Pravidla pro transparentní financování politických kampaní podle kritiků letos dostala na frak od “přátel” Miloše Zemana. Mnozí se proto začali ptát, jestli není legislativa špatně nastavená a nefunkční. Osobně si myslím, že zákon má svoje díry, ale jsou poměrně snadno opravitelné. Pojďme se spolu proto podívat na to, kde by zákony potřebovaly menší či větší změny.

Začněme tím pozitivním. Kampaň k prezidentským volbám byla u drtivé většiny kandidátů celkově kultivovaná a férová. Jasná pravidla ji posunula žádoucím směrem. Na rozdíl od minulých voleb téměř vymizely anonymní antikampaně. Většinu dárců známe (částečně díky transparentním účtům, především pak díky zveřejňovaným seznamům dárců), stejně jako zadavatele reklamy i reklamní agentury. V reálném čase vidíme nejen sponzory, ale také kdo pravidla respektuje.

Hlídač, který štěká i kouše
Nový dohledový úřad i v průběhu kampaně vysvětloval nejasnosti, a především hlídal naplňování zákona. Má pravomoci, znalosti i aparát pro hlídání pravidel a trestání jejich porušení. Už před 2. kolem např. vydal pokutu za neohlášenou reklamu nakladatelství Olympia za propagaci knihy rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem. Pro srovnání: Kontrolu financování první přímé volby prezidenta měli na starost senátoři, kteří neměli žádné pravomoci a prostředky. Nakonec pouze ex post objednali mnohými zpochybňovaný audit.

Kamarádi kampaň rádi
Přesto se v praxi ukázaly nedostatky a nebyly zrovna malé. Největším problémem je obcházení zákona skrze třetí osoby vedoucí kampaň s vědomím kandidáta. Této skuliny v zákoně šikovně využil Miloš Zeman. Jeho “nekampaň” vedl hlavně spolek Přátelé Miloše Zemana (PMZ), který ze zákona nemusel mít - a neměl - v průběhu voleb transparentní účet. Jeho původní dárce tak nebylo možné v reálném čase sledovat.

V předvečer voleb Miloš Zeman sice zveřejnil “Seznam dárců PMZ”, ale nebyl nijak ověřený, součet darů neseděl s tím, co prezident zveřejnil na webu a někteří uvedení sponzoři jsou ve ztrátě či napojení na podezřelé subjekty. Využitím spolku pro vedení kampaně byl systematicky porušován záměr zákona vést kampaň průhledně. Na úskalí kampaně “třetích osob” upozorňovali experti Rekonstrukce státu už při prosazování nových pravidel. Je dobře, že je zákony alespoň nějak řeší. Bohužel snaha politiků vyhnout se kontrole je z konečného znění předpisů patrná.

Hledáme dárce, zn. koncové
Další problém je, že dohledový úřad nemá pravomoc prověřovat původ všech podezřelých darů. Musí tak žádat o spolupráci daňovou správu a Finanční analytický úřad. Slabinou zákona je možnost přijímání darů ze zahraničí nebo nízké pokuty pro fyzické a právnické osoby. Když nějací “přátelé” politika (např. spolek nebo firma) nezřídí volební účet, hrozí jim pokuta jen 100 tisíc korun. I kdyby tito “přátelé” museli mít transparentní účet, v praxi by si spočítali, že pokuta se jim vyplatí.

Zákony pro transparentní financování kampaní je nepochybně třeba vylepšit. Obsahují řadu menších chyb a jednu velkou díru. Na druhou stranu jednoznačně ukazuje pravidla, a kdo je porušuje. Tato cenná informace možná některé voliče nezajímá, jenže to už žádný zákon na světě řešit nemůže. Podobně se budou aktualizovat i další zákony k financování stran a kampaní. Celkově je ale patrný značný posun k průhlednosti politiky. Ta není hodnotou sama o sobě, ale prostředkem, který může výrazně napomoci k cestě za posilováním důvěry v zastupitelskou demokracii.

Magdaléna Klimešová
autorka je analytička platformy Rekonstrukce státu