Nobelova cena míru se už několikrát zdiskreditovala natolik, že mé laické postoje k jejímu udílení jsou zcela chladné. Jisté oteplení tohoto svého postoje jsem zaznamenal včera. IPCC a Al Gore získali tuto cenu napůl. Na jedné straně politické uchopení aktuálního, moderního, důležitého, ale navýsost odborného tématu jakým globální klimatická změna bezesporu je. Na straně druhé komplexní analýza recenzovaných publikací věnovaných stejnému tématu.

Klimatická změna, jejíž malou částí je i globální oteplování, je odborným tématem v prvé řadě pro klimatologii – definice, analýza, hodnocení, příčiny. Její následky odhadují a snaží se na ně připravit hydrologové, zemědělci, lesníci, energetici a další. Konečně i ekonomové pochopili, že klimatické změny jsou tématem, které má svůj ekonomický rozměr.

Politikům (a novinářům) vděčíme za rozměr mediální, bez kterého se dnes bohužel nelze obejít v žádném oboru. Ano, klimatická změna se stala i politickým tématem. To je v této oblasti zásluha i bývalého Clintonova viceprezidenta a jistě lze jeho aktivity považovat za boj (asi ne proti větrným mlýnům a už vůbec ne proti větrným elektrárnám). IPCC rovněž bojuje. Bojuje za uznání svých vědeckých analýz, bojuje proti různým skeptikům a svůj boj začíná pomalu vyhrávat. Což neznamená, že nebudou vždy existovat zastánci jiných pohledů na věc. Taková je vědecká realita.

Takto pojatý boj však ani na straně Al Gora ani na straně IPCC nemá podle mne žádnou souvislost s bojem za mír. Klimatologie je vědou na pomezí geografie a fyziky. Pokud už někdo cítil potřebu podpořit klimatologii udělením Nobelovy ceny, měla být za fyziku.