Více světla do temných míst pražského dopravního podniku
Zveřejněné smlouvy ukazují řadu zajímavostí, které jsme dlouho nemohli vidět. Zbavil se dopravní podnik nevýhodných smluv?
Pražský dopravní podnik platil ještě několik let zpátky za jedno z notoricky zamlžených míst, které odmítalo vydávat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím informace. Pokud se někdo chtěl skrz poslání "stošestky" v té době dozvědět, s kým a jaké má dopravní podnik smlouvy, končilo to nezřídkakdy velkými tahanicemi. Lze připomenout například to, jak poslal Obvodní soud pro Prahu 9 v roce 2011 dopravní podnik do exekuce, protože ani po vyhrané žalobě v roce 2009 čistě svévolně nevydal občanskému sdružení Oživení smlouvu se společností Inženýring dopravních staveb.
Jak se později začalo ukazovat, měl pražský dopravní podnik ke svému podivnému chování svým způsobem dobrý důvod. Byla v něm totiž v provozu celá řada pozoruhodných smluv, které měly často dva společné jmenovatele: jednak zjevnou nevýhodnost pro dopravní podnik a jednak se ve firmách či jejich bezprostředně napojeném okolí dali najít lidé z advokátní kanceláře Šachta & Partners.
Zejména v letech 2011 a 2012 tak následovala řada mediálních odhalení, policejních vyšetřování a soudů. Média sčítala možné stamilionové škody, vyslovovala se jména různých vysoce postavených funkcionářů dopravního podniku či pražských politiků. Široká veřejnost se dozvěděla o existenci Ivo Rittiga. Tehdejší odpovědní politici i dopravní podnik se vzápětí nechávali unisono slyšet, že věci se budou jistě řešit.
S nástupem registru smluv se dá konečně do fungování pražského dopravního podniku lépe systematicky podívat, a to takřka v přímém přenose. Ani dnes sice DPP neukazuje v registru všechno - například do něj nenahrává staré smlouvy. Vkládá do něj ale velké množství aktuálních faktur, ze kterých se dá i přes snahu DPP maximum údajů anonymizovat, vyčíst docela hodně. Například právě to, zda se dopravní podnik vypořádal se vztahy firmami, které se staly před lety středobodem několika kauz.
Společnost Bitmedia a obrazovky v metru
Jedna z kauz z roku 2012 se týkala společnosti Bitmedia - jinak také jedné z několika firem, do které z dopravního podniku proudily nemalé a pravidelné peníze za sporné věci či ve sporné výši. Třetinu akcií měla vlastnit AK Šachta & Partners. Společnosti Bitmedia tehdy dopravní podnik platil téměř milion korun měsíčně za licenční poplatky za provozování velkoplošných obrazovek ve stanicích metra. Firma v metru provozovala informační tabule, inkasovala za to peníze od dopravního podniku a současně si měla nechávat i peníze z reklamy.
Bývalý ředitel dopravního podniku Vladimír Lich, muž tehdejšího primátora Bohuslava Svobody, který měl "čistit" dopravní podnik po kralování Martina Dvořáka, tehdy řekl: "To mi vyrazilo dech. Já to považuji za tu největší drzost. Představte si, že dají do mého prostoru televizi, která promítá nějakou reklamu, a místo aby platili za to, že tam tu reklamu mají, tak já platím 1,5 milionu měsíčně." Další velké částky pak společnosti Bitmedia plynuly za to, že si od ní dopravní podnik pronajímal drátěné nosiče na reklamu umístěné před vstupy do metra. Což zní v podstatě jako ten samý model jako u obrazovek, jen ve staromódnějším provedení.
Jediným akcionářem společnosti Bitmedia je dnes dvaapadesátiletý v reklamní branži se pohybující Vladan Kliment. Ten byl ve společosti Bitmedia jako člen představenstva už právě v době, kdy ve firmě figurovali i lidé spojení s AK Šachta & Partners. Například Petr Kmeť, letos mimochodem nepravomocně odsouzen pražským městským soudem na tři roky v kauze Oleo Chemical. Z faktur se dá vyčíst, že dopravní podnik společnosti Bitmedia posílá i po pěti letech peníze dál. Smluvní vztahy sice - zdá se - prošly mírnou redukční kúrou, nicméně ukončeny nebyly a společnost Bitmedia inkasuje miliony korun ročně.
Konkrétně: za "licenční poplatky Metrovision" zaplatil dopravní podnik za říjen, listopad a prosinec 2016 1 656 000 korun. Dále DPP zřejmě platí minimálně milion korun za servis a údržbu infosloupků (smlouvy.gov.cz/smlouva/1779242, smlouvy.gov.cz/smlouva/1996370). V neposlední řadě pak v posledních měsících postupně odešlo z DPP zhruba čtvrt milionu korun na jakýsi "Drátěný program" (smlouvy.gov.cz/smlouva/1936730, smlouvy.gov.cz/smlouva/1462834). Že by dopravní podnik i nadále platil za ony drátěné stojany na letáky u vstupu do metra?
Společnost Erika a SMS jízdenky
Další problematickou kauzou dopravního podniku byl prodej SMS jízdenek, kterou od roku 2007 provozovala společnost Crowsnest, respektive její nástupnická Erika. Problém vznikl už na samém začátku, protože společnost, ve které se opět měla zakázku na provozování SMS jízdenek od dopravního podniku dostat bez výběrového řízeni z ruky. Přes SMS jízdenky přitom později proudily stovky milionů korun ročně a Erika si z nich ukrajovala významnou část.
Dopravní podnik tehdy dle své nejlepší tradice odmítal přesnou částku, kterou z každé SMS jízdenky soukromý provozovatel získá, sdělit - a opět dobře věděl proč. Na začátku spolupráce měla totiž soukromá společnost získávat téměř polovinu částky z každé SMS jízdenky. Později se provize z každé SMS jízdenky snížila zhruba na čtvrtinu - a to je i současný stav. Dopravní podnik se totiž za celou tu dobu ze smlouvy nevyvázal a společnosti, kterou po dalších fúzích, dělení a přejmenování dnes najdeme v rejstříku pod názvem Global Asset Holding, posílá peníze dál. V roce 2015 se totiž pod vedením svého dalšího a nyní již rovněž bývalého ředitele Jaroslava Ďuriše rozhodlo, že se smlouva nechá doběhnout do poloviny roku 2018, načež se neprodlouží a vypíše se nové výběrové řízení. Zde by se teoreticky dalo skončit a celý text by šel uzavřít povzdechem, že snad pražský dopravní podnik alespoň tentokrát dodrží slovo a věc vyřeší. Kdyby ovšem mezitím nedošlo k další zajímavé události.
Letos totiž vznikla oddělením z původní jízdenkové firmy ještě druhá paralelní společnost pojmenovaná Globdata, která sídlí vedle té první na lukrativní pražské adrese Na příkopě. Oddělenou společnost nekoupil nikdo menší než miliardář Dušan Palcr - jinak také jeden ze spoluvlastníků na pražském magistrátu dobře zapsané finanční skupiny J&T, do které se stále silněji snaží vstoupit čínská investiční skupina CEFC. Na Globdata zřejmě přešly kromě části jmění a zaměstnanců i některé smlouvy, protože další platby za SMS jízdenky jdou podle registru smluv od roku 2017 z dopravního podniku už právě jí. Dále lze z registru zjistit, že společnost Globdata nyní provozuje i SMS mobilní peněženku, nebo že dostává 105 tisíc měsíčně za "QR kódy a údržbu databáze".
Proč je to tak zajímavá informace? Protože investiční skupina J&T totiž kromě jiného drží také podíl ve společnosti XT-Card, která Praze dodává nástupce karty Opencard Lítačku. J&T se tedy koupením společnosti Globdata a provozováním SMS jízdenek propojují obchodní aktivity týkající se digitálního placení za používání MHD.
Z bývalých společnosti Crowsnest a Erika, kolem kterých visel odér korupce, tunelování dopravního podniku a Ivo Rittiga, se tak po změně majitele v očích mnohých politiků a funkcionářů dopravního podniku nepochybně stane úplně jiná firma, se kterou bude lepší se domluvit. Vývoj kolem ukončování smlouvy na SMS jízdenky a vypsání nové otevřené soutěže, kterou dopravní podnik ústy minulého ředitele slíbil, se tedy vyplatí během roku 2018 pečlivě sledovat.
Pokud by se u věci nicméně příští rok objevily nějaké otazníky, bude na ně dopravní podnik už připravený lépe, než za dob Martina Dvořáka, jehož mediální výstupy z té doby lze srovnat snad jen s vystupováním jeho souputníka Pavla Béma. Na krizovou komunikaci, poradenství, spravování sociálních sítí, media lobbing a zajišťování dobrých vztahů s novináři si totiž dopravní podnik za 120 tisíc korun měsíčně najal PR agenturu EMC. Ta by se měla u dalších případných kauz pokusit historicky značně pošramocený mediální obraz pražského dopravního podniku a jeho čelních představitelů chránit o něco lépe. Podle starých, ale i nových věcí, které na pražský dopravní podnik postupně z registru smluv vypadávají, a které se v registru začnou ve větší míře objevovat po jeho ostrém startu po 1.červenci, se dá tušit, že budou mít co dělat.
Dan Urbánek
analytik, spolupracovník Frank Bold Society
Pražský dopravní podnik platil ještě několik let zpátky za jedno z notoricky zamlžených míst, které odmítalo vydávat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím informace. Pokud se někdo chtěl skrz poslání "stošestky" v té době dozvědět, s kým a jaké má dopravní podnik smlouvy, končilo to nezřídkakdy velkými tahanicemi. Lze připomenout například to, jak poslal Obvodní soud pro Prahu 9 v roce 2011 dopravní podnik do exekuce, protože ani po vyhrané žalobě v roce 2009 čistě svévolně nevydal občanskému sdružení Oživení smlouvu se společností Inženýring dopravních staveb.
Jak se později začalo ukazovat, měl pražský dopravní podnik ke svému podivnému chování svým způsobem dobrý důvod. Byla v něm totiž v provozu celá řada pozoruhodných smluv, které měly často dva společné jmenovatele: jednak zjevnou nevýhodnost pro dopravní podnik a jednak se ve firmách či jejich bezprostředně napojeném okolí dali najít lidé z advokátní kanceláře Šachta & Partners.
Zejména v letech 2011 a 2012 tak následovala řada mediálních odhalení, policejních vyšetřování a soudů. Média sčítala možné stamilionové škody, vyslovovala se jména různých vysoce postavených funkcionářů dopravního podniku či pražských politiků. Široká veřejnost se dozvěděla o existenci Ivo Rittiga. Tehdejší odpovědní politici i dopravní podnik se vzápětí nechávali unisono slyšet, že věci se budou jistě řešit.
S nástupem registru smluv se dá konečně do fungování pražského dopravního podniku lépe systematicky podívat, a to takřka v přímém přenose. Ani dnes sice DPP neukazuje v registru všechno - například do něj nenahrává staré smlouvy. Vkládá do něj ale velké množství aktuálních faktur, ze kterých se dá i přes snahu DPP maximum údajů anonymizovat, vyčíst docela hodně. Například právě to, zda se dopravní podnik vypořádal se vztahy firmami, které se staly před lety středobodem několika kauz.
Společnost Bitmedia a obrazovky v metru
Jedna z kauz z roku 2012 se týkala společnosti Bitmedia - jinak také jedné z několika firem, do které z dopravního podniku proudily nemalé a pravidelné peníze za sporné věci či ve sporné výši. Třetinu akcií měla vlastnit AK Šachta & Partners. Společnosti Bitmedia tehdy dopravní podnik platil téměř milion korun měsíčně za licenční poplatky za provozování velkoplošných obrazovek ve stanicích metra. Firma v metru provozovala informační tabule, inkasovala za to peníze od dopravního podniku a současně si měla nechávat i peníze z reklamy.
Bývalý ředitel dopravního podniku Vladimír Lich, muž tehdejšího primátora Bohuslava Svobody, který měl "čistit" dopravní podnik po kralování Martina Dvořáka, tehdy řekl: "To mi vyrazilo dech. Já to považuji za tu největší drzost. Představte si, že dají do mého prostoru televizi, která promítá nějakou reklamu, a místo aby platili za to, že tam tu reklamu mají, tak já platím 1,5 milionu měsíčně." Další velké částky pak společnosti Bitmedia plynuly za to, že si od ní dopravní podnik pronajímal drátěné nosiče na reklamu umístěné před vstupy do metra. Což zní v podstatě jako ten samý model jako u obrazovek, jen ve staromódnějším provedení.
Jediným akcionářem společnosti Bitmedia je dnes dvaapadesátiletý v reklamní branži se pohybující Vladan Kliment. Ten byl ve společosti Bitmedia jako člen představenstva už právě v době, kdy ve firmě figurovali i lidé spojení s AK Šachta & Partners. Například Petr Kmeť, letos mimochodem nepravomocně odsouzen pražským městským soudem na tři roky v kauze Oleo Chemical. Z faktur se dá vyčíst, že dopravní podnik společnosti Bitmedia posílá i po pěti letech peníze dál. Smluvní vztahy sice - zdá se - prošly mírnou redukční kúrou, nicméně ukončeny nebyly a společnost Bitmedia inkasuje miliony korun ročně.
Konkrétně: za "licenční poplatky Metrovision" zaplatil dopravní podnik za říjen, listopad a prosinec 2016 1 656 000 korun. Dále DPP zřejmě platí minimálně milion korun za servis a údržbu infosloupků (smlouvy.gov.cz/smlouva/1779242, smlouvy.gov.cz/smlouva/1996370). V neposlední řadě pak v posledních měsících postupně odešlo z DPP zhruba čtvrt milionu korun na jakýsi "Drátěný program" (smlouvy.gov.cz/smlouva/1936730, smlouvy.gov.cz/smlouva/1462834). Že by dopravní podnik i nadále platil za ony drátěné stojany na letáky u vstupu do metra?
Společnost Erika a SMS jízdenky
Další problematickou kauzou dopravního podniku byl prodej SMS jízdenek, kterou od roku 2007 provozovala společnost Crowsnest, respektive její nástupnická Erika. Problém vznikl už na samém začátku, protože společnost, ve které se opět měla zakázku na provozování SMS jízdenek od dopravního podniku dostat bez výběrového řízeni z ruky. Přes SMS jízdenky přitom později proudily stovky milionů korun ročně a Erika si z nich ukrajovala významnou část.
Dopravní podnik tehdy dle své nejlepší tradice odmítal přesnou částku, kterou z každé SMS jízdenky soukromý provozovatel získá, sdělit - a opět dobře věděl proč. Na začátku spolupráce měla totiž soukromá společnost získávat téměř polovinu částky z každé SMS jízdenky. Později se provize z každé SMS jízdenky snížila zhruba na čtvrtinu - a to je i současný stav. Dopravní podnik se totiž za celou tu dobu ze smlouvy nevyvázal a společnosti, kterou po dalších fúzích, dělení a přejmenování dnes najdeme v rejstříku pod názvem Global Asset Holding, posílá peníze dál. V roce 2015 se totiž pod vedením svého dalšího a nyní již rovněž bývalého ředitele Jaroslava Ďuriše rozhodlo, že se smlouva nechá doběhnout do poloviny roku 2018, načež se neprodlouží a vypíše se nové výběrové řízení. Zde by se teoreticky dalo skončit a celý text by šel uzavřít povzdechem, že snad pražský dopravní podnik alespoň tentokrát dodrží slovo a věc vyřeší. Kdyby ovšem mezitím nedošlo k další zajímavé události.
Letos totiž vznikla oddělením z původní jízdenkové firmy ještě druhá paralelní společnost pojmenovaná Globdata, která sídlí vedle té první na lukrativní pražské adrese Na příkopě. Oddělenou společnost nekoupil nikdo menší než miliardář Dušan Palcr - jinak také jeden ze spoluvlastníků na pražském magistrátu dobře zapsané finanční skupiny J&T, do které se stále silněji snaží vstoupit čínská investiční skupina CEFC. Na Globdata zřejmě přešly kromě části jmění a zaměstnanců i některé smlouvy, protože další platby za SMS jízdenky jdou podle registru smluv od roku 2017 z dopravního podniku už právě jí. Dále lze z registru zjistit, že společnost Globdata nyní provozuje i SMS mobilní peněženku, nebo že dostává 105 tisíc měsíčně za "QR kódy a údržbu databáze".
Proč je to tak zajímavá informace? Protože investiční skupina J&T totiž kromě jiného drží také podíl ve společnosti XT-Card, která Praze dodává nástupce karty Opencard Lítačku. J&T se tedy koupením společnosti Globdata a provozováním SMS jízdenek propojují obchodní aktivity týkající se digitálního placení za používání MHD.
Z bývalých společnosti Crowsnest a Erika, kolem kterých visel odér korupce, tunelování dopravního podniku a Ivo Rittiga, se tak po změně majitele v očích mnohých politiků a funkcionářů dopravního podniku nepochybně stane úplně jiná firma, se kterou bude lepší se domluvit. Vývoj kolem ukončování smlouvy na SMS jízdenky a vypsání nové otevřené soutěže, kterou dopravní podnik ústy minulého ředitele slíbil, se tedy vyplatí během roku 2018 pečlivě sledovat.
Pokud by se u věci nicméně příští rok objevily nějaké otazníky, bude na ně dopravní podnik už připravený lépe, než za dob Martina Dvořáka, jehož mediální výstupy z té doby lze srovnat snad jen s vystupováním jeho souputníka Pavla Béma. Na krizovou komunikaci, poradenství, spravování sociálních sítí, media lobbing a zajišťování dobrých vztahů s novináři si totiž dopravní podnik za 120 tisíc korun měsíčně najal PR agenturu EMC. Ta by se měla u dalších případných kauz pokusit historicky značně pošramocený mediální obraz pražského dopravního podniku a jeho čelních představitelů chránit o něco lépe. Podle starých, ale i nových věcí, které na pražský dopravní podnik postupně z registru smluv vypadávají, a které se v registru začnou ve větší míře objevovat po jeho ostrém startu po 1.červenci, se dá tušit, že budou mít co dělat.
Dan Urbánek
analytik, spolupracovník Frank Bold Society