Před více než půl stoletím napsal můj oblíbený americký spisovatel židovského původu Philip Roth esej o tom, jak těžké je psát ve Spojených státech 60. let prózu: a sice proto, že každodenní realita a její následné uchopení v televizi daleko překonávají vše, s čímž by snad dokázala přijít představivost umělce.

Těžko říct, co by soudil o specificky české situaci posledních dnů, týdnů a měsíců. Určitě by ho však nijak netěšila, neb měl k naší zemi, kultuře a lidem upřímný vztah. Netěší ani mě, a volně inspirovaná Rothovými myšlenkami (jehož eseje jsem měla tu čest překládat) se tedy pouštím do této poznámky.

Pohnula mě k ní zpráva, podle níž se vláda chystá vypsat novou soutěž na kampaň, která má obyvatel získat pro očkování. Odhlédneme-li od pramalé včasnosti tohoto úmyslu, jakož i od schopnosti státního aparátu uspořádat výběrové řízení, je pravdou, že jsem si na toto téma – patrně jako většina občanů – povšimla prozatím pouhých dvou nadobyčej trapných pokusů. Jednak plakátu s jehlou a naučným textem z díly ministerstva zdravotnictví, o jehož odborné způsobilosti řídit epidemii lze vzhledem k dosaženým výsledkům s úspěchem pochybovat. A pak také videíčka dvou rozjuchaných influencerů, u nichž není jasné, proč by je měl kdokoli podezírat z vhledu do covidové problematiky.

Jistě, o reklamě a PR toho jako lingvistka a literátka vím jen málo, nicméně předpokládám, že zásadní premisou je získat člověka pro produkt, který možná ne úplně potřebuje, nebo z různých důvodů nechce. Shánějí se tedy celebrity, které by nám jej – patřičně načinčaný – doporučili. V případě vakcín však dle mého názoru ničeho takového netřeba: vždyť je, jak opakovaně zaznělo, připravily a ozkoušely nejlepší mozky planety, a jiná cesta ze současné mizérie patrně – jak vidíme na příkladu takzvaných vyspělých států – vážně nevede.

Proto jsem na koleně a za pár minut vystřihla slogan, který dozajista splňuje požadavky na stručnost, výstižnost a mírnou nadsázku, takže jej lze snadno třeba i tweetovat. Tím spíš, že pracuje se sugestivní řečnickou otázkou. Dávám jej tedy bez nároku na honorář všanc všem marketingovým mágům i tvořivé mladší generaci: „Chcete se dožít dalších voleb? Dejte se očkovat!“

Já se jich totiž dožít chci už proto, že prozatím nemám důvod si myslet, že nebudou svobodné a demokratické. A hlavně proto, že se chci zase stýkat se studenty, kolegy a přáteli. Dostatečně se s nimi pobavit a pak konečně začít opět dělat něco smysluplného.

Hana Ulmanová
Autorka je amerikanistka, vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.