Se zaujetím jsem si přečetl podivný, nenávistný a nesmírně hloupý text Jiřího Dolejše.
Vyspělý svět vyspěl a zbohatl na levné energii. Na fosilní energii. Pocházím z hornického regionu a dokonce i z hornické rodiny (táta, děda, tchán, strýcové, ...). Dalo by se říct, že jsem vyrostl na černém uhlí. A vždy když se chci chlubit, tak neopomenu zdůraznit, že jsem jako student brigádničil na šachtě. Fáral jsem. Jedny prázdniny dokonce u plenění, což dodnes považuji za neuvěřitelný zážitek. V té době jsme doma topili uhlím a někdy koksem. Bylo to levné (protože deputát), ale neuvěřitelně špinavé. Ale doba se změnila. Ve stejném domku se už dlouhé roky topí plynem. Je to dražší, ale čisté a pohodlné. A vidím kolem sebe mladší a novější stavby, kde se k topení využívají automaty na peletky, tepelná čerpadla nebo soláry. Takový je vývoj a nikoho to snad nepřekvapuje.
Změny v chemickém složení atmosféry, o kterých jsem nedávno psal, nejsou vidět, nelze si na ně sáhnout a bývají často zpochybňovány. Vždy si vzpomenu na pěkný český film „Dědictví aneb Kurvahošigutntág“ s božskou scénou o vidění/nevidění. Co není vidět, přesto může existovat. Ale o tom to dnes není.