Poslední čtyři týdny se možnost těžby lithia v Krušných horách stala díky Memorandu, které uzavřel ministr Havlíček, hlavním tématem voleb a zároveň fíkovým listem, kterým zakrývaly strany své předvolební problémy. Věcná stránka těžby a využití lithia ustoupily do pozadí, proto bych se těmto aspektům rád věnoval.

Vynechme, z hlediska množství nepodstatné, úložiště lithných písků na odkalištích Cínovec a Horní Slavkov a věnujme se hlubinnému ložisku. V masivu Krušných hor je ukryto několik stovek tisíc tun lithia ve stovkách milionů tun horniny, v nerostu nazvaném příznačně - cinvaldit – chemické složení - K(LiAlFe)(AlSi3O10)(OH,F)2. Vytěžit hlubinnou metodou je však možné pouze část těchto zásob - cca 40 mil. tun horniny s průměrným obsahem lithia 0,2%. Při předpokladu těžby v délce 20 let se dostáváme k roční těžbě 2 mil. tun horniny s výtěžkem výsledného produktu - uhličitanu lithného 22 tisíc tun/rok, což představuje ve finančním vyjádření 5 mld. Kč/rok. Celková cena lithia vytěženého za 20 let se tedy pohybuje okolo 100 mld. Kč. (v dnešních cenách). Od této částky je nutné odečíst náklady na průzkum, těžbu i celé technologické zpracování horniny s obsahem lithia. A tyto náklady jsou nemalé.

Technologie zpracování horniny je totiž velice technologicky a energeticky náročná. Sestává z těchto dílčích kroků:

- těžba horniny s obsahem cinvalditu 0,2%
- drcení a mletí horniny na velikost frakce pod 0,1mm
- magnetická separace cinvalditu
- spékání cinvalditového separátu se síranem sodným (950-1000°C)
- loužení spečence horkou vodou
- srážení uhličitanu lithného pomocí roztoku uhličitanu draselného
- analýza a případné čištění uhličitanu lithného
- zpracování doprovodných prvků Rb, Sn, W

Každý technologický krok má svou výtěžnost, nižší než 100%, proto celková výtěžnost procesu zpracování je pouze několik desítek procent a dále tak zhoršuje ekonomiku celého procesu.

Zanedbatelné nejsou ani ekologická rizika těžby a zpracování lithia. Z technologického přehledu vyplývá, že bude manipulováno s velkým objemem materiálu, roztoků, budou vznikat pevné i kapalné odpady, jisté je obtěžování okolí hlukem a prachem. Výsledek posouzení vlivu záměru na životní prostředí bude dalším rizikem tohoto projektu.

Další potenciální hrozbou rychlé realizace zpracování je skutečnost, že technologie zpracování cinvalditu na uhličitan lithný je dosud neodzkoušená a nikde na světě v provozních podmínkách nerealizovaná. Dosud bylo zpracováno pouze několik set kilogramů suroviny v laboratorních podmínkách VŠCHT a v poloprovozu. Nastavení podmínek fyzikálně-chemických procesů při zpracování je složitým komplexním úkolem.

Přitom mnohem levnější technologie těžby se používají u největších producentů lithia, v Austrálii a Jižní Americe. Těží se buďto povrchovou těžbou, nebo se zpracovávají solankové roztoky ze solných ložisek. Jediné v současnosti těžené drobné ložisko lithia v Evropě je v Portugalsku. V Srbsku připravuje otevření ložiska australská společnost Rio Tinto, přičemž zde se vyskytující lithná surovina má čtyřnásobně vyšší obsah lithia než cinvaldit.
Jak již bylo konstatováno v úvodu, celková hodnota vytěženého lithia na Cínovci se odhaduje na 100 miliard korun. Odečteme-li náklady na těžbu a zpracování, dostáváme se v nejlepším případě k několika desítkám miliard.

Opravdu stojí za tuto cenu zahájit a provozovat těžbu v Krušných horách? Nemluvě o tom, že zmiňovaný výnos bude výnosem těžební společnosti. Stát kromě výnosů daňových a platby sociálního a zdravotního pojištění obdrží ještě poplatek z vytěžené suroviny, který však činí pouhých 0,66 % z její ceny, což znamená 660 mil. Kč za celou dobu těžby. Problematika výše poplatku z těžby byla hojně komunikována na jiných fórech a zde se jí nebudu zaobírat.

Naopak velice zajímavě vychází ekonomika zpracování lithných poloproduktů do výsledného produktu - baterií. Pokud bychom zpracovali celé množství uvažovaného vytěženého lithia do baterií, vychází nám výnos z této činnosti v řádech mnoha stovek miliard korun.

Při porovnání výnosu z těžby lithia – několik málo desítek miliard a výnosu z výroby koncových produktů – stovky miliard korun, nemůžeme učinit jiný závěr, než že je naprosto nepodstatné, zda se lithium bude nebo nebude v Krušných horách těžit, natožpak kdo ho bude těžit.

Zásadní výnos z „Doby lithné“ totiž neleží v těžbě lithia, ale v jeho následném zpracování. A zpracovávat lithium můžeme začít okamžitě, není problém si jej nakoupit na světovém trhu. Otázka však zní - umí ho zpracovávat stát, resp. nějaká státní firma, má stát na zpracování k dispozici technologie včetně držení patentů? Zřejmě nemá.

Zpráva z tisku: 16. 10. 2017 byla poklepem na základní kámen zahájena stavba závodu na výrobu Li baterií Magna Energy Storage v Horní Suché u Havířova. Pro výrobu baterií bude využívat dováženou surovinu.

A to je závěr. Zatímco si politici natřásají peří, podnikatelé pracují. Jediný přínos však tahle exhibice kolem lithia měla. Odhalila naprostou impotenci státu při ochraně nerostného bohatství státu a směšně nízko stanovené poplatky za těžbu.

Ing. Ladislav Kos (HPP11 + Piráti + Zelení + KDU-ČSL)
Senátor za obvod č. 19 – Praha 11, Praha 15, Praha 22 a okolí