Praha, město billbokultury
Kdo si ještě vzpomene, jak vypadala "outdoorová reklama“ za bolševika, ten si dodnes každý bill- a jiný board prohlíží s podvědomou nedůvěrou. Tohle už tu přece bylo, v principu.
Jen se ty nápisy jmenovaly Za mír - za socialismus, Litvínov - město chemiků nebo maximálně Pijte mléko, je zdravé. A byly trvanlivější, někdy dokonce z betonu.
Vyznačovaly se, a to měly opravdu společné skoro všechny, strašnou prázdnotou sdělení. Místo informace vám poskytly spíš horror vacui. Tedy pokud jste se někdy bannery komunismu pokusili vnímat.
Foto: Lubomír Kotek
Jak tehdy, tak teď mají pouliční slogany královskou výsadu: velkoplakát nemůžete vypnout ani ignorovat jako jinou reklamu, naopak s ním musíte žít v jednom městě a v jedné ulici. Jako kdysi majitel činžovní vily vyfasoval nájemníky, ani vás se nikdo na nic neptal.
Za právo nedotknutelně trčet do prostoru by se nám měly plakáty revanšovat. Důkladně.
Dokonce nepožadujeme, aby byly vkusné a ne hloupé. Když už musí viset, stačilo by nám vlastně jen jedno: obyčejná informace. Jenže i to je bohužel jen zbožné přání.
U volebních billboardů trpíme, my v Praze a vy jinde, ještě po půl roce. U nás v Holešovicích, v Argentinské ulici, je jeden takový, obrovský, s „kandidátem na starostu“, který tím starostou už od listopadu je, takže to celé působí spíš jako kult osobnosti, než reklama. Obzvlášť, když tisíce wattů po nocích září na kandidátův třímetrový úsměv. Asi to něco stojí, asi se to někomu vyplatí.
Plakátovacích ploch je nadbytek. Daleko víc, než normální reklama dokáže zaplnit. Zet prázdnotou ale outdoor nesmí, to nevypadá dobře, takže se na prázdná místa dává jakási sebevýplň. Tady je její ukázka, visí po celém městě už druhým rokem.
Komu z vás, milí Pražáci (a milí Brňáci), se tyhle cool koláže ještě nezprotivily?
A pak jsou tu plakáty vyloženě nadčasové. Na pražských chodnících nedávno vyrašily desítky nových, masivních plakátonosných sloupů. Je na nich podepsaná firma, která má smlouvu na celý „městský mobiliář“, takže předpokládáme, že si i tyhle stožáry město objednalo. Protože si myslí, že je to pro jeho občany užitečné. Není.
Ty sloupy dost překážejí. Jsou arogantní. Na většině z nich se skví nápis: Praha, město kultury.
Děkujeme za připomenutí. Že je něco „městem kultury“, se pozná přesně tak, že to oznámíme na masivních reklamních panelech, zapuštěných doprostřed chodníku. Taky informace. O kultuře. Jako za bolševika.
Jan Lipold
Jen se ty nápisy jmenovaly Za mír - za socialismus, Litvínov - město chemiků nebo maximálně Pijte mléko, je zdravé. A byly trvanlivější, někdy dokonce z betonu.
Vyznačovaly se, a to měly opravdu společné skoro všechny, strašnou prázdnotou sdělení. Místo informace vám poskytly spíš horror vacui. Tedy pokud jste se někdy bannery komunismu pokusili vnímat.
Foto: Lubomír Kotek
Jak tehdy, tak teď mají pouliční slogany královskou výsadu: velkoplakát nemůžete vypnout ani ignorovat jako jinou reklamu, naopak s ním musíte žít v jednom městě a v jedné ulici. Jako kdysi majitel činžovní vily vyfasoval nájemníky, ani vás se nikdo na nic neptal.
Za právo nedotknutelně trčet do prostoru by se nám měly plakáty revanšovat. Důkladně.
Dokonce nepožadujeme, aby byly vkusné a ne hloupé. Když už musí viset, stačilo by nám vlastně jen jedno: obyčejná informace. Jenže i to je bohužel jen zbožné přání.
U volebních billboardů trpíme, my v Praze a vy jinde, ještě po půl roce. U nás v Holešovicích, v Argentinské ulici, je jeden takový, obrovský, s „kandidátem na starostu“, který tím starostou už od listopadu je, takže to celé působí spíš jako kult osobnosti, než reklama. Obzvlášť, když tisíce wattů po nocích září na kandidátův třímetrový úsměv. Asi to něco stojí, asi se to někomu vyplatí.
Plakátovacích ploch je nadbytek. Daleko víc, než normální reklama dokáže zaplnit. Zet prázdnotou ale outdoor nesmí, to nevypadá dobře, takže se na prázdná místa dává jakási sebevýplň. Tady je její ukázka, visí po celém městě už druhým rokem.
Komu z vás, milí Pražáci (a milí Brňáci), se tyhle cool koláže ještě nezprotivily?
A pak jsou tu plakáty vyloženě nadčasové. Na pražských chodnících nedávno vyrašily desítky nových, masivních plakátonosných sloupů. Je na nich podepsaná firma, která má smlouvu na celý „městský mobiliář“, takže předpokládáme, že si i tyhle stožáry město objednalo. Protože si myslí, že je to pro jeho občany užitečné. Není.
Ty sloupy dost překážejí. Jsou arogantní. Na většině z nich se skví nápis: Praha, město kultury.
Děkujeme za připomenutí. Že je něco „městem kultury“, se pozná přesně tak, že to oznámíme na masivních reklamních panelech, zapuštěných doprostřed chodníku. Taky informace. O kultuře. Jako za bolševika.
Jan Lipold