Jelikož v Praze připadají na jedno registrované auto necelí dva obyvatelé, o dojíždění přespolních nemluvě, není ve městě kde zaparkovat. Tento objev už postupně učinili řidiči, pasažéři, chodci, statistici, správci parkovišť, odtahové služby, a také radnice ve čtvrtích, kde se odstavená vozidla obzvlášť viditelně vrší.

Proto radní chtějí, aby se za parkování platilo. I tam, kde je zatím stání, odborně zvané „doprava v klidu“, zadarmo, a kromě dopravních značek a prostoru ho nic nelimituje.

Je to chvályhodný úmysl. Dokonce srovnatelný se záchrannými valy, balíčky, „půjčkami“ a jinými recepty na nemocné evropské finance. V prvním i druhém případě jde totiž o prášek na úlevu od bolesti, který tlumí příznaky, ale nemoc samotnou neléčí.

Diagnóza ovšem je - u automobilismu i zadlužené ekonomiky - natolik komplikovaná, že se zdá téměř nemožné, aby ji někdo nějakým „opatřením“ zvládl. Navíc, když někteří nedisciplinovaní pacienti odmítají spolupracovat a dovolávají se práva na stále vyšší hmotnou „životní úroveň“, kterou si dost často s tím automobilovým „luxusem“ spojují. To je ale pak těžké něco regulovat. Růžová pilulka prostě nestačí.

Dost abstrakce, zpátky do ulic. Proč se v širším centru Prahy nedá slušně zaparkovat?

1. Protože tam stojí auta místních obyvatel, kterých sice není o tolik víc než před lety, ale vozů mají několikanásobek. 2. Protože tam vyrostly - a stále rostou - nové kancelářské budovy a nákupní centra. V suterénu mají garáže, ale místa v nich jsou často příliš drahá nebo zabukovaná, takže nevyužitá. Řidičům se vyplatí - respektive jim nic jiného nezbývá - hledat místo na povrchu, kde se dá. 3. Protože do centra dojíždějí tisíce aut z aglomerací, a i kdyby nakrásně chtěla zaparkovat hned u konečné metra, kapacita P+R nestačí. Hypermarkety už svá parkoviště opevnily závorami, zato veřejný parkovací prostor ještě zbývá.

Městský organismus, se svými novostavbami a bypassy z tunelů a radiál, se stále víc přizpůsobuje automobilům, ačkoli správně by to mělo být naopak. Nové a nové placené zóny, to z tohoto pohledu je, jako by radní hodlali přehradit řeku holýma rukama.

Ale když už, tak tedy: 1. Krátkodobé parkování ve vnitřní Praze má výrazně podražit. Ve městech, která mají s Prahou srovnatelné ceny MHD, stojí hodina parkování 2, 4, i 5 eur. (Zajímavý žebříček viz zde, průměr v pražském centru by byl řekněme 1,4 eura. Praha jako celek je přitom auty zahuštěná víc, než Berlín nebo Londýn). 2. Ve smíšených zónách musí být rezidenti s předplacenou kartou rapidně zvýhodněni oproti „přespolním“. Víc, než nyní. 3. U abonentů má být výše předplatného odstupňovaná podle toho, kolik místa jejich auto zabírá. Není možné, aby za parkování platil stejně rezident se škodovkou i rezident s Landcruiserem.

Samozřejmě, někteří lidé po městě soukromě jezdit a parkovat musí, například proto, že je to součást jejich obživy. Ale je nás míň, než si myslíme.



Názorná ilustrace nejen parkovacího problému. (Na plakátu radnice v Münsteru, 2001). Jak se může přepravit 60 lidí: autem, autobusem, na kolech. Případně pěšky, mohl by ukázat čtvrtý obrázek. A kolik sobců zabírá místo?! Co je to vlastně luxus?

Čtěte také:
Auto je fetiš. Kdyby nebylo, ušetříme za Okruh

Jan Lipold, Aktuálně.cz