Mnozí si jistě vzpomenou na to, jak v době vrcholící uprchlické krize přicházeli někteří rádoby experti se zlepšováky, kterak účinněji chránit naše hranice před domnělým nebezpečím přicházejícím z muslimského světa.

Třeba prezident Miloš Zeman chtěl na čáru poslat hasiče s vodními děly. Jiní - jako například senátor Ivo Valenta nebo věštec pádu naší civilizace Václav Cílek - doporučovali v podobných situacích nasadit myslivce. Že prý znají terén a jako celek představují větší palebnou sílu než armáda a policie dohromady (105 tisíc zbraní).

Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí stav zvěře v našich lesích, se nelze ubránit dojmu, že čeští nimrodi výzvy bezpečnostních inovátorů uposlechli. Patrně teď bloudí šumavskými hvozdy a snaží se při naháňce odchytit alespoň jediného uprchlíka. Co se děje ve vnitrozemí, je nezajímá...

Špatná regulace a příležitostní lovci

Jinak by přece nemohlo dojít k situaci, kdy mnoho českých měst a vesnic čelí hromadným nájezdům nikoliv migrantů, ale stále méně bojácných divokých prasat. Vypadalo to v počátku jako legrace ideální pro odvysílání na konci večerních televizních zpráv, ale pro lidi, kteří s těmito útoky mají osobní zkušenosti, to zase taková švanda není.

Divočáci se nezastaví před ničím. Nelikvidují pouze zemědělskou úrodu, ale bez problémů pronikají na návsi a náměstí, podhrabávají se pod ploty, zahrady a louky mění v oranici, útočí i na psy. Škody za celou republiku jdou ročně do stovek milionů korun. Toto už není nebezpečí virtuální, ale skutečné.

Když se s některými muži i ženami v kamizolách bavíte, řeknou vám, kde vidí příčiny: špatně nastavená regulace odstřelu, kdy donedávna nebylo možné po většinu roku vystřelit na bachyni. Také nemožnost lovu na nehonebních pozemcích poblíž zastavěných území, kam se přitom prasata stále více stahují. Zároveň znalci oboru mluví o tom, že se u nás málo využívají různá odchytová zařízení.

A je tu ještě další důvod. Jde o to, jací lidé se dnes v lesích s flintami na ramenou pohybují. Honitby totiž mnohdy získali v dražbách do nájmu různí movití podnikatelé, pro něž je myslivost jen občasnou kratochvílí a nikoliv každodenní službou společnosti, trvalým úsilím o zachování rovnováhy živočišných druhů v člověkem opečovávané krajině. A tito novodobí myslivci mezi sebe často nikoho dalšího nepustí. Nečiní jim přitom problém zaplatit vysoké pokuty za vzniklé škody.

Jak známo, prasata v naší přírodě kromě člověka žádného jiného přirozeného nepřítele nemají. Tudíž se mohou nerušeně množit jak králíci.

Ať každý dělá to, co má

Nelze se ubránit dojmu, že ti, kteří posílají desítky tisíc myslivců na naše hranice, vidí v každém uprchlíkovi nikoliv člověka s jeho originálním příběhem, většinou tragickým, ale černou zvěř, kterou je třeba skolit. Bylo to klasické freudovské uřeknutí, nikoliv podpory hodná myšlenka.

My ostatní bychom se mohli shodnout na tom, že každý by se měl primárně zabývat tím, na co má kvalifikaci a oprávnění. Naše hranice nechť střeží policisté a vojáci, zatím rozhodně nenastal čas k formování domobrany. Myslivci sdružení v Českomoravské myslivecké jednotě ať konečně začnou lovit přemnožené divočáky.

Císařovna Marie Terezie prý kdysi řešila obdobný problém a vyřešila jej tak rázně, že až do druhé světové války byste ve volné přírodě nepotkali kňoura. Proč tedy ne naše generace?

Někde se stala chyba. Systémová chyba. Kupodivu, žádné výzvy od politiků k rozhodné akci tentokrát neslyšíme. Ono je samozřejmě daleko výhodnější strašit lidi zdivočelými mohamedány.

Jiří Pšenička
Autor je redaktorem Hospodářských novin