudovaná právnička s více než dvacetiletou zkušeností v bankovním sektoru. Od roku 2004 pracuje v České bankovní asociaci, kde se v minulosti věnovala agendě spotřebitelských úvěrů, ochraně osobních údajů, bankovní bezpečnosti, v posledních letech se zaměřuje na finanční vzdělávání.)