Musíme si promluvit o Putinovi, pane faráři
Lež a překrucování patří do výbavy cynického stratéga z Kremlu. Ještě nedávno se ale Putinovy myšlenky ozývaly z českých kazatelen.
Vedle pozastavení jaderné dohody, omezující počet jaderných hlavic, nebo konstatování, že ruská ekonomika stíhaná sankcemi není na kolenou, se náboženská část úmorně dlouhého Putinova projevu o stavu země z minulého úterý vlastně jeví nepodstatná. Destrukce tradiční rodiny, zvrácenosti, a dokonce pedofilie jako životní styl Západu, všechno to známé hrkání válečného kolovrátku ovšem tentokrát Putin osvěžil teologickou vsuvkou. „Jak je známo, anglikánská církev plánuje zvážit myšlenku genderově neutrálního Boha. Co k tomu mám dodat? Ať jim Bůh odpustí, neboť nevědí, co činí,“ rozhodil Putin rukama. Následoval potlesk. Aplaus sbírají podobné myšlenky o prohnilosti Západu, spiknutí liberálů také u nás, často od představitelů církve, dokonce z kazatelen. Jen poslední rok už to není tak okaté. Opakovat víceméně totéž, co tvrdí masový vrah, je přece jen silná káva.
Za „jednoduše mylné“ označil hned následující den Putinovy teologické pohádky mluvčí anglikánů. Zkráceně, v křesťanství i v židovství je Bůh nazýván Otcem, zároveň ale stále platí starobylé přesvědčení, že o Bohu nelze prohlásit, že je mužem nebo ženou, snažil se vysvětlit mluvčí. Ruská propaganda se podle všeho chytla drápkem krátké poznámky liturgické komise při anglikánském synodu, který se konal začátkem letošního února. Pokud jde i názor na stejnopohlavní partnerství, je anglikánská církev skutečně dlouhodobě rozdělená. Na témže synodu došli biskupové po osmihodinovém jednání a hlasování v poměru 250: 181 k závěru, že anglikánští duchovní mohou žehnat stejnopohlavní civilní sňatky. Zároveň však platí, že nemusejí, pokud vůči tomu mají výhrady ve svém svědomí. Jednotlivé farnosti mají jasně deklarovat, zda je u nich něco takového možné, a tak předejít „zmatku a zklamání“.
Jenomže svědomí je pro ruskou propagandistickou mašinu příliš jemná matérie. Stejně jako pravdivost v nějaké složitější otázce, včetně etických a teologických. Předpokládat, že Putinův zájem o náboženství, je něco víc než cynický kalkul, je samozřejmě naivní. Dodat vojenskému tažení náboženskou a morální kostru, je samozřejmě jeden z fíglů Putinovy „maskirovky“, tedy válečné lsti. Podařilo se mu vytvořit prakticky alternativní náboženství, toužící po moci, namísto služby. Že se debaty o genderu nebo proměně konceptu rodiny vedou i v církvi, je pro pochmurné věštce zkázy Západu příležitostí k apokalyptickým proroctvím i z tuzemských kazatelen.
Zkáza, kterou pán Kremlu rozpoutal na Ukrajině, údajně nakažené západní bezbožností, je pro pochmurné věštce příležitostí skončit s papouškováním Putinových fantazií.
Petr Vizina
Vedle pozastavení jaderné dohody, omezující počet jaderných hlavic, nebo konstatování, že ruská ekonomika stíhaná sankcemi není na kolenou, se náboženská část úmorně dlouhého Putinova projevu o stavu země z minulého úterý vlastně jeví nepodstatná. Destrukce tradiční rodiny, zvrácenosti, a dokonce pedofilie jako životní styl Západu, všechno to známé hrkání válečného kolovrátku ovšem tentokrát Putin osvěžil teologickou vsuvkou. „Jak je známo, anglikánská církev plánuje zvážit myšlenku genderově neutrálního Boha. Co k tomu mám dodat? Ať jim Bůh odpustí, neboť nevědí, co činí,“ rozhodil Putin rukama. Následoval potlesk. Aplaus sbírají podobné myšlenky o prohnilosti Západu, spiknutí liberálů také u nás, často od představitelů církve, dokonce z kazatelen. Jen poslední rok už to není tak okaté. Opakovat víceméně totéž, co tvrdí masový vrah, je přece jen silná káva.
Za „jednoduše mylné“ označil hned následující den Putinovy teologické pohádky mluvčí anglikánů. Zkráceně, v křesťanství i v židovství je Bůh nazýván Otcem, zároveň ale stále platí starobylé přesvědčení, že o Bohu nelze prohlásit, že je mužem nebo ženou, snažil se vysvětlit mluvčí. Ruská propaganda se podle všeho chytla drápkem krátké poznámky liturgické komise při anglikánském synodu, který se konal začátkem letošního února. Pokud jde i názor na stejnopohlavní partnerství, je anglikánská církev skutečně dlouhodobě rozdělená. Na témže synodu došli biskupové po osmihodinovém jednání a hlasování v poměru 250: 181 k závěru, že anglikánští duchovní mohou žehnat stejnopohlavní civilní sňatky. Zároveň však platí, že nemusejí, pokud vůči tomu mají výhrady ve svém svědomí. Jednotlivé farnosti mají jasně deklarovat, zda je u nich něco takového možné, a tak předejít „zmatku a zklamání“.
Jenomže svědomí je pro ruskou propagandistickou mašinu příliš jemná matérie. Stejně jako pravdivost v nějaké složitější otázce, včetně etických a teologických. Předpokládat, že Putinův zájem o náboženství, je něco víc než cynický kalkul, je samozřejmě naivní. Dodat vojenskému tažení náboženskou a morální kostru, je samozřejmě jeden z fíglů Putinovy „maskirovky“, tedy válečné lsti. Podařilo se mu vytvořit prakticky alternativní náboženství, toužící po moci, namísto služby. Že se debaty o genderu nebo proměně konceptu rodiny vedou i v církvi, je pro pochmurné věštce zkázy Západu příležitostí k apokalyptickým proroctvím i z tuzemských kazatelen.
Zkáza, kterou pán Kremlu rozpoutal na Ukrajině, údajně nakažené západní bezbožností, je pro pochmurné věštce příležitostí skončit s papouškováním Putinových fantazií.
Petr Vizina