Na co se lidí ještě ptát?

Průzkumy veřejného mínění mohou být užitečnou zpětnou vazbou pro politiky a všechny kdo se zajímají o veřejné věci, stejně jako návodem pro plochý politický marketing. Nemusíme s jejich výsledky a „náladami“ souhlasit, nelze jim však upřít to, že čeří vodu a diskusi někdy vedou novými směry.

Průzkum MF Dnes o postojích české veřejnosti k muslimům stojí za bližší pohled nejen kvůli datům, které nabízí. Jeho samotné výsledky mohly stát budíčkem pro intenzivnější veřejnou diskusi o potřebě držet se principů právního státu a litery naší ústavy, bylo by to jistě užitečné. To ale asi trochu naivní očekávat.

Průzkum provedený agenturou Median ukazuje známou věc, že obecně nepatříme k „vítačům“ jiných kultur, v první řadě čehokoliv s přívlastkem „muslimský“. A také potvrzuje, že o muslimech ve vlastní zemi toho skutečně moc nevíme – jen 20 % respondentů odpovědělo, že nějakého osobně zná a ještě menší procento dotazovaných (16 %) bylo schopno určit s přesností na desetitisíce, kolik muslimů či spíše lidí z (deklaratorně) muslimských zemí vlastně u nás žije.

Problémem tohoto výzkumu ale není jen obrázek veřejných postojů a nálad, ale i to, jak jsou otázky průzkumu MF Dnes naformulovány. Samotný titulek „Češi versus muslimové“, pod níž byl tento týden zveřejněn, říká, že dva žijící kmeny v Čechách roku 2018 nemají vzájemný průnik. Samotné otázky kladené respondentům jsou asi záměrně sugestivně koncipovány, je ale na místě se ptát, zda některé nejsou už za hranou. Nejde vůbec o tzv. politickou korektnost, kterou si každý může vykládat po svém, ale o dotazy, které míří na dodržování individuální a ústavou garantovaných práv. Je asi ok se lidí ptát, zda chtějí ve svém okolí mešitu (bez ohledu na její podobu či velikost), byť její "společenská rizikovost" se asi v našich podmínkách možná blíží nule. Také otázka, zda by vadilo mít za snachu či zetě muslima, je přípustná, pokud chceme zjišťovat, jak velké jsou bariéry a předsudky vůči jistým etnickým či náboženským skupinám.

Průzkum ale klade mnoho jiných, které jsou přinejmenším problematické. Konkrétně zjišťuje, zda mají být popřena mezinárodně garantovaná lidská práva nebo práva jejich spoluobčanů zakotvená v ústavě. Zda muslimové mají mít právo vyznávat v Česku svou víru, sdružovat se a případně i volit, pokud jsou čeští občané. Zjištění jsou zajímavá a alarmující, zhruba polovina respondentů říká „ne“. Jsou to ale vůbec politické či názorové otázky k veřejné diskusi? Mají být otázky právního řádu a ústavních principů předmětem veřejného dotazování? Není odsud krůček k tomu, aby někteří požadovali hlasování o nich v referendu?

Bylo by zajímavé vědět, jak se zadavatelé tohoto průzkumu s podobnou otázkou vyrovnali a zda vůbec si ji položili. Tak jako tak, česká média by měla debatu o migraci a islámu (což není to samé) spíše kultivovat než bulvarizovat. Díky všem, kdo tak činí.

Erik Siegl
Autor je historik a diplomat, napsal knihu Islám versus modernizace?