Od listopadu do února si řada věčných kverulantů v internetových diskuzích libuje, kterak je v Praze nikdo neterorizuje takovou neomaleností, jako je jízda na kole po ulici. Tehdy si však libují i ti, kteří místo aby ubíjeli nudu v diskuzích, šetří svůj drahocenný čas a prostředky třeba tím, že opravdu sviští z jedné činnosti do druhé, Prahou na kole. Mají pro sebe všech těch pár nešťastných cyklostezek, které v Praze milostivě mohly vzniknout. A mnohdy i celé vylidněné ulice. Stačí se podívat ráno z okna a přizpůsobit tomu, co spatříte, váš oděv a kolo - a můžete si užívat i tyto čtyři chladné měsíce. Užívat si pohybu, který vás uchrání před zimou, aktivity, která vás může bavit, a jež vás může značně osvobodit od trampot ranní a večerní dopravní špičky či od závislosti na službách veřejné dopravy.

V březnu roztaje půda, objeví se první teplé dny a situace se mění. Kverulant sice stále čeká na spásu u internetu, případně v zácpě s myšlenkami na Blanku, avšak vyvstává mu velký problém. Náš hrdina/ka pumpičkář/ka (pojmenování nemá logickou spojitost s pumpičkou, tu on/ona vlastně ve městě ani moc nepotřebuje...) odhazuje rukavice a kulich (jediné opravdu zásadní doplňky zimního ježdění) a vytahuje sluneční brýle. Začíná období pumpičkářských žní, čehož si je kverulant bohužel vědom a sveřepě u svého monitoru, eventuálně při nekonečném hledání volného parkovacího místa pro svůj odznak svobody, svůj vůz, krčí nos a svrašťuje obočí.

To, co by mohlo být jednoduchým aktem svraštění obočí a nasazení slunečních brýlí, je ve skutečnosti začátek velkého dramatu. Bude moct kverulant stále opakovat své těžko prokazatelné mantry o tom, že je v Praze jízda na kole nemožná, nebo přepne na rejstřík kritizující zástupy Pražanů, kteří denně prokazují pravý opak? Bude si pumpičkář/ka i na jaře užívat zejména volného prostoru a výjimečnosti setkání se svými druhy, či se zase odehraje zázrak vytažení kol ze sklepů a půd? Zázrak, který během pár dní nechá rozkvést ulice a náměstí Prahy tisíci rozmanitých a veselých lidí. Tisíci Pražanů a Pražanek, majících radost minimálně ze svých běžných cest do práce, na nákupy, do školy, či domů - to vše díky tak jednoduché věci, jakou je pohyb na kole. Je to kdo s koho a obě strany dělají, co jim přijde nejvhodnější, aby jim byl výsledek přízniv.

Kverulant, jak je jeho zvykem, buší do kláves a vymýšlí, jakou špínu by asocioval se svou vizí nepřítele, nenáviděného homo sapiens pumpitchkensis. Člověka, jenž se zpronevěřil svobodě a pokroku sedavého života tím, že se opět napřímil a usedl, podobně jako kverulantovi rodiče, prarodiče, Jaromír Jágr a Magda Vašáryová na bicykl.

A jak na příchod jara reaguje pumpička? Kromě zmíněných brýlí si připravuje sadu odpovědí, kterou bude pomáhat rostoucímu počtu svých blízkých, které rovněž láká představa velkého evolučního skoku, možnosti vystřídání sedačky za sedlo. Kde nechat opravit svůj zaprášený bicykl, kde koupit to či ono, kudy jet tam a kudy onam. To vše jsou věci, které nejsou napoprvé vůbec jasné, a pumpička počítá s tím, že se o ně ráda podělí s ostatními.

IN/OUT

Moderní způsob městského života, kdy jsme propojeni internetem a valí se na nás úkol za úkolem, sebou nese řadu negativních faktorů. Schází-li někomu během týdne pohyb, je škoda pět dní naříkat a čekat na víkend, když můžete denně jezdit na kole cestou po vašich pravidelných štacích. Je-li vám drahocenný váš čas, vězte, že na drtivou většinu přesunů po městě je kolo či velká koloběžka nejrychlejší, natož pak v kombinaci s veřejnou dopravou. O ekonomické výhodnosti ani nemluvě.

Je fascinující, jakou rychlostí se i Prahou šíří trend užitkového ježdění na kole, městské cyklistiky a celé související městské cyklokultury. Je úžasné to sledovat, je ještě lepší být při tom. V desítkách světových měst jsou o roky vývoje napřed, a tak se stačí jen podívat za humna a uvidíte, co i Praha dříve či později zažije. Lidí na kolech přibylo mezi lety 2010 a 2011 v Praze o 46%. Prostorově mnohem náročnějších aut přibývá v ulicích, kam se už teď nemají kam vejít, meziročně o 2%.

Jménem Auto*Matu vám přeji pěkné jaro plné radosti a pohody.
Vít Masare