Stát má ve svém počínání dvě základní funkce: represivní a stimulační. Zjednodušeně je můžeme označit jako pravou a levou ruku státu. Represí stát předchází, potírá a trestá nežádoucí a zlé aktivity svých občanů. Stimulací naopak usiluje o to, aby žádoucí a pro společnost přínosné aktivity občanů se ještě více rozšířily a rozvinuly.

Typickou represivní složkou státu je policie, zpravodajské služby, armáda, trestní soudnictví, státní zastupitelství. Typickou stimulační složkou státu jsou vzdělávací instituce, aktivní politika zaměstnanosti, podpora podnikání a inovací, podpora výzkumu a vývoje, podpora činnosti neziskových organizací. Zatímco z té části simulační může a rozhodně i má vzejít něco nového a přínosného, co stojí za to, aby nejen stát, ale i celá společnost hledala, nacházela a rozvíjela, z té části represivní nic takového čekat nelze.

Represivní složky hlídají, číhají, sledují a trestají viníky, kteří byli přistiženi. Pokud nejsou viníci, nejsou zlé činy, represivní mašina prostě mele naprázdno. A ať ta represivní mašina už má nebo nemá koho sledovat a trestat, nikdy neposune společnost nikam dopředu, ve svých mantinelech může pouze uplatňovat zákon a vynucovat jeho dodržování. A to je dost málo, většina z nás zákony dodržuje a ani o tom nějak nepřemýšlí, ale společnost jako celek samo o sobě pouhé dodržování zákonů nikam neposunuje (technologicky, kulturně, morálně, sociálně). Tím nechci říci, že stát represivní složky nepotřebuje, ani že jejich práce není záslužná.

Chtěl bych tím jen říci, že člověk s celoživotní zkušeností u represivních složek, například kriminální policie, je již svým způsobem poznamenán svojí profesí v tom, jak uvažuje a s jakými nápady dokáže přijít. Pokud je jeho hlavní kompetencí sledování osob a sběr negativních informací na tyto osoby, k tomu, aby je při následném výslechu nějakým způsobem manipuloval ať k doznání svých činů nebo k něčemu jinému – např. dodání důvěrných informací o jiných osobách a jejich činech, pak od takového člověka v politice asi mnoho přínosného čekat nemůžeme.

Takový člověk nám asi veřejnou zprávu příliš elektronizovat nebude, nedá šanci novým technologiím, aby bojovaly s klimatickou změnou. A nedá také šanci, aby zaměstnanci více využívali home office nebo si zkrátili pracovní dobu. Totiž to vše vyžaduje nové způsoby myšlení, nová řešení a hlavně úplně nové zákony, což zpochybní ty staré. To je představiteli represe zásadně proti srsti, dodržování zákonů má vepsáno ve své krvi a ve své profesní DNA. Je to smysl jeho života. Udržet status quo a sloužit těm, kdo stojí u moci nyní. Beze změn. Bez invence. Bez pokroku. Protože ty destabilizují systém a berou klid na práci represivním složkám.

Ing. Pavel Večeřa