Poučení z biopaliv
Problém biopaliv je z mého pohledu problémem chemickým a ekonomickým, bohužel je označován jako problém klimatologický. Chemik zjistí jak a z čeho je možné biopalivo vyrobit, chemický technolog navrhne jak ho využít a opět chemik zjistí v co se při využití přemění (energie a odpad). Ekonom spočítá, zda je tento proces ekonomicky výhodnější než použití jiných paliv. Pokud ano, je nutné ekonomicky zhodnotit i případné negativní vlivy a není co řešit. Pokud ne, je na řadě další tah – ekonomické zhodnocení jiných výhod a rozhodnutí, zda je možné a vhodné ekonomickou nevýhodnost zvrátit daňovou nebo dotační úpravou chování ekonomických subjektů.
U biopaliv se patrně při rozhodování o daňových a dotačních výhodách vzala v úvahu vyčerpatelnost klasických zdrojů paliv (v tomto případě ropy a zemního plynu) a nižší produkce skleníkových plynů při jejich spalování v porovnání se spalováním fosilních paliv.
Možná jsem přílišný idealista, ale věřím, že takto bylo při rozhodování o podpoře biopaliv postupováno a minimálně obnovitelnost a nižší vliv na klima byl u biopaliv posuzován. Zároveň asi nejsem přílišný pesimista, když si myslím, že nikdo neporovnal tzv. uhlíkovou stopu vzniklou při výrobě a užití fosilních paliv (průzkum, těžba, doprava, zpracování, doprava, užití) s uhlíkovou stopou vzniklou při výrobě a užití biopaliv (výzkum, orba, doprava osiva, setí, ošetření, sklizeň, doprava, zpracování, doprava, „míchání“, užití). A docela by mě zajímalo, jak ekonomové nastavili dotační, daňovou a cenovou politiku, když se dnes více vyplatí pěstovat zdroj biopaliva než zdroj chleba.
Jistě nelze dnešní ve světě nepříznivou situaci v zásobování potravinami svádět pouze na biopaliva, stejně jako nelze výrobu biopaliv považovat za spásu pro vývoj klimatu na Zemi. Lze si však vzít z celé situace ponaučení. Máme dnes totiž minimálně dvě možnosti chování:
1. Přijmeme výsledky klimatologických výzkumů za své. Uznáme, že prožíváme změnu klimatu a začneme se této situaci přizpůsobovat a zároveň budeme ekonomicky výhodně minimalizovat negativní vliv činnosti člověka na jeho okolí. Jednotlivá opatření i jejich souhrn budeme důkladně zvažovat a propočítávat tak, aby nerovnováha klimatického systému nebyla nahrazena nebo doprovázena nerovnováhou systému ekonomického a společenského.
2. Budeme zpochybňovat výsledky klimatologických výzkumů a analýz a zároveň budeme prosazovat a zavádět nedostatečně propočítaná opatření a politicky podporovat i nesmyslné projekty.
Dle mého názoru zatím postupujeme dle bodu 2. Ekonomové se soustřeďují na zpochybňování příčin změny klimatu a ekologové „natruc“ prosazují různá opatření (např. povinný podíl biopaliv, procento výroby tzv. obnovitelné energie, apod.) bez důkladných ekonomických analýz s jediným zdůvodněním – bojujeme s klimatickou změnou.
Ano, vím, že ekonomické analýzy provedeny byly a existují různé dopadové studie. Jak vidno na příkladu biopaliv tak nebyly dostatečně důkladné.
U biopaliv se patrně při rozhodování o daňových a dotačních výhodách vzala v úvahu vyčerpatelnost klasických zdrojů paliv (v tomto případě ropy a zemního plynu) a nižší produkce skleníkových plynů při jejich spalování v porovnání se spalováním fosilních paliv.
Možná jsem přílišný idealista, ale věřím, že takto bylo při rozhodování o podpoře biopaliv postupováno a minimálně obnovitelnost a nižší vliv na klima byl u biopaliv posuzován. Zároveň asi nejsem přílišný pesimista, když si myslím, že nikdo neporovnal tzv. uhlíkovou stopu vzniklou při výrobě a užití fosilních paliv (průzkum, těžba, doprava, zpracování, doprava, užití) s uhlíkovou stopou vzniklou při výrobě a užití biopaliv (výzkum, orba, doprava osiva, setí, ošetření, sklizeň, doprava, zpracování, doprava, „míchání“, užití). A docela by mě zajímalo, jak ekonomové nastavili dotační, daňovou a cenovou politiku, když se dnes více vyplatí pěstovat zdroj biopaliva než zdroj chleba.
Jistě nelze dnešní ve světě nepříznivou situaci v zásobování potravinami svádět pouze na biopaliva, stejně jako nelze výrobu biopaliv považovat za spásu pro vývoj klimatu na Zemi. Lze si však vzít z celé situace ponaučení. Máme dnes totiž minimálně dvě možnosti chování:
1. Přijmeme výsledky klimatologických výzkumů za své. Uznáme, že prožíváme změnu klimatu a začneme se této situaci přizpůsobovat a zároveň budeme ekonomicky výhodně minimalizovat negativní vliv činnosti člověka na jeho okolí. Jednotlivá opatření i jejich souhrn budeme důkladně zvažovat a propočítávat tak, aby nerovnováha klimatického systému nebyla nahrazena nebo doprovázena nerovnováhou systému ekonomického a společenského.
2. Budeme zpochybňovat výsledky klimatologických výzkumů a analýz a zároveň budeme prosazovat a zavádět nedostatečně propočítaná opatření a politicky podporovat i nesmyslné projekty.
Dle mého názoru zatím postupujeme dle bodu 2. Ekonomové se soustřeďují na zpochybňování příčin změny klimatu a ekologové „natruc“ prosazují různá opatření (např. povinný podíl biopaliv, procento výroby tzv. obnovitelné energie, apod.) bez důkladných ekonomických analýz s jediným zdůvodněním – bojujeme s klimatickou změnou.
Ano, vím, že ekonomické analýzy provedeny byly a existují různé dopadové studie. Jak vidno na příkladu biopaliv tak nebyly dostatečně důkladné.