Rozhodl jsem se šířit pohodu a klid a předávat dál všechno, co mi připadá krásné. Vždyť život je o tom, abychom dělali jeden druhému radost, proč taky ne, že? A tak bych chtěl poděkovat jednomu z největších „radostů“ této země.

Sídlí na dalším krásném místě, jímž je Pražský hrad. Ten je tak krásný, že se turisté mohou při jeho návštěvě ufotit a to ještě většinou netuší, kolik krásných lidí si tam náš krásný, spravedlivý a skromný prezident Miloš Zeman přivedl. Muž, který má pro každou příležitost připravené nějaké to vtipné, trefné a hlavně vlídné slovíčko, ale není tím, o kom chci psát. Tím je totiž jeho mluvčí, který je prezidentovi velkou oporou. Jiří Ovčáček je, nebojím se to napsat, nejkrásnější ze všech těch krásných lidí, kteří nyní hledí nad Prahu z cimbuří téhle historické památky.

Pan Ovčáček je tak krásný, příjemný a sympatický člověk, až mi jedna bývalá kamarádka (přestala se mnou kamarádit sama, pro rozdílnost názorů) oznámila, že by byla hrdá, kdyby byl jejím synem.

Možná, že se mnou přestala přátelit poté, co jsem se nesmyslně otázal, jestli jsem slyšel správně: blbá? „Ne, hrdá!“ odvětila a zatím se odmlčela. Tak je to pravda. Kdo by nebyl na toho našeho Ovčáčka-čtveráčka taky hrdý. Je to přece správný muž na správném místě. Krásný člověk uprostřed krásných lidí, šířících z Hradu do podhradí pozitivní energii, dobrou náladu a samé krásné a přívětivé myšlenky prostřednictvím krásných a přívětivých slov.

Ale někdy to ani on nevydrží. Když se opovážím použít slov pana Hrabala: Jak by tady bylo krásně, kdyby tady nebyly ty vosy.

Ano, jako masařky na lejno se teď slétlo „tupé nemyslící stádo“ (tak pan Ovčáček musel ty lidi označit) na jeho Twitter a Facebook a místo toho, aby zde mohl tenhle krásný člověk dál šířit povědomí o všech těch krásných věcech, které na Hradě dělají pro lid vezdejší, rozhodlo se jej zaplevelit vším možným a hlavně nezajímavým.

Ještě že má pan Ovčáček nadhled a asertivitu vytrénovanou bohatými zkušenostmi z tak krásných a oduševnělých médií, která dělají tolik užitečného na cestě téhle společnosti k lepším zítřkům. Někdo sice říká, že Haló noviny jsou žurnalistický póvl a Blesk je bulvár právě pro to tupé nemyslící stádo, ale my víme své. Tuším, že pan Ovčáček zkoušel velikostí svých myšlenek z těchhle plátků udělat něco na způsob českých New York Times. Jak se mu tahle sisyfovská dřina podařila, posuďte sami.

Zkrátka na Ovčáčka, pardon na pana Ovčáčka, nám nesahejte, a když jej občas okolnosti přinutí přece jen použít nějaké to příkřejší hodnocení, je to důkaz toho, že i tak krásný a jemný člověk musí adekvátně bránit svého pána, sebe samotného a potažmo nás všechny.

Děkujeme, pane Jiří, hodně síly do dalších bojů o lepší a krásnější společnost.

Jan Dvořák
novinář