V sedmasedmdesáti letech odešel americký křesťanský psycholog a spisovatel Larry Crabb. Češi mu vděčí za to, že jim krátce po revoluci pomohl zvládnout expanzi náboženství, které místo vnitřní proměny nabízelo instantní vítězství víry nad pochybami a slabostmi. Tento sebeklam byl pro mnohé zničující.

Bod číslo 1: Řekni kouzelné slůvko Ježíš a je hotovo. Zažiješ štěstí, zdraví a pokoj svatý.
Bod číslo 2: Pokud nejsi šťastný, zdravý a svatý, opakuješ bod č.1. Pokud ani po opakování stále nejsi šťastný, zdravý a bohatý, je problém ve tvém přijímači; patrně ve slabé anténě víry, kterou si neumíš stáhnout nebeská dobrodiní k sobě na zem.

Zhruba takhle vypadala podstatná část „hnutí víry“, rychle se šířícího evangelikálního křesťanství, jež k nám zkraje 90. let pronikalo díky brožurám i „misionářům“ hlavně z USA. Byli jsme přece ten „nejateističtější národ na světě“, pro zahraniční kazatele a duchovědce něco na způsob úhoru, který by se, po staletích od dob Jana Husa, znovu mohl zazelenat. Chce to jen správně věřit, „name it and claim it“, tedy správně pojmenovat a nárokovat si to, co pro nás Bůh připravil.

Pokud evangelium prosperity nefunguje, pokud máš stále jen jednu nohu, dluhy, rakovinu nebo stojíš před rozvodem, nemůžeš vinit Boha, chyba je v tobě.

Možná teď lépe porozumíme výstřelkům Donalda Trumpa, když se dozvídáme, že právě v takovém duchovním světě vyrůstal. Lze se pak divit, že coby americký prezident se pokoušel poroučet realitě podle svých představ?

Není těžké domyslet, že tento druh křesťanství, který stejně jako jiná magie věří ve správné použití přístupového hesla, po čase přináší v lepším případě frustraci, v horším pak pocit viny z toho, že magické průpovídky nefungují. Jenomže tuzemští psychologové, psychiatři a další odborníci měli zkraje 90. let náboženství po vzoru Freudova uvažování spíše za iluzi, než aby se s nimi dala konzultovat neuspokojivost vnitřní proměny.

První odborník, který bral mladé evangelikály, znepokojené rozporem mezi jazykem víry a její žitou podobou vážně, byl americký psycholog Larry Crabb. V malém, rovněž evangelikálním nakladatelství Návrat domů, vyšla v roce 1993 jeho kniha Uvnitř (v originále vydaná pod názvem Inside Out o pět let dříve). Ty, kdo byli příliš poctiví, než aby předstírali vyrovnanost a úlevu od vnitřních zápasů, v ní chválil, že sami sobě nelžou. Vlastně potvrdil jejich podezření, že pouhé přeznačkování reality není skutečnou proměnou.

V jistém smyslu tento okrajový spor předběhl svou dobu: potřeba dosahovat výsledků ihned, netrpělivost kultury instantního uspokojení, u nás naplno udeřila až o něco později. A nyní – v pandemické krizi - okoušíme trpké plody této mentality. Zvlášť v politice i v ekonomickém myšlení jsme už viděli mnoho obměn tehdejšího „evangelia prosperity“ slibujícího okamžitou nápravu k dokonalosti.

Symptomem americké kulturní hegemonie byl často export tamního problému - a následně i export jeho řešení. Crabbovo uvažování je v tomto smyslu možné považovat za náplast na rány způsobené splašenými americkými evangelikály. Poselství biblického učitele a duchovního vedoucího Americké asociace křesťanských terapeutů je však daleko univerzálnější: Změna může přijít, pokud začneš uvnitř.