V souvislosti s napadením Ukrajiny Ruskem evropské státy ohlašují navýšení výdajů na obranu.

Jakkoliv takových slibů v minulosti zaznělo už mnoho, dá se předpokládat, že s ohledem na agresivní Rusko budou tentokrát alespoň částečně naplněny. Utratit se dá jakákoliv částka, jak ale investovat do obrany, aby výsledkem byla opravdu vyšší bezpečnost, výkonnější hospodářství, inovativnější prostředí a silnější společnost?

Odpověď je překvapivě jednoduchá.

Investovat společně. Ideálně v rámci celé EU. Investice do obrany mají v sobě obrovský růstový potenciál, který kvůli roztříštěnosti obranných politik jednotlivých států EU využíváme jen omezeně. Jestli byla někdy správná doba na společnou evropskou obranu, tak je to právě teď. Je čas naplnit článek 42 Lisabonské smlouvy o společné obraně, je čas na Evropskou armádu.

Co společnou obranou získáme? Vyšší bezpečnost. V rámci EU máme 27 armád. Každá armáda má své plány, své představy o vyzbrojení. Byť těchto 27 armád brání stejné hodnoty a stejný prostor a v případě ohrožení budou spolupracovat, různorodé vybavení i velení jejich sílu snižuje. Pořád to bude 27 armád s 27 přístupy. Tato roztříštěnost sil EU oslabuje. Společná koordinovaná obrana EU by vedla i k posílení NATO.

Silný průmysl. S čestnými výjimkami, kdy díky European Defence Agency spolupracují, nakupuje 27 armád samostatně. 27 výběrových řízení, 27 zakázek. A i když armády jistě preferují svůj domácí trh, ne každý stát je tak silný, aby měl vlastní zbrojní průmysl. Roztříštěnost tak vede k nákupům v různých státech i na různých kontinentech. Spolupráce by posílila evropský průmysl, nákup pro větší trh by umožnil růst obranného průmyslu i v menších zemích. Evropa by mohla prostředky do obrany investovat převážně v Evropě a posílit tak vlastní průmysl i hospodářství. Srovnejme to s pozicí USA, kde investují do vývoje omezeného počtu techniky, kde hledí na to, aby jejich systémy byly kompatibilní, a své finance nechávají z valné části ve své ekonomice. Výdaje na obranu mají sice násobné, ale vrací je zpátky do vlastní ekonomiky.

Inovace. Armáda byla, je a bude inkubátorem inovací. Pokud ale máme 27 armád, většina z nich nemá samostatně sílu na investice do výzkumu a vývoje. A tak jen nakupují už hotové výrobky a o jednu z největších přidaných hodnot, armádní výzkum, tak přicházíme. Společný postup by umožnil růst evropského vojenského výzkumu a vývoje. A je notorietou, že výsledky armádního výzkumu najdou často uplatnění i v civilním životě. Pokud by byl dostatečně silný objednatel v podobě spolupracujících států EU, významná část výzkumu a vývoje by mohla zůstat v EU, což by posílilo její bezpečnost i ekonomiku.
Úspory. Koordinované investice do armádního vybavení a zaručení jeho kompatibility povedou k úsporám. Dlouhodobá strategie pro větší trh umožňuje lepší plánování kapacit výroby, nepřeplácení se mezi jednotlivými státy, umožňuje jejich zastupitelné využití, umožňuje okamžitou vzájemnou pomoc.

EU ukázala akceschopnost, když se postavila ruské agresi na Ukrajině. Ukázala, že dokáže jednat rychle a rázně. Vojensky ale byla odkázána na pomoc USA a zapojení jednotlivých států EU. Spolupráce v obranné politice by posílila celou EU. Unie je bohatá, na hodnotách založená, dospělá. Ale pokud jde o obranu, obrací se o pomoc na USA. Není už na čase dospět i v obraně? Není už na čase, aby EU byla v rámci NATO rovnocenným partnerem USA?

Společná evropská obrana znamená rozumněji investované prostředky do bezpečnější, bohatší, soudržnější a inovativnější Evropy. Nebude to jednoduchá cesta, ale stojí za to se na ni pustit.

Jan Farský