O menší než malé newyorské galerii s velkým posláním.


Konec března 2013

Po dnech bloudění, bloumání, orientování se, hledání a vybavování bytu už je splněna i mise postýlka pro Abigail. Koupili jsme ji od milé Filipínky s hispánským příjmením kdesi v odlehlé části Brooklynu. A tak konečně může zaznít kulturní startovní výstřel.



Je sobota a míříme na Lower East Side (LES) na poznávací procházku a hlavně na schůzku s Lauren v galerii Cuchifritos, kde budu dobrovolničit. LES je moc příjemná čtvrť. Spousta galerií, obchůdky plné botiček a šatiček, ne na to nebudu nikdy mít, abych si je všechny koupila, ale asi mě budou inspirovat k nějakému šití. Dvě zásadní místa: New Museum of Contemporary Art na ulici Bowery s nepřehlédnutelnou metalickou fasádou od slavné japonské architektky Kazuyo Sejimy. Vypadá doopravdy jako navršené krychle tetris, jen ne úplně přesně srovnané, a na jednom ze schodů roste několikametrová plastika růže. Jen tak nakouknem do zázemí, prohlídku necháme na některý všední den, až tu nebude tak zalidněno. Další důležitá adresa je Sunshine Cinema na East Houston (čti „haustn“, ne "hjústn") street. Za půvabným secesním průčelím se k našemu rozčarování skrývá prachobyčejné multiplexově ošklivé foyer prolezlé aromatem aromatizovaného popcornu, ale co naplat, každou středu tu hrají pro tolerantní a filmuchtivé rodiče s (rušícími) dětmi, a tak prostě na baby bio budu chodit místo do letenského Bia Oko právě sem, se zacpaným nosem.

A post shared by Artists Alliance Inc (AAI) (@aai_nyc) on Oct 13, 2017 at 7:56am PDT

Kousek odtud za rohem už bez problému najdeme Essex Street Market, rušnou krytou tržnici. Hledáme na plánku, kdeže se skrývá galerie Cuchifritos, a bez problému najdeme i tu, i když je potřeba poznamenat, že něco tak malého by se dalo klidně přehlédnout. Představte si hodně malou galerii, no a Cuchifritos je ještě menší, prostě miniaturní, takový roh s prosklenými dveřmi. Dneska tady dobrovolničí slečna, která studuje dějiny umění, a jelikož se zaměřuje na renesanci, strávila loni nějaký čas v Praze. Právě probíhající expozice si hraje s pojmy mikro a makro a trojice umělkyň tu zobrazuje vesmírné a galaktické výjevy, které vznikly jako fotka olejové skvrny nebo asambláž flitrů z blešího trhu.



Když přijde s mírným skluzem Lauren, nedám na sobě znát to překvapení, jak je to tam pidi. Nakonec nejde o plochu, ale o hloubku. Co mě mrzí víc, je, že kanceláře sdružení Artists Alliance, které galerii provozuje, jsou jinde a v galerii bývá dobrovolník většinou sám, pokud nepočítáme návštěvníky. To jsou většinou zbloudilé ovečky, které místo experimentálního umění očekávají okýnko s oblíbeným portorikánským jídlem, po němž se mystifikující galerie pojmenovala. 30 čárek v bloku už znamená, že byl rušný den. No to si moc nepopovídám... Ale i tak se rozhodnu to nevzdat a s Lauren, což je sympatická holka, asi o kus mladší než já, se domluvíme na pár volných termínech. Sdružení bude v květnu spolupracovat s New Museem na programu festivalu Ideas City a to už by mohlo být opravdu zajímavé. Odtud, za Davidova povzbuzování, ať si to tak neberu, se ještě zatouláme co čínské čtvrti, ale rolety jsou všude stažené, a tak si odnesem jen fotku jednoho z mostů, který vypadá, jako by vyrůstal přímo z fasád domů.



Slunce růžoví, ale den zdaleka nekončí. Na dnešní večer jsem našla koncert nějaké černošky v BAM, Brooklyn Academy of Music. Přizvu pár lidí, ti nabalí další lidi, mezi nimi kolegu z Prahy Iva (evropského guru v distribuci artových filmů, který přijel na pár dnů do NY) a taky obdivuhodnou kurátorku Irenu K, s níž se toužím osobně poznat. Jenže nakonec sama v téhle večerní partičce scházím. Naše malá Abigail, jako by se chtěla přizpůsobit rčení o městě, které nikdy nespí, totiž přestala v Americe spokojeně spát. A tak když se mi ji podaří utišit, místo hudební produkce koumám, jak upéct buchtu z amerických surovin, a nadšený David se vrátí zrovna ve chvíli, kdy svůj kreativní výrobek vytahuju z trouby.

Setkání s Irenou i Ivem se povede další den. Abigail s námi způsobně sedí u stolu v českém kroužku v proslulém B Bar and Grilu na ulici Bowery v Lower East Side a střídavě se zajímá o banán a Irenin festival evropských filmů Disappearing Act, jehož letáček třímá v druhé ručičce. A když zdolá svačinu, dostane svůj první dopis od chlapce: obrázkový diptych na téma hasiči (navýsost newyorský námět!) vyvedený Ivovým pětiletým synem technikou pastelky. Odteď bude zdobit naši brooklynskou lednici.

Příště o iniciační návštěvě prádelny.

V tomto díle jsou zmíněny opravdové osobnosti místní i newyorské kulturní scény pod svými pravými křestními jmény.