V pondělí schválila vláda navýšení nezabavitelné částky, tedy toho, co zůstává lidem v exekuci a insolvenci z jejich příjmu na život. Ministr Jan Kněžínek (ANO) slibuje, že dlužníkům se nyní skutečně vyplatí pracovat. Tohle ale úprava nepřinese. Nezmění se nic na tom, že částka, která většině lidí z legálního příjmu zůstane, nemůže stačit na život, ani to, že jejich legální příjem je pod hranicí toho, co český sociální systém garantuje jako minimum pro přežití.

Současný stav má řadu velmi problematických společenských dopadů. Jak jsme ukázali v nedávné analýze systému dávek a exekucí, dlužníci, kteří pracují, mají často méně, než kdyby pouze pobírali dávky. Navíc nárok na dávky počítá podle příjmu před exekucí, takže s vyšší mzdou si lidé často jen pohorší. Pro některé může být přijetí lépe placeného zaměstnání ohrožující, protože jejich příjem klesne pod částku, kterou musí vydat pouze na bydlení.

Statistiky nezaměstnanosti ukazují, že i přesto je většina lidí v exekuci (o insolvenci nemluvě) dnes alespoň částečně formálně zaměstnaná. Nízká částka, které z legální práce zůstává, vede k tomu, že se tito lidé dál točí v pasti dluhů a chudoby, ze které nemají možnost legálně vystoupit, i kdyby pracovali sebe více. Jak ukazují data z Mapy exekucí i nedávný výzkum Mediánu, lidé v exekuci často vytloukají půjčku půjčkou, mnohdy jsou zároveň odkázáni na práce na černo, aby pokryli základní náklady. Skutečnost, že přesto, že lidé legálně pracují, nemají ani to, co jim nabízí systém dávek, zároveň vytváří silný pocit nespravedlnosti systému a nedůvěry ve stát.

Na tomto se s v pondělí schválenou úpravou nezabavitelné částky nic nezmění. Změna nereaguje na podstatu problému, protože nenavyšuje základ, který musí lidem v exekuci zůstat. Nic se nezmění pro důchodce s důchodem 10 tisíc, kterému po změně stejně jako dnes zůstane na placení nájemného (protože lidi v exekuci už většinou o nemovitosti přišli) a živobytí 7 619 korun. Nezvedne se příjem ani matce s dítětem, která má práci za 19 tisíc hrubého – i po změně ji zůstane dnešních 10 831. Navýší lehce legální příjem lidem s hrubou mzdou nad 20, maximálně ale o tři tisíce. Jednotlivci, ať pracuje za 25, 35 nebo 50 tisíc, nyní zůstane nejvíce 9 643, víc si legálně nevydělá. Po změně bude možnost mít maximálně 12 856 korun.

Výpočet toho, co má těmto a dalším lidem zůstat je vázán na to, jak jsou stanovené minimální standarty na život a na bydlení, tedy životního minimum a normativů na bydlení. Životní minimum je (nedávno diskutovaná) částka 3 410 Kč, která je v českém systému stanovena jako minimální hranice pro zaplacení jídla a základních osobních potřeb na měsíc. Je to částka, která se 7 let nezvedala, a je hluboce pod hladinou růstu cen. Normativy na bydlení, od nichž se odvíjí dávky na bydlení, sice valorizované jsou, ale oproti cenám bydlení ve větších městech jsou výrazně podhodnoceny, viz třeba nedávná analýza Deloitte k cenám nájemního bydlení.

Lidé v exekuci ale nemají garantované ani že jim zůstanou tyto částky. V rámci nezabavitelné částky mají zaručeno jen to, že jim zůstanou 2/3 tohoto životního minima a 2/3 normativů na bydlení, navíc pro v obci do 100 tisíc, a to neodvisle od toho, kde žijí. Na poslední třetinu, tedy celé životní minimum a částku na bydlení (dnes celkem 9 643 Kč) dosáhne jednotlivec v exekuci až s čistým příjmem okolo 16 tisíc – a pak už si nemůže legálně přivydělat nic navíc. Těm, kdo mají příjmem nižší, z něj naopak nezůstane ani to, co může člověk získat na dávkách v menším městě.

Ještě horší je situace pro domácností s dětmi. Pokud mají dlužníci děti, nezabavitelná částka se navýší o 1/6 životního minima a 1/6 normativů na bydlení, tj. 1 607 Kč. Tato částka je hluboko pod tím, co je v systému dávek stanoveno jako životní minimum na děti, navíc bez nákladů na bydlení – a neroste, i kdyby jedinec pracoval sebevíc.

Úprava schválené v pondělí posouvá nahoru strop, od kterého se sráží ze mzdy vše, pro dlužníky s příjmy přibližně mezi 20 a necelými 30 tisíc hrubého to znamená možnost si oproti dnešku vydělat si maximálně něco přes tři tisíce navíc. Nenavyšuje ale základní nezabavitelnou částka ani částku počítaná na děti, ani nezohledňuje, v jak velké obci člověk žije – tedy nemění to podstatné. Velká část dlužníků, zejména lidé s nižšími příjmy a samoživitelé, nebude mít nadále ani tolik, kolik garantují dávky.

V exekuci je dnes v Česku více než 860 tisíc lidí, dalších asi 100 tisíc je v insolvenci. Stát svými pravidly do značné míry k nárůstu dluhů řady těchto lidí do nesplatitelných částek sám přispěl. Byť se některé praktiky daří měnit, dluhy, které narostly na mnohanásobky původních částek, lidem zůstaly. Insolvenční novela je navíc nastavená tak, že řada dlužníků na oddlužení nedosáhne. Pokud nechceme říct, že tito lidé jsou občany druhé nebo třetí třídy, musí jim být zajištěna alespoň minimální ochranu příjmu, alespoň na úrovni (ostatně velmi nízkého) minima v systémech dávek. Navýšení základní nezabavitelné částky na tuto úroveň a její růst v návaznosti na růst příjmu ze zaměstnání, představuje jedinečnou možnost, jak dostat velkou skupinu obyvatel z pasti chudoby zpět na legální trh práce.

Změna nezabavitelné částky by nestála stát nic. Naopak by velmi pravděpodobně by vedla ke zvýšení příjmů do státní kasy skrze daňové odvody, zvýšení důchodových odvodů, a pokud by se dobře nastavila, zřejmě i ke splácení dluhů. Podle našich zkušeností z terénu lidé v exekuci pracují za nízké mzdy, takže stejně dluhy téměř nesplácejí. Zaměstnavatelům by dala možnost odměňovat zaměstnavatele.

Tolik ekonomické argumenty – i bez nich by ale měla platit odpovědnost státu za ochranu základních sociálních práv svých občanů. Právě schválená změna však na tuto odpovědnost i ekonomické argumenty rezignuje.

Lucie Trlifajová
Centrum pro společenské otázky – SPOT
autorka je antropoložka a analytička sociálních politik