V posledních letech, s tím, jak rostly obavy o budoucnost české demokracie, stalo se připomínání studentského shromáždění v pátek 17. listopadu a revolučních událostí, které tato demonstrace jako rozbuška odpálila, překvapivě důležité. Zejména pro všechny ty z nás, kteří chtěli ukázat, že hodnoty Babišovy vlády a Zemanova prezidentského úřadu nejsou ty hodnoty, za které lidi demonstrovali v roce 1989.

17. listopad 2021 je konečně jiný, protože je to okamžik nového začátku a nové naděje na změnu. V krátké době se ujme správy věcí veřejných vláda, která slíbila vrátit naši republiku na cestu poctivé, spravedlivé a evropské demokracie.
Skončí tak doufejme otáčení kormidla k uzavřené a zkorumpované politice Orbána v Maďarsku a Kaczynského v Polsku.

Za posledních deset let naše země prožila a přežila tvrdé útoky na nezávislé veřejné instituce, na veřejnoprávní média i na vládu práva. Nesmíme však znovu podlehnout dojmu, že věci budou rychle v pořádku a že teď máme navždy zaručené svobody, jež jsme si vydobyli poprvé v roce 1989.

Největší hrozba totiž trvá – česká společnost je hluboce rozdělená. Pokud sečteme všechny hlasy opozičních stran, které se chtějí vrátit k hodnotám roku 1989 (ODS, TOP 09, KDU, Pirátů, Starostů a nezávislých a Zelených), získáme 44, 4% všech hlasů. Pokud však sečteme hlasy těch stran, které byly jasně na druhé straně pomyslné barikády (ANO, SPD, KSČM, Volný blok a Trikolóra, Svobodní), dopočítáme se neuvěřitelných 44, 39% všech hlasů. Ano, tak malý je dnes rozdíl mezi blokem pro otevřenou demokracii a mezi blokem populistů a extrémistů všeho druhu!

Často se sama sebe ptám, jak je možné, že základní hodnoty Studentského hnutí a Občanského fóra – návrat do Evropy, spravedlnost pro všechny a svobodná, nezávislá média – jsou pod takovým soustředěným tlakem?

Musíme si uvědomit, že toto rozdělení společnosti se nestalo přes noc a že není náhodné – je výsledkem promyšlené - a bohužel úspěšné - strategie velkých politických hráčů. Z toho plyne, že aktivní nemůžeme být jen tehdy, když přijde krize.
Během celé své kariéry používají Miloš Zeman a Andrej Babiš negativní, provokativní a demagogickou rétoriku tak, aby získali a udrželi si politickou moc. Rozdělení na “oni” jsou špatní a “my” jsme dobří používají úspěšně oba – a oběma jde přitom jen o to, aby se postarali o sebe a o své přátele.

Andrej Babiš nám už mnohokrát ukázal, jak brutální dovede být, pokud nedostane to, po čem prahne. Teď půjde ještě do větších extrémů, s tím musíme počítat. Vždyť proto vedl (zatím neúspěšně) kampaň na uprchlících, které nikdo neviděl, na hysterii proti EU, která jde po jeho nekalých obchodech a na lžích proti mladým lidem kolem Pirátů. Miloš Zeman je hlavně mstivý a nikdy nezapomíná, kdo mu odepřel poslušnost. I teď ještě může překvapit.

Ptáme-li se, proč tato strategie rozdělování nachází v mnoha částech naší společnosti příznivou odezvu, musíme si přiznat, že i demokratické strany někdy podlehnou pokušení k této polarizaci přispívat. Jak popisuje politolog Ivan Krastev, jazyk „meritokracie“ a důraz na „vítěze” ekonomické transformace způsobuje, že velké části společnosti se cítí elitám odcizené a elitami zapomenuté.

Příliš často se “slušnost” a “spolupráce” jeví politickým stranám jako vhodný “dodatečný nápad” – většinou pod tlakem novinářů a veřejného mínění. Lidé, kteří se cítí ignorováni, budou vždy otevřenější argumentům Babiše, Zemana, Okamury a dalších populistů. Nesmíme nikdy na tyto argumenty přistoupit, ale musíme se upřímně začít zabývat tím, co jsou legitimní obavy a pocity lidí “na periferii” politického rozhodování.

Obdivuhodně rychlé vytvoření nové vlády neznamená konec práce – naopak, je to pouze nová příležitost, jak dělat věci lépe. Pokud chceme opravdu využít celý potenciál této příležitosti, musíme rozbít začarovaný kruh toho, co jsme v minulosti sami zanedbali a co umožnilo populistům chopit se moci.

Je mnoho věcí, jež je potřeba udělat, ale zaměřím se pouze na některé, velmi specifické výzvy:

1. Držme se hodnot, jež jsme prosazovali ve volební kampani

Obě koalice slíbily poctivé, nezkorumpované vládnutí.

Obě se zavázaly vrátit nás mezi země, které pozitivně přispívají k úspěšnému fungování Evopské unie.

Jistě se najdou lidé, kteří budou tlačit ministry a jejich rezorty do lavírování tam, kde je potřeba jasný názor. I ti, kteří se pokusí zatáhnout je do neprůhledných dohod a zakázek.

2. Respektujme občanskou společnost a nezávislá media

Naši populisté se shodnou na jednom – lidé mají přijít k volbám, hodit jim svůj hlas – a pak zase čtyři roky mlčet.

Proto opakované podkopávání občanské společnosti, proto usilovné napadání nezávislých médií - a těch veřejnoprávních, tedy České televize a Českého rozhlasu, v první řadě.

Nikdy nesmíme zapomenout, že to byli mladí lidé ze spolku Milión chvilek pro demokracii, kteří i v době největšího marasmu drželi pochodeň naděje, mobilizovali tisíce lidí zejména mimo velká města a dokazovali znovu a znovu, že demokratické hodnoty jsou v české společnosti stále živé. Bez nich by letošní úspěch demokratických stran nebyl možný.

Byli to také všichni stateční novináři, kteří se nenechali zastrašit a pokračovali v investigativní práci – bez nich bychom se o mnohých skandálech posledních let ani nedozvěděli. Přitom mnozí se museli přes noc vyrovnat s tím, že kdysi kritické psaní Mladé fronty a Lidových novin se změnilo v pochlebování novému majiteli Babišovi a ti, kteří se odmítli podrobit, museli zakládat nakonec média nová, doslova na zelené louce.

3. Nedovolme Babišovi, aby určoval agendu

Andrej Babiš už ukázal, že bude čím dál tím více “hnědý”.

Jelikož jeho jediným zájmem je vlastní status a osobní bohatství, nemá co získat ze slušné, proevropské vlády.

Je nepředstavitelně bohatý a mocný. A udělá cokoliv, aby nové vládě uškodil. Přes poslance ANO, které kontroluje jako by byli zaměstnanci jeho, nikoliv voličů, má obrovský vliv.

Přes média, která vlastní a která tvoří skutečné impérium, má vliv ještě větší. Jeho novináři nemají co ztratit, budou proto ještě agresivnější a ještě méně objektivní, než dosud. Vládu budou napadat při každé příležitosti, i s tím je třeba počítat.

Nejdůležitější je, aby to nebyl Babiš, kdo bude nastavovat agendu, kdo bude nastolovat témata. Nová vláda musí být proaktivní, musí zůstat jednotná a neměla by přistupovat na jeho “priority”.

Ano, Andrej Babiš udělá všechno pro to, aby rozdělil novou pětikoalici. A ano, to nesmíme dopustit.

Protože i přes všechny těžkosti - výše zmíněné i jiné - základní kameny společenského konsensu z roku 1989 zatím tíhu doby udržely. Většina našich institucí odolala tíhnutí směrem na Východ – a ti, kdo věří v otevřenou demokratickou Evropu, v posledních parlamentních volbách naše postavení uhájili.

Máme všechny důvody k optimismu dnes, 17. listopadu 2021.
Jen musíme zůstat opatrní a dělat všechno pro to, abychom naši svobodu a naši demokracii ubránili i nadále.

Pravda a láska ještě nevítězí, ale máme znovu naději!

PhDr. Monika MacDonagh-Pajerová, 17.11.2021 
Autorka byla v roce 1989 mluvčí stávkujících studentů,
diplomatka a vysokoškolská učitelka