Propaganda jako proud dezinformací

22. 06. 2016 | 10:00
Přečteno 6987 krát
Současná podoba proruské mediální manipulace v České republice



Události na Ukrajině (od počátku protivládních protestů koncem listopadu 2013 až do dnešního stavu „polozmrazené“ války na východě země) zaskočily nejen „laickou“ veřejnost a politiky, ale i zkušené pozorovatele postsovětského prostoru. Kdyby někdo z expertů na sklonku roku 2013 předpovídal, že za pár měsíců ruská Černomořská flotila anektuje Krym a z Moskvy podporovaní a z Ruska pocházející ozbrojenci zahájí válku na Donbasu, zřejmě by ho nikdo nebral vážně. Ceny ropy byly na vrcholu, popularita ruského prezidenta vysoká, vztahy se Západem sice nevypadaly ideálně, ale bylo veřejným tajemstvím, že celá kremelská elita tráví dovolenou v Evropě a její děti studují na Západě.

V konfliktu hrála zásadní roli ruská propagandistická mašinérie, počínaje vysíláním ruské televize, která ukrajinské protivládní protesty vždy vykreslovala jako povstání neonacistů pod vedením CIA, a konče ještě daleko divočejšími spikleneckými teoriemi šířenými po sociálních sítích. Při pohledu na tuto až brutální kampaň se představitelé mnoha dalších států chtě nechtě museli zamýšlet nad tím, zda by se i jejich země mohly stát terčem podobného útoku. Týká se to především států s podstatnou ruskou menšinou, ale ani Česká republika není mimo nebezpečí.

Briefingy v Kremlu
Propaganda je velmi široký pojem, pro účely tohoto článku zúžím výklad na dvě charakteristiky. Za prvé: jde o systematickou vědomou manipulaci s fakty a o zveřejňování informací bez další reflexe, bez oprav tvrzení, která se prokáží jako nepravdivá. Nejde tedy o chyby jednotlivých novinářů, ale o dlouhodobý úmysl. Za druhé: předpokladem státní propagandy je jasná koordinace mezi masmédii a důležitými státními institucemi, jinými slovy, žurnalisté nejsou nezávislí, podléhají zájmům státu. Obě tyto charakteristiky platí pro všechna velká ruská státní masmédia, jejichž vedoucí pracovníci chodí každý týden na briefingy do Kremlu, aby věděli, jak ty či ony události interpretovat.

Pro působení navenek si Kreml zřídil agenturu Rossija Segodňja, pod niž spadá tisková agentura RIA Novosti, satelitní televizní stanice RT (dříve Russia Today) a agentura Sputnik. Ta vznikla na základě cizojazyčného vysílání radia Hlas Ruska. Zastřešující agenturu vede Dmitrij Kiseljov, původně televizní moderátor, který se proslavil mimo jiné výrokem o potřebě spalování srdcí gayů, aby nemohla být použita pro transplantace. Kiseljov byl jedním z hlavních šiřitelů ruské propagandy, včetně prokázaných lží o údajně ukřižovaném chlapečkovi na Donbasu nebo o ukrajinské stíhačce, která měla sestřelit malajsijský Boeing MH17 nad východní Ukrajinou.

Tato propagandistická média fungují na jiném základě, než bylo obvyklé v době Sovětského svazu. Tehdy se Kreml v mnoha případech snažil přesvědčit svět o pravdě své ideologie – nyní ruským vládcům stačí, že je informační prostor zahlcován nejrůznějšími teoriemi, včetně těch spikleneckých. Není to úplně nová praxe (vzpomeňme teorii o vzniku AIDS v laboratořích CIA z poloviny osmdesátých let), nicméně nynější technologie jí dávají podstatně větší dosah.

Dobrým příkladem je případ sestřelení Boeingu malajsijských aerolinií nad Donbasem. Dodnes existují dvě oficiální ruské verze: Vyšetřovací výbor (něco jako americká FBI) stále tvrdí, že letoun sestřelila ukrajinská stíhačka; státní koncern Almaz Antej, výrobce protiletecké rakety Buk, zase tvrdí, že letadlo skutečně zasáhla jeho střela, ale vypálily ji ukrajinské jednotky. Kromě toho se v ruských médiích objevovaly teorie, že lidé v Boeingu byli v době pádu letadla už mrtví nebo že stroj vybuchl kvůli náloži v kufříku s miliony dolarů, určenými k financování tajných operací. Co je výsledkem podobného proudu dezinformací? Běžný člověk si často řekne, že pravdu se stejně nikdy nedozví. A takový výsledek Kremlu stačí.

Sestra Marie Theresa a Aeronet.cz
Jediným propagandistickým ruským médiem v českém jazyce je webový server Sputnik, jehož redakce sídlí v Moskvě. Většinou se opírá o pracovníky bývalého Hlasu Ruska, značnou část článků tvoří překlady z anglické verze Sputniku nebo z webových stránek RT. Nejzajímavější jsou přehledy tisku: například pod titulkem „78 procent Čechů považuje Vladimira Putina za nejlepšího světového politika“ se třeba skrývá zpráva o výsledku hlasování na stránkách jakéhosi obskurního spikleneckého webu. Takové šíření dezinformací není nové ani nezvyklé, anglojazyčná verze RT zase s oblibou cituje zprávy převzaté ze serveru whatdoesitmean.com. O „důvěryhodnosti“ serveru vypovídá už fakt, že jej obhospodařuje a zprávy na něj píše neznámý člověk, který o sobě tvrdí, že je sestra Marie Theresa, třiasedmdesátá představená řádu Sorcha Faal, která se zabývá krom jiného „esoterickými strukturami DNA“.

Roli ruské státní propagandy v České republice ochotně suplují různé místní servery. Některé fungují dlouhá léta (ac24.cz, NWOO.org, Zvedavec.org), jiné se objevily až po vypuknutí ukrajinské krize. Typickým příkladem je Aeronet.cz, který byl původně serverem pro milovníky letectví, potom se kolem něj shromažďovali lidé z hackerské a warez komunity, nicméně na jaře 2014 se začal věnovat událostem na Ukrajině výhradně z pozice Moskvy. Příspěvky na Aeronetu jsou signované přezdívkami, šéfredaktor se podepisuje jako Ředitel kolotoče. Server je registrován na krycí firmu v Nizozemí, další stopy vedou k petrohradskému poskytovateli hostingu.

Tyto servery nešíří pouze proruskou propagandu. Jsou součástí fenoménu zvaného independent media, který se zrodil ve Spojených státech. Díky rozvoji internetu si nejrůznější lidé s vyšší či nižší mírou příčetnosti vytvořili vlastní webové stránky a začali se vymezovat vůči mainstreamovým médiím. Stejnou cestou jdou i české „proruské“ servery: zajímavé je pro ně takřka vše, co se vymyká hlavnímu informačnímu proudu. Počátkem roku 2014 označovaly novou ukrajinskou vládu důsledně coby kyjevskou juntu a současně se na jejich stránkách objevovaly filmy o tom, že USA zatajují informace ohledně existence mimozemšťanů nebo o vzniku viru Ebola v tajných laboratořích americké tajné služby. Informace přebírají z ruských médií a z ruských spikleneckých webů, i když v poslední době není jednoduché od sebe tyto zdroje odlišit. Neznamená to, že všechny české „proruské“ servery jsou financovány z Kremlu: v některých případech tomu tak je, ale mohou být vytvářeny i z přesvědčení, jindy na nich někdo vydělává (čím šílenější titulek, tím víc kliků, a tudíž i reklamy), v dalších případech je vydavatel napojen na Rusko kvůli obchodním zájmům a investuje do propagandy vlastní prostředky s tím, že se mu to jednou zúročí.

Vykročení mimo „spiklenecké ghetto“
Před pár lety by tyto servery nepředstavovaly zásadní hrozbu. Při současném rozmachu sociálních sítí se však jejich propaganda dostává i mimo „ghetto“ spikleneckých teoretiků, protože ji rozšiřuje široká skupina nespokojenců, od krajní levice po krajní pravici. Patří do ní antiamerikanisté, kteří protestují proti globální dominanci USA, katoličtí fundamentalisté, jimž imponuje Putinovo zdůrazňování tradičních rodinných hodnot, její součástí jsou nostalgici, jimž se stýská po časech komunistické vlády, ale také novodobí „bojovníci“ proti islámu či neméně urputní kritici „bruselského diktátu“. Ve výsledku tedy kremelské dezinformace zasahují mnohem víc lidí, než by se mohlo zdát.

Vliv této propagandy je vidět i na diskusích pod články seriózních médií: prakticky všechny české zpravodajské servery zaznamenaly výrazný nárůst kritických komentářů pod texty o Ukrajině. Je známo, že v Rusku existují firmy (říká se jim trollí továrny), platící stovkám lidí právě za to, že píší propagandu do diskusí, a to jak v Rusku, tak do anglojazyčných masmédií. Také v Česku se objevily zprávy, že kdosi nabízel ruskojazyčným studentům v Praze, aby za pár stovek psali podobné komentáře. Velká většina lidí však nejspíš do diskusí přispívá z přesvědčení, nikoli za peníze – propaganda byla v jejich případě úspěšná.

Další problém je, že zmíněné dezinformace sdílí určitá část politiků. Nejde jen o marginální postavy typu Jiřího Vyvadila, který má facebookovou stránku Přátelé Ruska v České republice: jsou to lidé od ODS po sociální demokraty až po mluvčího prezidenta republiky. Pokud jsou tázáni na důvod sdílení zjevných a prokázaných výmyslů, jejich klasická odpověď zní, že nemohou prověřovat úplně všechno a že lidé si přece utvoří vlastní názor. Jenže velká část lidí nesleduje účet politika kvůli tomu, aby zkoumala okolnosti sestřelení letounu nad Donbasem, nýbrž kvůli celé řadě témat, a hlavně kvůli jeho činnosti doma a v příslušném volebním okrsku. Navíc existuje jakási přirozená základní důvěra: politik, natož prezidentův mluvčí, přece nemůže jen tak říkat a sdílet úplný nesmysl. Nic dalšího si tedy nejspíš zjišťovat nebudou, propagandistická zpráva jim utkví v hlavě a už v ní zůstane jako respektovatelná verze události.

Existuje tedy ruská propaganda v České republice? Pokud bychom se měli soustředit na ruská státní média, pak musíme říct, že v minimální míře. Sputnik vydává jen málo vlastních zpráv a většina z nich je neutrální, ruská ambasáda se svým absurdně velkým množstvím diplomatů je ve veřejné diskusi neviditelná a zdá se, že jí stačí mediální pokrytí v Haló Novinách, eventuálně v Parlamentních listech, kde lze publikovat cokoli. Jenže Kreml v ČR vlastní propagandistickou mašinérii v podstatě nepotřebuje, protože její práci vykonávají nejrůznější weby s rozličnou motivací. Dosah jejich působení zatím není třeba přeceňovat, mj. proto, že značná část čtenářů není ochotna věřit bláznivým spikleneckým teoriím, které proruskou propagandu provázejí. Jenže pokud se čtenáři, a zvláště mladí lidé, nebudou průběžně dozvídat, jaké jsou základní praktiky manipulací v masmédiích včetně sociálních sítí a jak jim čelit, může být situace podstatně nebezpečnější.

Ondřej Soukup
Autor je redaktorem Hospodářských novin

Text vznikl v rámci kampaně Proti ztrátě paměti, kterou již pošesté pořádá společnost Člověk v tísni. Letošní ročník připomíná 25. výročí odchodu posledního sovětského okupačního vojáka z našeho území a zároveň upozorňuje na nové podoby ruské intervence.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy