Martin Hála: Jak vyrobit z nepohodlných, ale pravdivých informací “extrémní postoje”
Vedle krkolomných česko-čínských vztahů se stal v posledních letech předmětem kritické reflexe i samotný český diskurz o Číně. Z dobrých důvodů, byť ne vždy dobrými metodami.
Některé projevy tohoto „metadiskurzu“ názorně dokládají intelektuální limity společenské diskuze v naší zemi. Tragikomickým příkladem mohou sloužit např. příslušné výstupy Ústavu mezinárodních vztahů (poslední z nich zde, str. 82-94). Ten snad ani nemá cenu komentovat, postačí odkaz na naši odezvu na předchozí text ÚMV na toto téma - současný výstup se od toho předešlého nijak zvlášť neliší, autor se nenamáhal ani s updatováním relevantní faktografie (v posledních měsících vskutku bohaté).
„Studie“ ÚMV o české mediální diskuzi o Číně vyšla paradoxně krátce po největším v celé sérii skandálů s tímto tématem spojených, snahou společnosti Home Credit skrytě ovlivňovat českou veřejnou diskuzi ve prospěch ČLR prostřednictvím PR agentury C&B Reputation Management. (Netřeba dodávat, že „odborná studie“ ÚMV žádnou z těchto kontroverzí slovem nezmiňuje, jakoby autor žil na jiné planetě.)
Do metadiskuze se posléze zapojil i jeden z hlavních protagonistů této poslední kauzy, Vít Vojta z projektu Sinoskop, podporovaného podle zjištění Aktuálně.cz společností HC prostřednictvím agentury C&B. Jeho úhel pohledu je natolik, řekněme, idiosynkratický, že stojí za pár poznámek.
Nebohá oběť českého McCarthismu
Pan Vojta (je-li skutečně autorem textu on, čímž si nemůžeme být po nedávných odhaleních o podílu agentury C&B na výstupech jeho projektu zcela jisti) vyjádřil svůj pohled na věc formou recenze knihy Petra Nutila Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Vojta má pocit, že s obsahem knihy rezonuje a pokládá ji za doklad, že se on sám stal obětí propagandistických postupů v knize popisovaných, a následného honu na čarodějnice, ba dokonce českého “McCarthismu”. To je vpravdě nevídaná stylizace do role oběti u člověka, jehož skrytě podporovala nejbohatší finanční skupina ve Střední Evropě prostřednictvím vykutálené agentury, známé svým politickým marketingem. (Nota bene finanční skupina, která vyhrožuje kritičtějším hlasům soudními žalobami.)
Ještě pozoruhodnější je však samotná volba recenzované publikace a jejího autora pana Nutila jakožto uznávané autority, která má doložit Vojtův status nepochopené a pronásledované oběti nepřátelské propagandy. Petr Nutil je veřejnosti znám především jako spoluzakladatel internetového projektu Manipulátoři.cz, který rozkrývá nejrůznější případy manipulace českého veřejného mínění. Na jeho webu najdeme mj. text Placené články, stížnosti zaměstnavatelům. I takto bojuje Home Credit za čínské zájmy, který shrnuje kauzu s financováním Sinoskopu od Home Creditu přes agenturu C&B. Sinoskop a jeho zakladatel Vít Vojta tedy figurují přinejmenším na webovém projektu Petra Nutila jako aktivní manipulátoři, a nikoliv nebohé oběti nepřátelské propagandy. Těžko říct, proč si Vojta zvolil právě Nutilovu knihu na svou rádoby obhajobu a sebestylizaci do role oběti českého „McCarthismu“.
Pravda jako „extrémní postoj“
Pan Vojta (případně agentura C&B) ve svém podivně logicky převráceném textu nezapomněl ani na nás, projekt Sinopsis. Bez zjevné souvislosti s recenzovanou publikací přechází do náletu střemhlav:
Když jsem si nechal z databáze Newton Media zpracovat statistiku vstupů k Číně do veřejnoprávních médií (ČRO a ČT24) za rok 2019, překvapilo mne, že asi ke 2/3 všech vstupů si veřejnoprávní média pozvala jen několik málo lidí z jediné neziskovky, kteří podle nezávislé analýzy Asociace pro mezinárodní otázky (AMO, 2017) patří mezi osobnosti s nejextrémnějšími pohledy na Čínu (viz publikace Central Europe for Sale: The Politics of China’s Influence, str. 11).
Ta „jedna neziskovka“ jsme samozřejmě my, Sinopsis. Člověku by se chtělo dodat: vidíte, jde to i bez zákulisní tlačenky HC a agentur typu C&B. Pokud máte podložené argumenty a ověřené informace, nepotřebujete, aby vás do médií potají cpala marketingová agentura. Za pozornost ovšem stojí tvrzení o „nezávislé analýze“ AMO z roku 2017, podle níž jsme prý „osobnosti s nejextrémnějšími názory na Čínu“.
Zmiňovaná analýza vznikla v rámci projektu Chinfluence. Krátce jsem se podivné metodologii tohoto výstupu věnoval v jednom ze svých minulých sloupků. Analýza Chinfluence vpodstatě přiřazuje účastníkům debaty o Číně hodnoty pro- a proti-čínskosti v rozmezí -1 až +1 bez ohledu na to, zda se jedná o konjunkturální prohlášení různých politiků a politických podnikatelů, nebo pečlivě vyzdrojované studie čerpající z primárních zdrojů v několika jazycích. Výsledkem je bizarní tabulka (str. 8) pro- a proti-čínských elementů, kterou vřele doporučuji k důkladnému prostudování.
Patrně nejzábavnější část grafu je hodnota „0“, tedy dokonalá neutralita (a v logice tohoto přístupu snad i objektivita). Sdílejí ji poměrně nesourodé osobnosti, např. prezidentův zmizelý poradce a někdejší předseda konglomerátu CEFC Jie Ťien-ming s Miroslavou Němcovou (ODS) či Jaromírem Soukupem (z TV Barrandov). Prostý „reality check“ by měl autorům naznačit, že jejich metodika asi nebude úplně v pořádku.
Žel, reality check není nejsilnější stránkou českých metadiskurzů. „Extrémní postoje“ projektu Sinopsis, jež z této povedené studie vyvodil Vít Vojta (případně agentura C&B), spočívají zřejmě v mém vlastním skóre -0,9 (s hodnotou -1 mě překonal už jen Ondřej Neumann z Hlídacího psa, který ovšem dle svého vlastního vyjádření v té době o Číně nenapsal ani řádku).
Racionální střed mezi pravdou a lží
Se svým negativním hodnocením tak podle studie stojím na opačném konci „polarizované“ diskuze o Číně než představitelé jako Miloš Zeman (+0,6). Diskuzi chybí zdravý racionální „střed“ - nejen obrazně, ale po zmizení dokonale vyváženého předsedy Jie Ťien-minga už i doslova. Jedinou šanci na depolarizování diskuze tak skýtá až do opětovného návratu předsedy Jie snad jen Jaromír Soukup.
Přístup „plus minus“, nebo „pro a proti“ je v českém „metadiskurzu“ přes svá zjevná logická úskalí poměrně rozšířený, zejména v zainteresované byznysové komunitě. Naposledy ho frapantně formuloval spolumajitel a lobbista skupiny J&T (někdejšího partnera společnosti CEFC) Dušan Palcr v rozhovoru pro Seznam.
Absurdita takového přístupu se nejlépe vyjeví právě ve studii Chinfluence. Hodnocení plus a minus odrážejí (pokud vůbec něco) konkrétní témata v dobovém diskurzu o Číně. Tomu v té době dominovalo téma čínských investic a společnosti CEFC, označované Milošem Zemanem (+0,6) za jejich „vlajkovou loď“. Projekt Sinopsis (-0,9) naopak zdůrazňoval iluzornost takových očekávání a silně pochybný charakter společnosti CEFC a jejího předsedy.
V tom jsme se skutečně ocitli s prezidentem Zemanem na opačném konci názorového spektra. Spíše než „extrémní postoje“ však tyto opačné konce reprezentovaly jiný protiklad - protiklad mezi pravdou a lží (nebo kombinací lži a naivity). S časovým odstupem dnes víme, že Zeman a jeho okolí se v této diskuzi prakticky ve všem mýlili (což už dnes se skřípěním zubů přiznává i Zeman sám). Projekt Sinopsis měl prostě kvalitnější a spolehlivější informace, a vposledku tak vyhodnotil situaci správně. Nejde o to, že máme se Zemanem na jeho politiku „restartu“ vztahů s Čínou opačné názory. Podstatné je, že Zeman se mýlil a my měli pravdu.
Dohromady žádné investice z ČLR nepřišly a společnost CEFC byla jeden velký podfuk. To muselo být jasné každému soudnému a nezaujatému pozorovateli prakticky od počátku, bez ohledu na pofidérní skóre plus či mínus. Zamlžit to nemohou žádné nedovařené studie ani obracení termínu propaganda naruby. Pravda není pozice “uprostřed”. Pravda je opak lži.
Některé projevy tohoto „metadiskurzu“ názorně dokládají intelektuální limity společenské diskuze v naší zemi. Tragikomickým příkladem mohou sloužit např. příslušné výstupy Ústavu mezinárodních vztahů (poslední z nich zde, str. 82-94). Ten snad ani nemá cenu komentovat, postačí odkaz na naši odezvu na předchozí text ÚMV na toto téma - současný výstup se od toho předešlého nijak zvlášť neliší, autor se nenamáhal ani s updatováním relevantní faktografie (v posledních měsících vskutku bohaté).
„Studie“ ÚMV o české mediální diskuzi o Číně vyšla paradoxně krátce po největším v celé sérii skandálů s tímto tématem spojených, snahou společnosti Home Credit skrytě ovlivňovat českou veřejnou diskuzi ve prospěch ČLR prostřednictvím PR agentury C&B Reputation Management. (Netřeba dodávat, že „odborná studie“ ÚMV žádnou z těchto kontroverzí slovem nezmiňuje, jakoby autor žil na jiné planetě.)
Do metadiskuze se posléze zapojil i jeden z hlavních protagonistů této poslední kauzy, Vít Vojta z projektu Sinoskop, podporovaného podle zjištění Aktuálně.cz společností HC prostřednictvím agentury C&B. Jeho úhel pohledu je natolik, řekněme, idiosynkratický, že stojí za pár poznámek.
Nebohá oběť českého McCarthismu
Pan Vojta (je-li skutečně autorem textu on, čímž si nemůžeme být po nedávných odhaleních o podílu agentury C&B na výstupech jeho projektu zcela jisti) vyjádřil svůj pohled na věc formou recenze knihy Petra Nutila Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Vojta má pocit, že s obsahem knihy rezonuje a pokládá ji za doklad, že se on sám stal obětí propagandistických postupů v knize popisovaných, a následného honu na čarodějnice, ba dokonce českého “McCarthismu”. To je vpravdě nevídaná stylizace do role oběti u člověka, jehož skrytě podporovala nejbohatší finanční skupina ve Střední Evropě prostřednictvím vykutálené agentury, známé svým politickým marketingem. (Nota bene finanční skupina, která vyhrožuje kritičtějším hlasům soudními žalobami.)
Ještě pozoruhodnější je však samotná volba recenzované publikace a jejího autora pana Nutila jakožto uznávané autority, která má doložit Vojtův status nepochopené a pronásledované oběti nepřátelské propagandy. Petr Nutil je veřejnosti znám především jako spoluzakladatel internetového projektu Manipulátoři.cz, který rozkrývá nejrůznější případy manipulace českého veřejného mínění. Na jeho webu najdeme mj. text Placené články, stížnosti zaměstnavatelům. I takto bojuje Home Credit za čínské zájmy, který shrnuje kauzu s financováním Sinoskopu od Home Creditu přes agenturu C&B. Sinoskop a jeho zakladatel Vít Vojta tedy figurují přinejmenším na webovém projektu Petra Nutila jako aktivní manipulátoři, a nikoliv nebohé oběti nepřátelské propagandy. Těžko říct, proč si Vojta zvolil právě Nutilovu knihu na svou rádoby obhajobu a sebestylizaci do role oběti českého „McCarthismu“.
Pravda jako „extrémní postoj“
Pan Vojta (případně agentura C&B) ve svém podivně logicky převráceném textu nezapomněl ani na nás, projekt Sinopsis. Bez zjevné souvislosti s recenzovanou publikací přechází do náletu střemhlav:
Když jsem si nechal z databáze Newton Media zpracovat statistiku vstupů k Číně do veřejnoprávních médií (ČRO a ČT24) za rok 2019, překvapilo mne, že asi ke 2/3 všech vstupů si veřejnoprávní média pozvala jen několik málo lidí z jediné neziskovky, kteří podle nezávislé analýzy Asociace pro mezinárodní otázky (AMO, 2017) patří mezi osobnosti s nejextrémnějšími pohledy na Čínu (viz publikace Central Europe for Sale: The Politics of China’s Influence, str. 11).
Ta „jedna neziskovka“ jsme samozřejmě my, Sinopsis. Člověku by se chtělo dodat: vidíte, jde to i bez zákulisní tlačenky HC a agentur typu C&B. Pokud máte podložené argumenty a ověřené informace, nepotřebujete, aby vás do médií potají cpala marketingová agentura. Za pozornost ovšem stojí tvrzení o „nezávislé analýze“ AMO z roku 2017, podle níž jsme prý „osobnosti s nejextrémnějšími názory na Čínu“.
Zmiňovaná analýza vznikla v rámci projektu Chinfluence. Krátce jsem se podivné metodologii tohoto výstupu věnoval v jednom ze svých minulých sloupků. Analýza Chinfluence vpodstatě přiřazuje účastníkům debaty o Číně hodnoty pro- a proti-čínskosti v rozmezí -1 až +1 bez ohledu na to, zda se jedná o konjunkturální prohlášení různých politiků a politických podnikatelů, nebo pečlivě vyzdrojované studie čerpající z primárních zdrojů v několika jazycích. Výsledkem je bizarní tabulka (str. 8) pro- a proti-čínských elementů, kterou vřele doporučuji k důkladnému prostudování.
Patrně nejzábavnější část grafu je hodnota „0“, tedy dokonalá neutralita (a v logice tohoto přístupu snad i objektivita). Sdílejí ji poměrně nesourodé osobnosti, např. prezidentův zmizelý poradce a někdejší předseda konglomerátu CEFC Jie Ťien-ming s Miroslavou Němcovou (ODS) či Jaromírem Soukupem (z TV Barrandov). Prostý „reality check“ by měl autorům naznačit, že jejich metodika asi nebude úplně v pořádku.
Žel, reality check není nejsilnější stránkou českých metadiskurzů. „Extrémní postoje“ projektu Sinopsis, jež z této povedené studie vyvodil Vít Vojta (případně agentura C&B), spočívají zřejmě v mém vlastním skóre -0,9 (s hodnotou -1 mě překonal už jen Ondřej Neumann z Hlídacího psa, který ovšem dle svého vlastního vyjádření v té době o Číně nenapsal ani řádku).
Racionální střed mezi pravdou a lží
Se svým negativním hodnocením tak podle studie stojím na opačném konci „polarizované“ diskuze o Číně než představitelé jako Miloš Zeman (+0,6). Diskuzi chybí zdravý racionální „střed“ - nejen obrazně, ale po zmizení dokonale vyváženého předsedy Jie Ťien-minga už i doslova. Jedinou šanci na depolarizování diskuze tak skýtá až do opětovného návratu předsedy Jie snad jen Jaromír Soukup.
Přístup „plus minus“, nebo „pro a proti“ je v českém „metadiskurzu“ přes svá zjevná logická úskalí poměrně rozšířený, zejména v zainteresované byznysové komunitě. Naposledy ho frapantně formuloval spolumajitel a lobbista skupiny J&T (někdejšího partnera společnosti CEFC) Dušan Palcr v rozhovoru pro Seznam.
Absurdita takového přístupu se nejlépe vyjeví právě ve studii Chinfluence. Hodnocení plus a minus odrážejí (pokud vůbec něco) konkrétní témata v dobovém diskurzu o Číně. Tomu v té době dominovalo téma čínských investic a společnosti CEFC, označované Milošem Zemanem (+0,6) za jejich „vlajkovou loď“. Projekt Sinopsis (-0,9) naopak zdůrazňoval iluzornost takových očekávání a silně pochybný charakter společnosti CEFC a jejího předsedy.
V tom jsme se skutečně ocitli s prezidentem Zemanem na opačném konci názorového spektra. Spíše než „extrémní postoje“ však tyto opačné konce reprezentovaly jiný protiklad - protiklad mezi pravdou a lží (nebo kombinací lži a naivity). S časovým odstupem dnes víme, že Zeman a jeho okolí se v této diskuzi prakticky ve všem mýlili (což už dnes se skřípěním zubů přiznává i Zeman sám). Projekt Sinopsis měl prostě kvalitnější a spolehlivější informace, a vposledku tak vyhodnotil situaci správně. Nejde o to, že máme se Zemanem na jeho politiku „restartu“ vztahů s Čínou opačné názory. Podstatné je, že Zeman se mýlil a my měli pravdu.
Dohromady žádné investice z ČLR nepřišly a společnost CEFC byla jeden velký podfuk. To muselo být jasné každému soudnému a nezaujatému pozorovateli prakticky od počátku, bez ohledu na pofidérní skóre plus či mínus. Zamlžit to nemohou žádné nedovařené studie ani obracení termínu propaganda naruby. Pravda není pozice “uprostřed”. Pravda je opak lži.