Katastrofa, budeme muset zavřít, děsí se teplárny. Povolenky strmě zdražily!
To je titulek článku, který vyšel dnes na webu Seznam zprávy. Je skutečně katastrofa, že se cena za vypuštění tuny oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv vyšplhala na 50 EURO? A není to náhodou ještě málo za způsobení klimatické změny se všemi důsledky na prostředí pro život?

Kolik vlastně stojí odložení jedné tuny směsného komunálního odpadu do popelnice? Každý občan u nás vyprodukuje ročně asi 550 kilo směsného komunálního odpadu (zdroj). My v Táboře platíme ročně 696 Kč, tedy 1,27 Kč za kilo. Komunální odpad se ukládá na (zpravidla) zabezpečené skládky, ze kterých se jímají unikající skleníkové plyny. Po uzavření se ze skládky stává pěkný krajinný prvek.

Odložení tuny komunálního odpadu tedy stojí jejího původce (v Táboře) 1.270 Kč, což je přibližně 49 EURO. Odložení tuny oxidu uhličitého do atmosféry stojí aktuálně stejně, jako odložení tuny komunálního odpadu. Přitom oxid uhličitý v atmosféře nebude příjemným krajinným prvkem. Nejméně po desetiletí se stane důvodem nestabilního klimatu, povodní, sucha a dalších negativních dopadů na lokální ekosystémy. Bohužel často zcela devastujícím…

ALE – za odložení tuny oxidu uhličitého platí firma, která prodává elektřinu, teplo, ocel a další, což jsou celkem dobře usazené a stabilní komodity. Občan, jako producent komunálního odpadu ale už těm, kdo platí za odkládání emisí do atmosféry, zaplatil za jejich produkty, v jejichž ceně je započtena i cena za odložení každé tuny oxidu uhličitého! A často si ani nemohl vybrat, komu vlastně platí (nejméně právě za teplo).

I když teplárny vyhrožují, přesto nezavřou, protože i při ceně povolenky na znečištění ovzduší tunou oxidu uhličitého na úrovni 100 EURO stále celkem slušně vydělají…

Doporučuji všem, aby si pročetli odkazovaný článek a zaměřili se přitom na v něm citované zdroje a vyjádření ;-). Myslím, že každý pochopí, o co tu vlastně běží…

Jan Káňa
Zakladatel a člen správní rady,
Biochar Foundation, n.f.
Vzděláním stavební projektant, následně podnikatel ve stavebnictví, od roku 2004 projektový manažer v biotechnologiích a technologiích pro obnovitelné zdroje. Autor řešení výroby biouhlu v rámci provozu bioplynové stanice, oceněné cenou Česká inovace v kategorii společensky prospěšná inovace a cenou Quality innovation award. Původce několika technických patentů a užitných vzorů. Spoluzakladatel firmy BIOUHEL.CZ a nadačního fondu Biochar Foundation.

Text byl původně publikován na biochar.foundation