Už několik let si většina řidičů před každou jízdou klade jednu a tu samou otázku. Mám při jízdě autem zapnout navigaci a nechat si „mluvit“ do řízení, nebo to odjedu po paměti z hlavy? Tuhle volbu nám přinášejí navigační aplikace. Někdo je jejich velkým příznivcem a cestování bez nich si už nedovede představit. Jiní se zase nechtějí zdržovat zadáváním adresy a navigaci zapnou, až když jsou bezradní.

Zavedení „vychytávek“ jako je například přepočet nejrychlejší cesty s ohledem na aktuální stav dopravy však je lákadlem i pro ty z druhé skupiny. Z jízdy podle navigace se stalo poměrně časté a oblíbené konverzační téma v rodině, mezi kamarády či kolegy. Většina z nás tak už intuitivně chápe, jaká jsou pro a proti jejího využití. Když chci jet podle navigace, musím znát pokud možno co nejpřesněji cílovou adresu. Nikdo se nechce splést v názvu ulice a hnát se přes celé město někam jinam. Proto je před vyjetím dobré si ověřit, že navrhovaná cesta vede skutečně tam, kam se opravdu chci dostat.

Co ale když podle navigace jede řidič taxislužby či služby, kterou si objednám přes aplikaci. V době před navigacemi měla spotřebiteli jisté záruky kvalifikované služby zaručit, alespoň v rovině teorie, zkouška z místopisu. Řidičem taxislužby ve velkém městě jako je Praha se mohl stát pouze ten, kdo složil zkoušky z místopisu a měl tedy mít schopnost po městě se pohodlně orientovat. Člověk však jak známo zapomíná a v Praze zkoušky z místopisu od roku 2003 přestaly podléhat pravidelnému přezkušování.

Další problém je, že moderní velkoměsto se mění velmi rychle. Otevření tunelu Blanka například notně pozměnilo způsob navigace po Praze. Zkouška z místopisu se tak stala pouze biflováním, které pomůže přehoupnout se přes kvalifikační zeď a stát se řidičem taxislužby, aniž by však mohla fungovat jako skutečná záruka orientace řidiče taxislužby po městě. I řidiči taxislužby tak často navigační aplikace zapínají a jezdí podle nich. Potřebujeme v éře navigačních aplikací ještě tuto formální bariéru? Z testů, které od roku 2016 provádí Spotřebitelské fórum, vyplývá, že zvládnuté zacházení s moderními navigačními aplikacemi, které fungují v reálném čase s ohledem na dopravní situaci (Waze, Google Maps, Mapy.cz), je více než schopné nahradit znalosti místopisu, požadované od licencovaných provozovatelů taxislužeb.

Biflování jmen ulic a čekání na volný termín zkoušky z místopisu prodlouží zahájení činnosti o měsíce a řadu zájemců může odradit úplně. Umělá překážka tak snižuje příliv nové konkurence, a to většinou není v zájmu spotřebitele. Zejména ne toho, který přesně zná adresu místa svého dojezdu. Ten by raději zvolil službu, která pro něho přijede co nejrychleji a dopraví jej v pohodlí, za slušnou cenu a klidně podle navigace.

Detailní znalosti místopisu by naopak mohly být výhodou specializovaných taxislužeb, které by pravidelným přezkušováním svých řidičů zákazníkům zaručovaly dopravu po městě „z hlavy“ bez nutnosti znát přesnou adresu místa dojezdu. Taková specializace může nastat vlivem poptávky na trhu, případně by po vzoru londýnských černých taxíků mohly existovat speciální licence či certifikace, které by zaštiťovala místní samospráva. V době digitálních technologií nemá smysl požadovat po všech řidičích taxislužby, aby splňovali něco, co bude využíváno jen v omezené skupině případů. Spotřebitel si danou službu intuitivně zvolí sám. Nemělo by mu to dělat větší potíž, než když se intuitivně rozhoduje, jestli sám v autě pojede podle navigace nebo po paměti.

Kryštof Kruliš
předseda správní rady Spotřebitelského fóra z.ú.