Noviny a české weby zaplavily zprávy o úniku dat více z než 13 milionů dokumentů pod názvem Paradise Papers. Koho by nezajímaly údaje týkající se britské královny Alžběty II. nebo gigantů jako Apple či Nike? I když v Paradise Papers lze vysledovat významnou českou stopu, ze své zkušenosti radím k maximální obezřetnosti při rychlých soudech o těch, kterých se úniky dat přímo dotýkají.

Podle Centra pro investigativní žurnalistiku se úniky dat až 12 600 dokumentů týkají České republiky. To je bezpochyby velké číslo. Kdo se dočte, že v leacích se lze dopátrat stop vedoucích k privatizaci MUS, k nechvalně proslulému symbolu kupónové privatizace Viktoru Koženému či právníkovi Josefu Brožovi spojovanému s bývalým šéfem ČEZu Martinem Romanem, začne číst celou zprávu spíše jako dobrodružný román. Informace o Koženého rozprodeji lodí České námořní plavby přes maltské firmy může jistě někoho zaujmout.

Na kauzu se dá dívat ze dvou úhlů pohledu – z hlediska mediálního můžeme diskutovat o tom, zdali takové úniky jsou cestou, jak přinést davům další senzaci, nebo zdali se tak děje skutečně za účelem „narovnání“ vztahů mezi těmi, co daně odvádí řádně a těmi, kteří se jejich platbě vyhýbají. Tím ostatně argumentují i němečtí politici na úrovni EU a zřejmě budou vyslyšeni.

Z pohledu práva je však nutno poukázat na to, že se jedná o krádež dat, neboť nelze předpokládat, že ten, kdo je zpřístupnil byl jejich vlastníkem a měl souhlas všech dotčených osob s jejich zveřejněním. Stejnou diskusi jsme vedli před několika lety za situace, kdy německé úřady „koupily“ od bývalého zaměstnance lichtenštejnské banky LGT údaje o jejích klientech a pololegálně je distribuovaly dalším zemím za účelem zahájení daňových šetření. Přijde mi zvláštní, že se nad tímto aspektem nezamýšlí nikdo v zemi, která vystavila odmítavé vysvědčení účtenkové loterii pro její údajnou amorálnost.

A druhá otázka zní: Jsou opravdu všichni ti, kteří se objevili v uniklých dokumentech, zločinci? Odpověď je prostá. Podnikání přes offshore není nezákonné. Asi nikdo z nás nebude podezírat královnu Alžbětu II. z trestné činnosti.

Většina mezinárodních holdingů má své mateřské společnosti v zemích, které jim umožňují legálně optimalizovat daňovou zátěž. Laicky řečeno – bez porušení jakéhokoli zákona snížit svou daňovou povinnost na míru zákonnou v daném státě. Kontrola daňové optimalizace je pak na finančních a policejních orgánech příslušných zemí a jejich mezinárodní spolupráci. Národní i mezinárodní spolupráce velmi dobře funguje a daňové úniky jsou v posledních letech postihovány ve výrazně větší míře.

Nejsem obhájcem daňových úniků nebo agresivního daňového plánování, sem moje ambice nesahá. Na druhou stranu nejsem ani příznivcem takových „šokujících odhalení“ residentů v tzv. „daňových rájích“ a jejich okamžité odsouzení jako pachatelů trestné činnosti.

Ano, informace jsou na světě. Nyní je na finančních úřadech a orgánech činných v trestním řízení, aby zjistily a prokázaly případnou trestnou činnost, o které nás jako obvykle na velké tiskové konferenci zpraví. Do té doby bych byl při hodnocení údajů z těchto dokumentů obezřetný.

Vratislav Urbášek
vedoucí partner AK Urbášek & Partners