V Česku není zvykem stávkovat, jako je tomu například ve Francii. A už vůbec není obvyklé, aby stávkovali čeští učitelé. Naposledy stávkovali před deseti lety. Situace musí být hodně zlá, když se ve středu zavřelo přes tisíc škol, skoro tři tisícovky škol omezilo provoz a dalších tři tisíce škol stávku podpořilo, jak uvedl předseda školských odborů František Dobšík. Toto rozhodně není debakl, jak se snaží podsouvat médiím ministr školství Robert Plaga. Když se do nějaké akce zapojí většina, nelze ji považovat za neúspěšnou. Zorganizovat stávku během pár dní naopak zaslouží velké uznání. Samozřejmě se vyrojila i řada kritiků, ale ti by se do odborářů pustili stejně, i kdyby se stávka připravovala půl roku a místo učitelů by ji organizovala profesionální PR agentura.

Učitelé jsou opravdu velmi naštvaní, jinak by do stávky nešli. Na první pohled to může vypadat, že stávkovali především za vyšší platy, ale nenechte se mýlit. Učitelé stávkovali především za kvalitní školství, lepší podmínky pro vzdělávání a budoucnost této země. Dělají to spíše pro vaše děti, než pro sebe. Vláda totiž zahnala učitele do kouta, a ti se museli nějak bránit. Jiný způsob, jak upozornit veřejnost, že politici dlouhá léta školství zanedbávají, není.

Vláda se snaží vzbudit dojem, že žádný důvod pro stávku neexistoval. Učitelé mají nejvyšší platy v historii. V posledních letech jim strmě rostou a dokonce se už od roku 2018 ví, jak vysoké budou v roce 2021 – prý to bude 45 000 korun. To je ovšem hrubá manipulace. Píše se o nějaké jiné profesi, kolik bude brát za čtyři roky? Nepíše. Veřejnost tak žije v omylu, že učitelé už tyto peníze dávno mají. Většina z nich ale na průměrný plat nedosáhne, nebo se ho dočká až po 32 letech praxe. Například nyní je nástupní plat učitelky mateřské školy necelých 22 000 korun hrubého, což je přibližně 17 000 korun čistého. Průměrná mzda ve státě je tedy vyšší, než průměrný plat učitelky ve školce, přestože má leckdy vysokoškolské vzdělání. Těch neexistujících 23 000 korun je rozdíl mezi manipulací a skutečností.

Podobně se loni obtýden omílalo v novinách, že učitelské platy se zvýší o 15 procent. Nakonec se ukázalo, že to bylo jen 11 procent. A letos je to stejné. Růst učitelských platů je jen mírně vyšší, než růst průměrných mezd všech zaměstnanců. Každý má dnes vyšší plat, než jaký měl před několika lety. Říkat to jen o učitelích je opět záměrná manipulace politiků, na kterou by měli novináři upozorňovat, ne ji nekriticky přejímat a posílat vše dál směrem k veřejnosti.

Učitelé jsou frustrovaní z toho, že se neustále mluví jen o jejich platech, a to o částkách, které nikdy na svých výplatních páskách neviděli a ani nikdy neuvidí. Přitom zpráva, že politikům se od příštího roku zvyšují platy o 10 procent, prosvištěla prakticky bez povšimnutí. Ministr školství Robert Plaga se handrkuje s odboráři a odmítá, aby tarifní platy učitelům vzrostly více než o 8 procent, prý aby měli ředitelé škol zbylá 2 procenta na odměny pro ty nejlepší učitele. Dobrý ředitel ovšem špatné učitele vůbec nezaměstná a těch pár stovek navíc žádného učitele motivovat nebude, když se mu počítají ze základu 28 000 korun hrubého, což je nástupní plat učitele střední školy.

Politici se snaží učitelské platy nadsazovat, jak se dá. Započítají do průměru platy ředitelů nebo odměny za práci navíc v evropských projektech. A následně tyto částky předhodí veřejnosti, aby záviděla. Proč se ale nikde nepíše o platech úředníků? Například těch na ministerstvu školství… Víte, že ředitel odboru měl loni 940 000 korun ročně, z čehož odměny činily 140 000 korun? Nebo že si náměstek ministra přišel za rok na 1 900 000 korun, z čehož odměny tvořily 420 000 korun? Nepsalo se ani o tom, že náměstek ministra školství Václav Pícl rozeslal v září dopis hejtmanům a zřizovatelům škol, ať nezařazují ředitelky mateřských škol do vyšší platové třídy, díky čemuž by dostaly měsíčně navíc pár stokorun za svou náročnou práci. O problémech, s nimiž se kantoři musí potýkat, se většinou mlčí.

Absolventi pedagogických fakult nechtějí za současných podmínek ve školství pracovat. Chybí tisíce učitelů, za které musí zaskakovat nekvalifikovaní. Jinak by hrozilo, že v září řekne ředitel školy rodičům: „Odveďte si své děti domů, vyhlašuji roční prázdniny, protože není, kdo by je učil.“ Naštěstí zachraňují situaci učitelé v důchodovém věku, kteří se rozhodli, že neodejdou do penze. Čerství absolventi radši rovnou nastupují jinam, protože je ve školství čeká kromě učení spousta papírování nebo konflikty s rodiči a žáky kvůli nezvládnuté inkluzi. Do toho jim „experti na školství“, kteří nikdy ve škole nepracovali, udílejí knížecí rady, co mají děla jinak, lépe a radostněji. Pod vlivem těchto „odborníků“ politici ve školství neustále něco mění. Zásadně se ale nikdy nezeptají učitelů, co si o změnách myslí, natož aby je zkusili nejprve ověřit v praxi. Výsledkem je nekvalitní legislativa, kterou je nutné neustále novelizovat, protože ve skutečném světě nefunguje. To vše jen posiluje frustraci učitelů.

Aby stát na školství ušetřil, nacpal do tříd maximum žáků. Ve třídě mateřské školy je tak jedna učitelka na až 28 dětí, na základní škole dokonce na 34 žáků, což v zahraničí nemá obdoby. Zároveň se ale vyžaduje, aby učitelé k žákům přistupovali individuálně. Kantoři jsou tak neustále přetěžováni a hrozí jim syndrom vyhoření. Desítky tisíc učitelů kvůli tomu ze školství odešlo. Další bohužel rezignovali. Učitelé, kteří to nevzdali a neztratili naději, že se může situace zlepšit, ve středu stávkovali. Buďme vděční za každého kantora, který se snaží dosáhnout zlepšení situace a upozornit na problémy ve školství veřejnost. A to i za cenu, že přišel zapojením do stávky o část svého platu. Jsem rád, že velká část rodičů učitele podpořila. Předseda Fóra rodičů Petr Chaluš dokonce vystoupil na tiskové konferenci školských odborů, kde vyhlášení stávky podpořil.

Možná se začíná blýskat na lepší časy, protože někteří vládní i opoziční politici díky stávce vystoupili s návrhy na dodatečné navýšení školského rozpočtu pro příští rok. Díky tomu by se mohlo vyhladovělé české školství vzpamatovat a začít se v budoucnu postupně zlepšovat.

Radek Sárközi
prezident Pedagogické komory