Vědělo se, že to nedopadne nejlépe, ale špatně to nedopadlo. Mohlo být hůř. Voliči rozhodli a je třeba se s tím vyrovnat. Nemohou za to však jen oni – není výsledek voleb důsledkem toho, jak to tradiční partaje vedly přes dvacet let? A zkazit to nyní mohou paradoxně opět ony. Čím?

Svým odmítáním spolupráce nabízené vítězem voleb a vyhraňováním se, povyšováním zájmů svých a stranických nad prospěch země. Odmítnou-li podíl na vládě, lídr ANO jim to opět spočítá. I s úroky. Zjednodušeně: nabízel jsem jim spolupráci, ale oni neměli zájem a nebyli konstruktivní. Hlášky o konci demokracie jsou od počátku blbostí. Bude-li se směr naší země otáčet na východ, budou za to v tuto chvíli moci paradoxně spíše tradiční a „demokratické strany“. Nezískaly důvěru voličů, nezvládly kampaň a po volbách v tom pokračují. Vítěze voleb by měli vzít jako fakt a pragmaticky se k němu postavit. Mají-li strach z povolebního vývoje směrem na východ a k nedemokratičnosti, měly by se snažit udělat vše pro to, aby nenastal. Jinak na to doplatí ony i my. A bude hůř...

Pestrobarevnost a provětrání
Volby nedopadly zle. Pozitivem jsou nové tváře a pestrobarevná sněmovna, kterou naše polistopadová historie nepamatuje. A v neposlední řadě i to, že komunisté po dlouhých 27 letech od listopadu dostali citelně a konečně na frak. Ještě nedávno si moc rozdělovaly střídavě pouze dvě strany – ČSSD s ODS – a korunovaly to perverzní opoziční smlouvou, s jejímiž důsledky se země vyrovnává doposud. Klausovi by v dobách jeho největší slávy z nynější pestrobarevnosti puklo srdce. V mnoha stranách dojde k provětrání a výměně zkostnatělých a dlouhodobých struktur, protože již nedokáží jít s dobou. A to je dobře. Staří kožení matadoři z bublin svých skleníkových sekretariátů nedokázali pružně reagovat na měnící se atmosféru ve společnosti a změněné požadavky voličů. Kampaně a politika se už budou dělat jinak a budou mít jinou tvář než doposud - a to starým jestřábům bohužel nedošlo. Než se pomalu sejdou a rozhodnou, akčnější strany již mají elektronickými cestami rozhodnuto. Elektronika a sociální sítě jsou rychlejší. Rétorika tradičních stran je přežitá a posloužila vítězi voleb.

I špatná reklama je reklamou, psanec a Milouš
Tradičním stranám jakoby nedocházelo, že i špatná reklama je reklamou – a jiná témata než prokletý Babiš, Čapí hnízdo a případně EET nebyla. Všichni proti jednomu. To, o jakou reklamu se lídrovi hnutí dlouhodobě postarali, bylo až neuvěřitelné. ODS se nezmohla na nic jiného než si na EET začít populisticky stavět kampaň. Volební lídr sociálních demokratů se v posledním tažení začal podobat předsedovi TOP 09 s tím rozdílem, že jeho agresivní napadání směřovalo ke koaličnímu partnerovi. Jeho vyhraněnost se stupňovala a byla až nepochopitelná. Hrál vabank? V debatách byl k nezastavení a působil jak naspeedovaný. A to bylo pro voliče ČSSD, která prožívala svá nejlepší léta za Zemana a Paroubka, moc. Dílo bylo dokonáno. Lídr ANO mezitím posiloval. Z Andreje Babiše udělali psance, proti kterému jsou všichni, a v lidech to vzbudilo pocit sounáležitosti. Vzpomněl jsem si na osobnější zkušenost a porovnání – samozřejmě v menší míře. Když jsem se v rámci natáčení dokumentárního filmu o bývalém generálním tajemníkovi totality setkal s Miloušem Jakešem a dovolil si mu říci, ať se přijede podívat na festival, který rozháněli, vzedmula se vlna radikálních odsudků vydávajících se za zásadovost. Nenávist, která se dala krájet, se však postupně začala otáčet k tiché podpoře, určitému soucítění a vyjadřování sounáležitosti. Solidarita se postupně přeměňovala v pochopení, úsměv a podporu.

Výprasky mohly být větší
Buďme rádi, že vítěz voleb nejel více na vlně populismu. Kdyby si Babiš nepodřezával vlastní větev zaváděním EET, jeho vítězství by bylo ještě výraznější. Zřejmě by už nikoho nepotřeboval a vládnul by si sám. Socani dostali zasloužený výprask. ODS si sice honí triko, že jsou druzí, ale má to kyselou pachuť - už neříkají, s jak velkým odstupem na vítěznou stranu. Dlouholetá strana s polistopadovými kořeny je na tom téměř podobně jako nově vzniklá extrémní nacionalistická strana a málem ji převálcovali benjamínci s pomyslnými šatky na hlavách pod černou vlajkou Pirátů. TOP 09 dojela na obecnou neoblíbenost svého předsedy s jeho zaseknutou rétorikou a nevraživostí ke koalici a především jejímu kormidelníkovi. Zůstali jen skalní. Ne každému chytrost, vtip a naléhavost Miroslava Kalouska vyhovuje. Bezesporu je však dobře, že se tato partaj nakonec do sněmovny dostala. Ani u této strany se však nedostávalo více prostoru ženám a mladým lidem. Potenciál má a je nepochopitelné, že hlavními tvářemi Topky nebyla před volbami sympatická Adamová Pekarová či Dominik Feri, který dokázal oslovit mladé voliče a z posledního místa se dostal jako benjamínek do sněmovny. Změna zřejmě nastane nyní a straně to pomůže.

Nejistota pod černou vlajkou?
Je to sympatické provětrání, ale boom, který prožívá Pirátská strana u nás, procházel Evropou již před lety. Dnes Piráti fungují již jen na Islandu. Byla by škoda, kdyby Piráti se slabší regionální základnou a nulovými zkušenostmi s parlamentní politikou, u nás dopadli jako Zelení před lety po vstupu do sněmovny a dodnes se z toho bohužel nevzpamatovali. Případ královéhradeckého pirátského lídra a zvoleného poslance snad nebude pro stranu příznačný - krátce poté, co se dostal do městského zastupitelstva, se nechal koupit starostou z ODS, na jehož silné kritice si postavil kampaň, za příslib milionu korun na svůj projekt. Další komunisticky se projevující pirátský lídr zlínského kraje otazníky v táboře pod pirátskou vlajkou jen podtrhuje.

Nikoliv stranická, ale občanská povinnost či skřípání zubů a stará indiánská píseň
Pokračování ve vykopávání příkopů a pálení si mostů k Babišovi je zvláštní a nesmyslné. „Demokratické“ strany jej tím tlačí ke spolupráci s největším nebezpečím s rasisticko-náckovskými prvky pod zkratkou SPD nebo KSČM. Možná si líbivě šplhnou u některých voličů, ale zemi to moc nepřinese. Jde skutečně jen o ega a sebestranickou zahleděnost než o osud této země? Strany by se měly vykašlat na přikládání viny na „prokletého“ Babiše a na nářky o „konci demokracie“ a vstoupit do jednání s Babišem. Usměrňovat jej, vyvažovat a ohlídat. Bude to asi těžké a výsledek se může zdát nejistý. Pravicové strany to nemají rády – ale je to nyní jejich nikoliv stranická, ale občanská povinnost. Jinak to udělá opět kormidelník ANO - chytře a bez nich. A zatímco se ostatní budou ve svém stranickém uvažování zase jen vztekat a skřípat zuby, užitek z toho bude mít před hradní volbou senilní prezident komplexů na Hradě a my si budeme zpívat starou indiánskou píseň na zahánění zloby, zášti a nenávisti. O variantě předčasných voleb raději ani neuvažujme...

Martin Věchet
občanský aktivista, zakladatel Open Air Festivalu Trutnoff