Letošní 1. máj je ve znamení svobody pohybu
László Andor, člen Evropské komise odpovědný za zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění
1. květen je spojován s oslavami práce. V letošním roce si v tento den připomínáme také sedmé výročí největšího rozšíření Evropské unie a jsme svědky odstranění jedněch z úplně posledních překážek volného pohybu pracovníků. 1. května končí pro 15 „starých“ členských zemí (EU-15) možnost omezovat pohyb pracovníků z 8 „nových“ členských zemí (EU-8), které do EU vstoupily v roce 2004. Pracovníci z Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska, Polska, Lotyšska, Litvy a Estonska si nyní budou moci hledat práci ve většině členských států. To je dobrá zpráva.
V roce 2004 tato omezení způsobila, že pro mnohé lidi v zemích EU-8 mělo rozšíření poněkud trpkou příchuť. V zemích EU-15 se totiž začaly šířit obavy, že otevřený evropský trh ohrozí mzdy a pracovní místa, pokud bude pracovníkům ze zemí, jako jsou Polsko a Česká republika, umožněno zaměstnání v těchto státech.
Avšak zprávy, které Evropská komise v letech 2006 a 2008 vypracovala, ukázaly, že migrační toky z východu na západ měly na EU-15 jednoznačně pozitivní dopad, zejména v zemích, které své trhy práce otevřely bez omezení. Příchozí pracovníci nevytlačili místní pracovní sílu. Naopak, zaplnili mezery na trhu. Nezvýšili míru nezaměstnanosti a nestali se zátěží pro sociální služby. Příslušníci z „novějších“ členských států tvoří ve „starších“ členských zemích pouze přibližně 0,7 % populace v produktivním věku. Počet migrantů z nečlenských zemí EU je mnohem vyšší, činí téměř 6 %.
Otevřené trhy práce také napomohly snížit nelegální zaměstnávání a nenaplnila se ani obava ze sociálního dumpingu. Mzdy místních pracovníků v letech 2003–2007 nadále rostly, a to jak v zemích, odkud pracovníci odcházeli, tak v zemích, kam směřovali. Zkušenosti ukazují, že lidé jdou tam, kde jsou pracovní místa. Přeshraniční mobilita pracovní síly je samoregulační a v době ekonomického útlumu se snižuje.
Odstraňování těchto omezení v letošním roce, který je stále ve znamení krize, však také může vyvolat smíšené pocity. V době, kdy má stále více občanů problém vyjít každý měsíc s penězi, se silněji než kdy dříve ozývá volání po protekcionismu. A ačkoliv musí nyní všechny země otevřít své trhy práce pro státy EU-8, budou Rumunsko a Bulharsko možná muset počkat až do prosince 2013.
Přestože byla finanční krize pro Evropu těžkou zkouškou, stanovila si minulý rok Evropská unie v rámci strategie Evropa 2020 ambiciózní cíle pro zvýšení počtu a kvality pracovních míst a pro boj s chudobou. Situace se však lepší jen pomalu, poptávka po pracovní síle se výrazně nezvyšuje a nejistoty spojené s krizí v eurozóně odrazují od investic. Pro mladé lidi je obzvláště těžké najít první zaměstnání a starší pracovníci jsou konfrontováni s tím, že musí setrvat na trhu práce déle.
Součástí řešení evropské nezaměstnanosti je mobilita. Musíme tedy zjistit, co je třeba učinit pro usměrňování mobility tak, aby byla co nejprospěšnější, a to jak v zemích původu pracovníků, tak v zemích, kam odcházejí za prací.
V zemích původu je třeba vyvíjet úsilí a strategie, aby mobilita fungovala oběma směry. Je nutné posoudit potenciální riziko odlivu pracovních sil, zejména mezi zdravotníky nebo odborníky na informační a komunikační technologie. Pohyb kvalifikovaných pracovníků by měl být kruhový, aby se tito lidé vrátili zpět s cennými znalostmi a zkušenostmi, které mohou později napomoci rozvíjet místní ekonomiku a společnost. Aby nedocházelo k problémům, je také důležité posilovat sociální dialog v novějších členských státech EU a vyvíjet optimální strategie zaměstnanosti prostřednictvím zapojení všech zúčastněných stran.
Zatímco v některých zemích, kam lidé odcházejí za prací, stále panují určité obavy z „přílivu“ pracovníků, musíme se již nyní začít připravovat na nedostatek kvalifikované pracovní síly v různých odvětvích a povoláních (inženýři, řemeslničtí mistři, lékaři atd.). Evropská komise může spolupracovat s členskými státy, aby se při zprostředkování zaměstnání lépe dařilo vyhledávat pracovníky vhodné pro daná pracovní místa. Z nedávných debat o mobilitě také vyplynulo, že minimální mzda může být dobrým nástrojem také v zemích, kde dosud nebyla zavedena. A pokud nadcházející období přinese pozitivní zkušenosti, mohou být termíny pro Rumunsko a Bulharsko také přehodnoceny.
V den Svátku práce bychom však především měli zdůraznit, že možnost pracovat a studovat v jiném členském státě je základním kamenem Evropské unie. Toto právo a svoboda nejen přispívá k boji proti nezaměstnanosti, ale je i konkrétní připomínkou toho, co občanům nových členských států vstup do Evropské unie přinesl.
Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice

V roce 2004 tato omezení způsobila, že pro mnohé lidi v zemích EU-8 mělo rozšíření poněkud trpkou příchuť. V zemích EU-15 se totiž začaly šířit obavy, že otevřený evropský trh ohrozí mzdy a pracovní místa, pokud bude pracovníkům ze zemí, jako jsou Polsko a Česká republika, umožněno zaměstnání v těchto státech.
Avšak zprávy, které Evropská komise v letech 2006 a 2008 vypracovala, ukázaly, že migrační toky z východu na západ měly na EU-15 jednoznačně pozitivní dopad, zejména v zemích, které své trhy práce otevřely bez omezení. Příchozí pracovníci nevytlačili místní pracovní sílu. Naopak, zaplnili mezery na trhu. Nezvýšili míru nezaměstnanosti a nestali se zátěží pro sociální služby. Příslušníci z „novějších“ členských států tvoří ve „starších“ členských zemích pouze přibližně 0,7 % populace v produktivním věku. Počet migrantů z nečlenských zemí EU je mnohem vyšší, činí téměř 6 %.
Otevřené trhy práce také napomohly snížit nelegální zaměstnávání a nenaplnila se ani obava ze sociálního dumpingu. Mzdy místních pracovníků v letech 2003–2007 nadále rostly, a to jak v zemích, odkud pracovníci odcházeli, tak v zemích, kam směřovali. Zkušenosti ukazují, že lidé jdou tam, kde jsou pracovní místa. Přeshraniční mobilita pracovní síly je samoregulační a v době ekonomického útlumu se snižuje.
Odstraňování těchto omezení v letošním roce, který je stále ve znamení krize, však také může vyvolat smíšené pocity. V době, kdy má stále více občanů problém vyjít každý měsíc s penězi, se silněji než kdy dříve ozývá volání po protekcionismu. A ačkoliv musí nyní všechny země otevřít své trhy práce pro státy EU-8, budou Rumunsko a Bulharsko možná muset počkat až do prosince 2013.
Přestože byla finanční krize pro Evropu těžkou zkouškou, stanovila si minulý rok Evropská unie v rámci strategie Evropa 2020 ambiciózní cíle pro zvýšení počtu a kvality pracovních míst a pro boj s chudobou. Situace se však lepší jen pomalu, poptávka po pracovní síle se výrazně nezvyšuje a nejistoty spojené s krizí v eurozóně odrazují od investic. Pro mladé lidi je obzvláště těžké najít první zaměstnání a starší pracovníci jsou konfrontováni s tím, že musí setrvat na trhu práce déle.
Součástí řešení evropské nezaměstnanosti je mobilita. Musíme tedy zjistit, co je třeba učinit pro usměrňování mobility tak, aby byla co nejprospěšnější, a to jak v zemích původu pracovníků, tak v zemích, kam odcházejí za prací.
V zemích původu je třeba vyvíjet úsilí a strategie, aby mobilita fungovala oběma směry. Je nutné posoudit potenciální riziko odlivu pracovních sil, zejména mezi zdravotníky nebo odborníky na informační a komunikační technologie. Pohyb kvalifikovaných pracovníků by měl být kruhový, aby se tito lidé vrátili zpět s cennými znalostmi a zkušenostmi, které mohou později napomoci rozvíjet místní ekonomiku a společnost. Aby nedocházelo k problémům, je také důležité posilovat sociální dialog v novějších členských státech EU a vyvíjet optimální strategie zaměstnanosti prostřednictvím zapojení všech zúčastněných stran.
Zatímco v některých zemích, kam lidé odcházejí za prací, stále panují určité obavy z „přílivu“ pracovníků, musíme se již nyní začít připravovat na nedostatek kvalifikované pracovní síly v různých odvětvích a povoláních (inženýři, řemeslničtí mistři, lékaři atd.). Evropská komise může spolupracovat s členskými státy, aby se při zprostředkování zaměstnání lépe dařilo vyhledávat pracovníky vhodné pro daná pracovní místa. Z nedávných debat o mobilitě také vyplynulo, že minimální mzda může být dobrým nástrojem také v zemích, kde dosud nebyla zavedena. A pokud nadcházející období přinese pozitivní zkušenosti, mohou být termíny pro Rumunsko a Bulharsko také přehodnoceny.
V den Svátku práce bychom však především měli zdůraznit, že možnost pracovat a studovat v jiném členském státě je základním kamenem Evropské unie. Toto právo a svoboda nejen přispívá k boji proti nezaměstnanosti, ale je i konkrétní připomínkou toho, co občanům nových členských států vstup do Evropské unie přinesl.
Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice