Obcím jde z reklamy příliš mnoho peněz, než aby si ji mohly dovolit zrušit. To je jeden z argumentů Senátu, který vrátil návrh zákona o omezení billboardů kolem silnic všech tříd zpět Sněmovně. Dal tak městům a obcím najevo, že nad bezpečnost provozu a kvalitu života jejich obyvatel staví peníze, které tak města vydělají tím nejjednodušším způsobem - záborem veřejného prostranství. To ovšem v tom lepším případě. Z reklamních instalací na soukromých pozemcích nemá obecní kasa nic.

Proč města neprovozují prostituci, nevybírají mýtné za průjezd, nepančují alkohol nebo nezakládají konopná pole? Jednoduše proto, že je to proti dobrým mravům a daleko za hranou zákona. Kdy se stane znásilňování veřejného prostoru hodnotou, za kterou se budou představitelé města stydět? Až to zakáže zákon?

Pokud si uvědomíme, že prázdnost hesel venkovních kampaní nás všechny nejen unavuje, ale že také hyzdí veřejný prostor, na jehož zvelebování města často dostávají mnohamilionové evropské granty, pak je přijetí zákona v té nejpřísnější podobě, v jaké ho schválila Sněmovna, vlastně štědrým dotačním programem - chápejme ušlý zisk jako investici do čistšího města. Navíc, ztráty nebudou nijak drastické - za necelých sto milionů korun, o které by Praha přijetím zákona přišla, postavíte sotva kilometr cyklostezky...

Debaty nad venkovní reklamou by se měly účastnit všechny relevantní hlasy - veřejné správy měst, policie, obyvatelů, šiřitelů reklamy, ale hlavně jejích zadavatelů, čili inzerentů. V důsledku je totiž velkoformátová plachta automobilky Hyundai (čti hjóndé) navrtaná do fasády secesní budovy Hlavního nádraží nejen znakem šikovnosti jejích marketérů a pověřené mediální agentury, ale také výkladní skříní buranství. A s tím by v době módní CSR chtěla být spojována málokterá větší firma - ledaže by se chtěla brzy stát námětem investigativních reportáží.

Senátu to, zdá se, nevadí.



Radim Knapp
Autor je ředitelem Za lepší život v Praze, o. s. a koordinátorem projektu Vizuvir – Co s vizuálním smogem?
www.zalepsizivotvpraze.cz